EMW 340 (1949–1955): Věděli jste, že se i v NDR vyráběly bavoráky?

V roce 1928 koupila německá automobilka Bayerische Motor Werke (BMW) továrnu Fahrzeugfabrik Eisenach A.G., ve které se původně vyráběla jízdní kola a později motocykly a automobily Wartburg a Dixi (v licenci vyráběný Austin 7). Oblíbené malé vozy Dixi 3/15 byly přejmenovány na BMW 3/15 a vyráběly se dál. Po rozšíření výrobních kapacit se v Eisenachu vyráběly ve třicátých letech minulého století modely BMW 315 a 319, 326 a 327, sportovní vozy BMW 328 a v letech 1939 až 1941 sedany a kabriolety BMW 335, poháněné řadovými šestiválci s objemem 3,5 litru. Během druhé světové války se v Eisenachu vyráběly vojenské motocykly BMW.

Po skončení druhé světové války bylo město Eisenach obsazeno americkou armádou, ale podle dohody spojenců byla celá oblast Thüringen (Durynsko) zahrnuta do sovětské okupační zóny. Hrozilo, že výrobní závod v Eisenachu bude zlikvidován a odvezen po železnici do Sovětského svazu jako součást poválečných reparací. Než k tomu došlo, zahájili dělníci vracející se z války kusovou výrobu předválečného modelu BMW 326. Albert Seidler, vedoucí pracovník továrny, představil maršálu Žukovovi menší model 321 a dostal od něj příkaz k výrobě dalších pěti vozů.

Víte, že BMW prodávalo i auta bez ledvinek? Připomeňte si je všechna

Budoucnost automobilky v Eisenachu byla po válce nejistá. Pokusy mnichovské BMW o obnovení výroby nebyly ze strany ruského velení přijímány se sympatiemi, neboť mu vadilo, že BMW dodávalo za války motory do německých vojenských letadel. Nicméně, v listopadu 1945 dostala továrna objednávku od Rusů na 3.000 aut a motocyklů a v září 1946 byla továrna přiřazena do státní akciové společnosti Awtowelo. Koncem roku 1948 byl připraven do výroby model 340.

Prvním prototypem byl sportovní roadster nazvaný BMW 340-1 (foto). Sedanům bylo přiřazeno označení 340-2. V září 1949 se prototyp 340-1 a několik sedanů 340-2 vydalo na zkušební jízdu dlouhou 10.000 kilometrů a startující v Eisenachu. Tato jízda měla dokumentovat, že vůz vyvinutý ve spěchu a za těžkých podmínek je připravený do sériové výroby, která byla zahájena v roce 1949. V roce 1950 vznikl další prototyp EMW 342 s modernější pontonovou karoserií a o rok později prototyp EMW 343, připomínající tehdejší americké vozy. Tyto prototypy se do sériové výroby nedostaly.

Prvním prototypem typu 340 byl sportovní roadster nazvaný BMW 340-1.

EMW (BMW) 340 – vylepšený BMW 326

Při návrhu typu 340 vycházeli technici z Eisenachu z předválečného modelu BMW 326, ze kterého převzali řadu dílů včetně motoru, převodovky a rozvoru náprav. V prvních poválečných letech se vedly spory o vlastnictví továrny v Eisenachu a o používání názvu BMW. Zpočátku se vozy jmenovaly BMW 340 a až později byly přejmenovány na EMW 340 se znakem na přídi připomínajícím znak BMW, ale s červenými poli místo modrých. EMW byla zkratka pro Eisenacher Motorenwerk.

Čtyřdveřový pětimístný sedan EMW 340-2 (foto) měl rozvor náprav 2870 mm, rozchod kol 1300/1400 mm a vnější rozměry 4600 x 1770 x 1630 mm (délka x šířka x výška). Byl tedy o 170 mm širší a o 90 mm vyšší než BMW 326. Střední část karoserie s dveřmi, okny a prahovými stupačkami byla víceméně převzata z 326, ale blatníky byly zvětšené, přičemž přední zasahovaly až do poloviny předních dveří. Velké kruhové světlomety byly umístěné v předních blatnících a trojúhelníkovou masku chladiče tvořily vodorovné chromované lišty, směrem dolů se rozšiřující. Tato příď už nijak nepřipomínala typické „ledvinky“ vozů BMW.

Velké kruhové světlomety byly umístěné v předních blatnících a trojúhelníkovou masku chladiče tvořily vodorovné chromované lišty, směrem dolů se rozšiřující.

Přepracována byla také zadní část vozu s víkem kufru, umožňujícím ukládat zavazadla bez potřeby sklápět opěradla zadních sedadel. Náhradní kolo bylo umístěno pod „falešnou“ dřevěnou podlahou kufru. U rezervy byla uložena sada obsahující nářadí, zvedák a ruční pumpu. Interiér byl zpočátku rovněž převzat z 326. Později byla dělená přední sedadla nahrazena lavicí a ze zadní lavice byla odstraněna středová opěrka loktů.

Pohonná jednotka a podvozek

EMW 340-2 měl vpředu podélně uložený řadový šestiválec (foto) s rozvodem OHV a objemem 1971 cm³ (vrtání x zdvih 66 x 96 mm). S kompresním poměrem 6,1:1 a dvěma spádovými karburátory BVF měl nejvyšší výkon 57 k (42 kW) při 3750 min^-1. Točivý moment měl vrchol 110 Nm při 1400 min^-1. Výkon motoru se přenášel na zadní kola přes jednokotoučovou suchou spojku a čtyřstupňovou převodovku se synchronizovaným třetím a čtvrtým stupněm a volnoběžkou u prvních dvou stupňů. S pohotovostní hmotností 1250 kg dosahoval sedan EMW 340-2 maximální rychlost 120 km/h.

Sedan EMW 340-2 poháněl řadový šestiválec s rozvodem OHV a objemem 1971 cm3.

Vůz se skříňovým rámem měl dělenou přední nápravu odpruženou příčným listovým perem a zadní tuhou nápravu s pérováním podélnými zkrutnými tyčemi. Všechna kola měla bubnové brzdy. Od roku 1952 byly vozy EMW 340-2 vybaveny benzinovým vyhříváním kabiny. K zapnutí topení bylo nutné otevřít v motorovém prostoru malý kohoutek a regulovat teplý vzduch ovladačem v prostoru pro nohy na straně spolujezdce. Zajímavým detailem byl olejový filtr s mechanickým samočištěním pomocí spojkového pedálu. Chladič měl clonu ovládanou z místa řidiče a zajišťující správnou provozní teplotu chladicí kapaliny za nízkých venkovních teplot.

Dodávka, sanitka a kombi

Od roku 1951 se v Eisenachu začaly v malém množství vyrábět další verze typu 340. Kromě sedanu 340-2 se vyráběla třídveřová dodávka 340-3 Lieferwagen, sanitka 340-4 a kombi EMW 340-7 (foto), všechny odvozené od sedanu 340-2. Dodávka, vyráběná v Halle, byla o 30 mm delší než sedan, měla od sloupku B dřevěnou konstrukci. Zadní dveře byly dvoukřídlé. Kombi mělo tři boční okna na každé straně a bylo o 250 mm delší než sedan.

Třídveřové kombi EMW 340-7 mělo tři boční okna na každé straně a bylo o 250 mm delší než sedan.

Výrobní problémy

Rozdělení Německa na východní NDR a západní Bundesrepublik Deutschland (Spolková republika Německo – SRN) a zavedení oddělených měn znamenalo pro továrnu v Eisenachu odříznutí od klíčových dodavatelů komponent sídlících v Západním Německu. Automobilka musela zavést vlastní výrobu těchto komponent nebo zajistit náhradu od dodavatelů z NDR. To mělo nepříznivý vliv na kvalitu vyráběných vozů. Přesto se typ 340 prodával kromě východní zóny (do SSSR jich údajně odešlo v bednách kolem 1700 kusů) i v Západním Německu a v některých dalších evropských zemích (např. Finsku). Majitelé se často obraceli se závadami na mnichovskou BMW, která až do roku 1951 nevyráběla vlastní auta a na výrobu v Eisenachu neměla vliv.

Takové byly počátky BMW: Dávno před automobily byly letecké motory a motocykly

Až do července 1952 se vozy z Eisenachu prodávaly pod značkou BMW. Když ale při soudní při hrozilo, že BMW 340 se nebude smět prodávat za konvertibilní měnu došlo k přejmenování na EMW 340 a zestátnění podniku. Vozy BMW 340 se pak doprodávaly v Polsku a NDR. V roce 1953 došlo ke změně názvu firmy na VEB Automobilwerk Eisenach a výrobní program se postupně přeorientoval na dvoutaktní modely IFA F9 a Wartburgy 311.

Podobný osud jako BMW 326 mělo sportovní BMW 327 debutující v roce 1937. Vyráběl se v Eisenachu současně s typem 340 a v posledních letech se prodával jako EMW 327. Výroba sedanů EMW 340-2 byla ukončena v roce 1955. Prodalo se jich přes 20 tisíc (někde se uvádí necelých 22 tisíc). Verzí kombi vzniklo přes 360, dodávek zhruba 940 a sanitek přes 500.