Fenomén Škoda Fabia: Podrobný bazar všech generací! S těmito radami nešlápnete vedle

Generace I (1999–2008): … a najednou rup!

Mnohokrát jsme napsali, že první generace Škody Fabia je jedním z nejkvalitnějších aut, co kdy kdo vyrobil. Na druhou stranu je už dnes tak stará, že přicházejí překvapivé a často i nebezpečné závady.

Upadlá kola jsme coby Češi zažili u aut v masovém měřítku třikrát. Poprvé u řady 742, lidově řečené stodvacítky z let 1976 až 1990. Úsporná konstrukce zadní nápravy, kde hnací hřídel (poloosa) i přímo držel kolo kombinací třecího (kužel) a tvarového (klínek) spoje, byla pro mechaniky náročná na pochopení i údržbu. A tak když tyto vozy přišly do let, masivně jim upadávala zadní kola.

A teď přední

Podruhé když si po převratu ti nejúspěšnější z nás ze Západu dovezli ojeté Mercedesy W 201 a 124. Zatímco u stodvacítek šla konstrukce fatální vadě dost v ústrety, zde za to mohla nejen zanedbaná, ale prostě zcela chybějící údržba. Český automechanik ještě dobře neznal problematiku zapouzdřených kulových čepů (automobily v RVHP mívaly svislé) a už vůbec ne specifickou konstrukci nápravy mercedesů, kde pero je mimo tlumič a působí přímo na rameno, takže při odlehčení kola namáhá čep tahem. Nemusel by vlastně znát vůbec nic, kdyby jednou ročně prošel podvozek s pajcrem a odhalil vůle, co tam byly dlouho před tím, než nakonec upadlo kolo.

TEST Škoda Fabia Classic 1.2 HTP 40 kW - tříválec bez ostudy (12/2002)

Dvacet let hlodala…

Potřetí se vozy s vykloněným kolem vzpříčeným v podběhu začaly na českých cestách objevovat tak před pěti lety. Jde o první generace fabií (od 1999) a octavií (od 1996), považované dosud za nezničitelné. Opět není na vině žádné dávné konstrukční selhání, ale prostě věk a nedostatečná péče. Vymstila se zde paradoxně snaha výrobce o nízké náklady na opravy, kde kulový čep i silentbloky jsou samostatné díly. Když v nich provozem vzniknou vůle, nemění se celé rameno, ale jen dotčené díly. Plechová část tak zůstává. Protikorozní ochranu těchto částí žádný výrobce moc „nehrotí“, když se spoléhá na sílu materiálu. Automechanik je tak zvyklý, že orezlé jsou vždycky. A má problém poznat, která rez je ještě povrchová, a která už opravdu nosný díl zeslabí. Výsledkem tak jsou ulomená kola u vozů, které jinak zvenku vypadají hezky a do poslední chvíle i bezvadně jezdily.