Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ferrari 250 GT SWB (1959–1962): Passo corto za 18 milionů dolarů

Karel Haas
Diskuze (0)

Jedním z nejpozoruhodnějších závodních vozů kategorie GT (Gran Turismo) své doby bylo Ferrari 250 GT Berlinetta SWB s rozvorem zkráceným na 2400 mm. Krásné dvoumístné kupé s karoserií od Pinin Fariny a motorem Colombo V12 bylo poprvé představeno veřejnosti v říjnu 1959 na pařížském autosalonu.

Vývoje typu 250 GT SWB Berlinetta se ujali Giotto Bizzarrini, Carlo Chiti a mladý Mauro Forghieri. Byl to stejný tým, který později vyvinul slavný typ 250 GTO. Většina sportovních vozů Ferrari 250 GT používala dva rozvory náprav: krátký 2400 mm (passo corto nebo anglicky short wheelbase - SWB) a dlouhý 2600 mm (passo lungo, long wheelbase - LWB). Přechodem na kratší rozvor u typu 250 GT Berlinetta SWB se zlepšila ovladatelnost a karoserie se snížila o 30 mm. Kombinace nízké hmotnosti, vysokého výkonu motoru a vlastností podvozku předurčily tento model k úspěchům na závodních tratích.

Colombův slavný třílitrový V12

Od založení značky Ferrari v roce 1947 se objem dvanáctiválcových motorů sportovních vozů Ferrari zvyšoval postupně od 1,5 litru (typ 125 S) až k hranici tří litrů u typu Ferrari 250 v roce 1952. Modely Ferrari s číslovkou 250 v názvu používaly vidlicový dvanáctiválec s objemem 2.953 cm3, který pro Ferrari navrhl skvělý konstruktér Gioachino Colombo (1903–1988), narozený v Legnanu na předměstí Milána. Colombův motor V12 (foto) s úhlem rozevření válců 60 stupňů, vrtáním 73 mm, zdvihem 58,8 mm a rozvodem OHC se vyznačoval vysokými výkony a nízkou hmotností. Se třemi karburátory Weber 36DCL a kompresí 9,2 dosahoval výkonu 240 až 280 koní (177 až 206 kW) při 7000 otáčkách za minutu a točivého momentu 260 Nm při 6000/min.

K pohonu si může zákazník vybrat vidlicový dvanáctiválec s objemem 3 až 4 litry. K pohonu si může zákazník vybrat vidlicový dvanáctiválec s objemem 3 až 4 litry.

 

Dvoumístné kupé Ferrari 250 GT Berlinetta SWB mělo čtyřstupňovou převodovku v bloku s motorem a šnekové sektorové řízení. Přední kola byla nezávisle zavěšena na dvojitých trojúhelníkových ramenech s pérováním vinutými pružinami a stabilizátorem. Zadní tuhá náprava byla odpružena podélnými poloeliptickými péry. Vpředu i vzadu byl tlumiče Houdaille. Ferrari 250 GT SWB byl prvním vozem značky s kotoučovými brzdami na všech kolech.

Kupé s karoserií Pinin Farina  

Karoserii dvoumístného kupé Ferrari 250 GT Berlinetta SWB (foto) navrhla italská karosárna Pinin Farina a vyrobila karosárna Scaglietti. Kupé mělo rozměry 4150 x 1690 x 1260 mm (d x š x v) a od ostatních vozů Ferrari 250 GT se odlišovalo charakteristickými funkčními větracími otvory na bocích za předními a zadními koly a velkým nasávacím otvorem na kapotě. Kruhové světlomety s chromovanými rámečky byly umístěny v blatnících. Do nízké oválné masky chladiče s obdélníkovým mřížováním byly vloženy mlhové světlomety a uprostřed velký znak automobilky Ferrari, kůň vzpínající se na zadních nohách.

Karoserii dvoumístného kupé Ferrari 250 GT Berlinetta SWB navrhl Pinin Farina a vyrobila karosárna Scaglietti. Karoserii dvoumístného kupé Ferrari 250 GT Berlinetta SWB navrhl Pinin Farina a vyrobila karosárna Scaglietti.

 

Ve splývavé zádi mělo SWB velké zadní okno, zamykací víko kufru a po stranách čtveřici malých kruhových koncových svítilen. Velká 120litrová benzinová nádrž byla umístěna vzadu s nalévacím hrdlem na levé straně. U cestovních verzí bylo schované pod víčkem a u závodních mělo chromovanou zátku. Některé závodní vozy ji měly pod zadním oknem. 16palcová drátová kola měla centrální matici a byla obuta do pneumatik rozměru 6,00-16.

V letech 1959 až 1962 bylo vyrobeno 176 vozů Ferrari 250 GT Berlinetta SWB. Prvních 21 vozů mělo hliníkovou karosérii a pohotovostní hmotnost 960 kg, ty byly určeny hlavně pro závodění. Další vyrobené vozy měly karosérii z ocelového plechu a byly nazývané Lusso. Měly hmotnost 1100 kg, luxusnější výbavu a byly určeny k běžnému silničnímu provozu.  

Svoje sportovní ambice prokázalo Ferrari 250 GT Berlinetta SWB hned po prvním nasazení do závodů. V roce 1960 získali Belgičané Willy Mairesse a Georges Berger první místo na automobilové Tour de France a dvě francouzské posádky skončily na dalších dvou místech. V ročníku 1961 získaly tyto vozy dokonce první čtyři místa a vyhrály i v roce 1962 před nastupujícími vozy Ferrari GTO. V roce 1960 vyhrál Carlo Mario Abate s 250 GT SWB pohár Inter-Europa na Monze a na stupních vítězů stáli i Jean Guichet a Casimiro Toselli se stejnými vozy. Tourist Trophy 1961 vyhrál Stirling Moss a druhý skončil Mike Parkes, oba s vozy 250 GT SWB. Časopis Motor Trend Classic umístil kupé 250 GT SWB na páté místo mezi deseti „Největšími Ferrari všech dob“.

Ferrari 250 GT California Spider SWB

Na ženevském autosalonu v roce 1960 představila Carrozzeria Scaglietti z Modeny dvoumístný spyder Ferrari 250 GT California SWB (foto), vycházející z kupé 250 GT SWB, ale zachovávající krásné tvary roadsteru 250 GT California se zakrytými světlomety, navrženého Pinin Farinou (od roku 1961 Pininfarina). California SWB se od delší verze odlišovala jen kratší vzdáleností mezi dveřmi a podběhy předních kol (kvůli zkrácení rozvoru o 20 cm) a trojitými větracími otvory na bocích. Karosárna Scaglietti vyrobila kolem 55 těchto vozů patřících dnes k nejdražším a nejvzácnějším veteránům.

Carrozzeria Scaglietti z Modeny představila v roce 1960 dvoumístný spyder Ferrari 250 GT California SWB, vycházející z kupé 250 GT SWB, ale zachovávající krásné tvary roadsteru 250 GT California se zakrytými světlomety, navrženého Pinin Farinou. Carrozzeria Scaglietti z Modeny představila v roce 1960 dvoumístný spyder Ferrari 250 GT California SWB, vycházející z kupé 250 GT SWB, ale zachovávající krásné tvary roadsteru 250 GT California se zakrytými světlomety, navrženého Pinin Farinou.

 

Jeden z roadsterů Ferrari 250 GT California SWB z roku 1961 vlastnil dva roky francouzský herec Alain Delon a na fotografiích mu u něj pózovaly herečky Jane Fonda a Shirley MacLaine. Po mnoha letech byl tento vůz objevený na farmě v západní Francii a v roce 2015 prodán v aukci v Paříži za 18,5 milionu dolarů. Také americký herec James Coburn (1928–2002) vlastnil tento roadster a prodal jej za 5,5 milionu liber rozhlasovému a televiznímu moderátoru Chrisi Evansovi.

Repliky a renovace   

Britská firma GTO Engineering z hrabství Berkshire postavila nedávno repliku dvoumístného roadsteru Ferrari 250 GT California Spyder SWB a nazvala jej California Spyder Revival. K pohonu zadních kol si movitý zákazník může zvolit vidlicový dvanáctiválec s objemem 3 až 4 litry a pětistupňovou manuální převodovku. Vůz se dá koupit zhruba za 800 tisíc eur (v přepočtu kolem 20 milionů korun), což není málo, ale proti originálům, prodávaným za stejně vysokou částku, ale v amerických dolarech to není zase tak moc.

Další britská společnost RML Group začala v roce 2021 stavět repliky kupé Ferrari 250 GT SWB, pojmenované RML Short Wheelbase (foto). Pod kapotou je skrytý 5,5litrový dvanáctiválec z typu Ferrari 550 Maranello s manuální šestistupňovou převodovkou. Jeho výkon kolem 480 koní má vozu s hmotností 1470 kg a karbonovou karoserií dovolit dosáhnout rychlost 300 km/h a na stovku zrychlit za 4,1 s. Vůz není přesnou kopií původního Ferrari 250 GT SWB a má mnohem luxusnější výbavu a prostornější interiér. RML Group plánuje vyrobit třicítku těchto unikátních vozů.

Britská společnost RML Group začala v roce 2021 stavět repliky kupé Ferrari 250 GT SWB, pojmenované RML Short Wheelbase. Britská společnost RML Group začala v roce 2021 stavět repliky kupé Ferrari 250 GT SWB, pojmenované RML Short Wheelbase.

 

Vzácné Ferrari 250 GT Berlinetta SWB Competizione se v roce 2014 dostalo do rukou techniků oddělení Ferrari Classiche a po 14 měsících renovací se vrátilo zpět k majiteli. Jeho prvním majitelem byl jezdec formule 1 Dorino Serafini, ale používal jej jen zřídka. Po něm prošel vůz mnoha rukama a byl také značně poškozen při nehodě. Po opravě dostal tmavomodrý nátěr, který byl později přestříkán šedou a později žlutou barvou. Tak vypadal, když se dostal do Ferrari Classiche, kde dostal znovu šedý nátěr a světle hnědý kožený interiér.

Celkem bylo vyrobeno 167 kusů Ferrari 250 GT SWB všech verzí. Zhruba 45 z nich neslo označení Competizione a stovka byla určena k běžnému silničnímu provozu (Lusso). Skoro všechny karoserie vyrobil Scaglietti, pár podvozků bylo dodáno externím karosářům. Šest kupé zkompletoval přímo Pinin Farina a další dvě dvoumístná kupé Giorgio Giugiaro, šéf designu ve studiu Bertone. Pár podvozků 250 GT SWB posloužilo ke stavbě speciálů vyrobených v jediném exempláři, např. závodní speciál Breadvan, kupé Drogo (oba Carrozzeria Sportcars) a také Spyder Nembo (Neri & Bonacini).

Karel Haas
Diskuze (0)

Doporučujeme