Evropské Automobily roku: Nissan Micra (1993)
Micra K11 nahradila hranatého předchůdce s kódem K10. Ten u nás není příliš známý, protože se v Československu nikdy nenabízel. Oproti němu se totálně proměnila, ostré tvary vystřídaly velmi sympatické a roztomilé jemné obliny. Původní verze měřila na délku dokonce o čtyři centimetry méně než první generace.
Kratší
Necelých 3,61 m dlouhé, 1,59 m široké a 1,43 m vysoké městské autíčko bylo postaveno na podvozku s rozvorem 2360 mm. Zatímco vpředu bychom našli klasické vzpěry McPherson a stabilizátor, vzadu Nissan použil pětiprvkovou tuhou nápravu a panhardskou tyč. O komfort se staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče. My jej známe pouze jako tří- a pětidveřový hatchback, ale v Asii se objevily i jiné karosářské verze.
Technika byla vyspělá. Zážehové celohliníkové dvouvačkové čtyřválce řady CG měly čtyřventilové hlavy, rozvody poháněné řetězem a vstřikování ECCS (Electronic Concentrated Control System). Slabší s objemem 998 cm3 poskytoval 40 kW a 79 N.m, silnější 1275 cm3 se pak chlubil 55 kW a 106 N.m. Lehounká Micra vážila při debutu jen 750-935 kg, není divu, že s třináctistovkou uměla upalovat až 170 km/h, slabší verze se zmohla na stopadesátku. Alternativu k pětistupňové přímo řazené rychlostní skříni představovalo poprvé použité ústrojí N-CVT s plynule měnitelným převodem.
Z Británie
Evropská produkce byla spuštěna v srpnu 1992 v továrně Nissan Motor Manufacturing UK, výhradním rodištěm vozů pro starý kontinent se tedy stal britský Sunderland. Už při debutu vynikal slušnou pasivní bezpečností: zesílenou buňkou pro cestující, výztuhami ve dveřích, na přání se objevil i řidičův airbag a předpínače bezpečnostních pásů. Vzadu musely stačit jen bubnové brzdy, řízení bylo hřebenové. Zavazadelník pojal v základu 206 l, po sklopení zadní lavice, u vyšších verzí i dělené až 960 l.
Výbava (stupně L, LX a SLX) byla postupně doplňována o ABS, elektrická okna, centrální zamykání a klimatizaci, zpočátku byly tyto prvky jen na přání. Kromě evropského titulu Vozu roku 1993 získala Micra i ten japonský a dalších několik ocenění. Třešničku na dortu představovala sportovní Super S s ostřejším řízením, bodykitem, samosvorným diferenciálem, třináctipalcovými koly se širšími pneumatikami 175/60 (místo 155/70) a výhradně třináctistovkou. Ta se dokonce vyvážela z Anglie až na druhý konec světa: do Austrálie.
Dvě hvězdičky
Na konci roku 1995 došlo k prvnímu drobnému faceliftu, zakulatila se maska chladiče. I přesto, že konstruktéři dbali na pasivní bezpečnost, v testech Euro NCAP získala Micra o dvě léta později jen dvě hvězdičky. V květnu 1997 následovalo další přepudrování vrásek, tentokrát už výraznější, což prozrazoval i svébytný kód K11B. Micra měla od té doby výraznější podlouhlé „ledvinky“ na přídi, ve většině případů chromované. Boční ochranné lišty byly rozděleny na dvě části a proměnila se grafika světlometů. Facelift zahrnoval samozřejmě i nové mohutnější nárazníky. Auta nyní měřila 3,7 m, pokud byla vybavena mlhovkami, tak kulatými na krajích vstupu vzduchu, těsně vedle tabulky registrační značky. Proměnil se také interiér. Standardní výbava byla rozšířena o dva airbagy a ABS.
V devadesátém sedmém bylo ale v Británii vyrobeno jen velmi málo vozů, plný prodej se rozběhl až v únoru 1998 spolu s posilovačem řízení a vznětovým motorem od PSA. Dvouventilový čtyřválec TUD5 s nepřímým vstřikem a mechanickým čerpadlem objemu 1527 cm3 dával 42 kW a 95 N.m. Agregát s rozvodem OHC a řemenem známe i z Peugeotu 106 a Citroënu Saxo. Zatímco benzinové verze spolykaly mezi 6 a 6,6 l na 100 km, úsporný atmosférický motor se odvděčil pětilitrovou konzumací nafty, což při objemu nádrže 42 l zaručovalo akční rádius 840 km. Překvapivě se nenabízel v Británii... Sportovní Micra dostala název SR. K dříve dodávanému střešnímu oknu Nissan nabídl i plátěnou shrnovací střechu (Canvas Top). U nás se prodával akční model Spring, ve Francii třeba sportovní Star-Cup podobný výše zmíněné britské specifikaci, dále Lagoon, Cypia a další. Sharp měl výhradně diesel.
S písmenem C
V listopadu 1999 následovala třetí modernizace (K11C) s opět modifikovanými nárazníky (mlhovky se posunuly do stran mimo chladicí žebra, zmenšily a změnily tvar) a červenými koncovými reflektory. Boční lišty se znovu spojily, směrem od předních blatníků dozadu se rozšiřovaly. Délka narostla až na 3,72 m. Nissan zdokonalil variátor, nyní pod názvem Hyper CVT. To už Nissan vytvořil alianci s Renaultem, kdy Francouzi koupili 36 % akcií. Výroba se měla stěhovat do Flinsu, ale zasáhla britská vláda. V září roku 2000 přišla technická obměna: inovovaný litrový motor nabízel 44 kW a 84 N.m, větší 1,3 l nahradila čtrnáctistovka CGA3. Ve skutečnosti ovšem měla objem pouze 1348 cm3, 60 kW a 120 N.m.
Micra K11 si získala v Evropě značnou popularitu díky ovladatelnosti a hbitosti, minimálním rozměrům, kvalitě, spolehlivosti a celkové robustnosti. Absence posilovače řízení u prvních modelů nevadila, auta byla lehká. Z výroby vyběhla v únoru 2003, už v prosinci předchozího roku ji doplnila a posléze nahradila třetí generace K12.
Tuning a závody
Oblíbenou kratochvílí britských tunerů byla instalace čtyřválců 1,6 l série GA a dvoulitrů SR, mnohdy přibylo i turbo. Ladiči se klidně dostali až na 400 koní (294 kW). Micra K11 dokonce soutěžila a závodila ve značkových pohárech na Ostrovech, ve Francii a v Portugalsku. V Británii ji lze potkat v akci na místních podnicích v rallye dodnes, britský Nissan vyvinul kit car se širokou karoserií. Speciály se objevily rovněž v rallyekrosu a ve francouzské ledové Trohpée Andros (1997 a 1998). V tomto případě se ovšem jednalo o monstra připomínající dávnou skupinu B. Vidlicové šestiválce VQ30 2987 cm3/309 kW z Maximy QX se nacházely uprostřed a pohon všech kol byl samozřejmostí. Pilotovali je Érik Comas, Philippe Gache, Stéphane Peterhansel a Emmanuel Collard. Tedy žádní zelenáči...
March
Asijská kariéra Micry K11 byla ale mnohem delší než ta evropská. Na domácím trhu se prodávala pod tradičním označením March. Výroba byla zahájena v továrně Oppama v Yokosuce (prefektura Kanagawa) už v lednu 1992. Na autosalonu v Turíně 1994 byl představen prototyp dvoudveřového kabrioletu s ochranným obloukem a elektrickou plátěnou střechou, další, už předsériový, následoval v závěru roku 1995 doma v Tokiu. Příprava výroby FHK11 však trvala takřka další dva roky, až do srpna 1997... V Evropě se objevilo několik individuálně dovezených aut, pochopitelně kvůli pravostrannému řízení pouze v Británii.
Od listopadu 1999 do února 2002 se vyráběl March Box (WK11), pětidveřové kombi s prodlouženým zadním převisem a větším zavazadelníkem. Dokonce existoval i se čtyřstupňovým měničovým automatem E-ATx a pohonem všech kol! Ve stejné době přišla poslední karosářská verze: tříprostorový sedan. Další modernizace, určená pouze pro některé asijské trhy (Tchaj-wan, Filipíny), proběhla v roce 2000. Tehdy March získal odlišnou jednoduchou mřížku chladiče se čtveřicí úzkých vodorovných lamel.
Retro
V roce 2001 se v Japonsku objevila tisícovka výhradně bílých vozů Muji Car 1000, právě s takovou modernizovanou přídí, černými nárazníky, čtyřstupňovými automaty, dala se objednat pouze před internet. Tuningu se věnoval hlavně japonský Wald. Specialista Mitsuoka představil už v lednu 1993 svůj Viewt, pětidveřový hatchback s přídí a zádí přestylizovanou do podoby Jaguaru Mark 2 a stavěl jej do května 2003. Sourozenec Micry ale existoval i v dalších retro podobách, specialistou na ně byl tuner Autech, dceřiná firma Nissanu (třeba March Bolero z let 1997-2004, Tango, Rumba, Polka). Ten produkoval i jiné limitované edice pro místní trh (V3 Award, Flat, Autostrada, White, Casual, Collet atd.) a speciál Mid-11 s dvoulitrovým čtyřválcem SR20VE/150 kW umístěným uprostřed. Firmy Copel, Mooku a Lotas přizpůsobovaly podobu britským Vanden Plasům Princess 1100.
Tchaj-wanský Yulon Motor Co. vyráběl svou Veritu už od roku 1996 až do konce sezóny 2011! Měla kulaté světlomety, v luxusním interiéru volant s trojicí kovových ramen a bílé podklady přístrojů i analogových hodin. Nechyběla kvalitní kůže a dřevo, bohužel falešné, jen imitace. Super March, výhradně se starým motorem 1,3 l stejně jako ostatní verze, se zase chlubil digitálním přístrojovým štítem, polokoženým interiérem, zadními LED a blinkry v zrcátkách. Tříprostorová odvozenina z běžných modelů se jmenovala March Cubic, od japonských sourozenců se ale lišila zádí. Poté se kariéra generace K11 definitivně uzavřela.
