Ferrari 412 (1985–1989): Kupé 2+2 podle Fioravantiho

Italský výrobce sportovních vozů vyráběl v letech 1972 až 1989 typovou řadu F101, sestávající ze tří kupé 2+2 třídy Gran Turismo: Ferrari 365 GT4 2+2, Ferrari 400 a Ferrari 412. Všechna tato kupé s karoserií Pininfarina si byla velmi podobná a lišila se hlavně objemem motoru V12, umístěného vpředu a pohánějícím zadní kola. Číselné označení těchto modelů odpovídalo, jak bylo u Ferrari zvykem, objemu jednoho válce v kubických centimetrech.

Ferrari 365 GT4 2+2 se vyrábělo v letech 1972 až 1976 a nahradilo typ 365 GTC/4. V letech 1977 až 1979 jej nahradilo Ferrari 400, první model značky Ferrari s automatickou převodovkou (Ferrari Automatic) a s pětistupňovou manuální převodovkou (Ferrari 400 GT).

V roce 1979 byl model 400 nahrazen typem 400 i s mechanickým vstřikováním paliva Bosch K-Jetronic, který se vyráběl až do roku 1985. Posledním modelem patřícím pod Tipo F101 bylo Ferrari 412, vyráběné v letech 1985 až 1989. Tímto modelem byla ukončena nejdéle vyráběná série vozů Ferrari.

Zdálo by se, že vozy Ferrari s automatickou převodovkou byly navrženy převážně pro americký trh, ale pravdou je, že žádná verze těchto grand tourerů s automatem nebyla oficiálně dovezena do Spojených států. Enzo Ferrari byl totiž přesvědčen, že pro zemi s přísnými bezpečnostními a emisními předpisy a celonárodním omezením rychlosti na 55 mil za hodinu (88,5 km/h) budou postačovat vozy s osmiválcovými motory.

Hromada šrotu se prodala za 41 milionů!

Karoserie od Fioravantiho

Častým partnerem při designu vozů Ferrari byl Leonardo Fioravanti z turínského studia Pininfarina. Jeho návrh tříprostorového kupé 365 GT4 2+2 (foto) znamenal jasný odklon od předchůdce 365 GTC/4 se splývavou zádí (fastback). Bylo to teprve druhé Ferrari po typu 365 GTB/4 Daytona (navrhl jej také Fioravanti), které mělo charakteristické prolisy na bocích, rozdělujících karoserii na horní a dolní část.

Tříprostorové kupé 365 GT4 2+2 navrhl Leonardo Fioravanti ze studia Pininfarina a vytvořil základ typové řady F101.

Ferrari 412 (foto) vypadalo stejně jako 365 GT4 2+2 a Ferrari 400, včetně rozvoru 2.700 mm a vnějších rozměrů 4.810 x 1.798 x 1.314 mm. Rozvor předních kol byl 1.480 mm a zadních 1.500 mm. Jedinými odlišnostmi na karoserii byly nárazníky v barvě vozu, mlhovky v rozích nízké přední masky a čtyři kruhová koncová světla na zádi (365 jich měla šest) s černými rámečky. Méně patrné úpravy spočívaly ve zvýšení víka kufru, což vedlo ke zvětšení zavazadelníku.  

Ferrari 412 vypadalo stejně jako 365 GT4 2+2 a Ferrari 400, včetně rozvoru 2 700 mm a vnějších rozměrů.

Karoserie Ferrari 412 byly zhotoveny z ocelového plechu, podlaha byla ze skelného laminátu. Vyráběly se v turínské továrně karosárny Pininfarina a hotové karoserie pak byly odesílány do Modeny, kde je Ferrari dokončovalo. Několik dalších italských karosáren (například Scaglietti nebo Carrozzeria Pavesi) a kalifornský Straman nabízely konverze série 400 na kabriolety. Švýcarská firma Felber představila v roce 1981 na ženevském autosalonu kombi ve stylu „shooting brake“, nazvané Felber Croisette a postavené na bázi modelu 400 GT.

Podvozek

Podvozek vycházel z typu GTC/4, měl ale o 200 mm prodloužený rozvor. Vpředu i vzadu mělo Ferrari 412 (foto) nezávislé zavěšení kol s dvojitými příčnými závěsy nestejné délky a vinutými pružinami, do kterých byly koaxiálně vloženy teleskopické tlumiče. Přední náprava měla stabilizátor a všechna kola měla ventilované kotoučové brzdy. Kola vpředu i vzadu byla obuta do pneumatik rozměru 240/55 VR 16. Řízení mělo posilovač. Poprvé u Ferrari byl použit protiblokovací systém ABS od Bosche.

Vpředu i vzadu mělo Ferrari 412 nezávislé zavěšení kol s dvojitými příčnými závěsy nestejné délky a vinutými pružinami.

Pohonná jednotka

Pod přední kapotou se nacházel podélně umístěný zážehový, kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec Colombo Tipo F 101 E (foto) s rozvodem DOHC a objemem válců 4.943 cm³ (vrtání x zdvih: 82 x 78 mm). Vrtání bylo zvětšeno o 1 mm, takže objem jednoho válce byl 411,92 cm³ a odtud i číselné označení modelu 412. S kompresním poměrem 9,6:1 a mechanickým vstřikováním paliva Bosch K-Jetronic byl nejvyšší výkon 340 k (250 kW) při 6.000 min^-1 a točivý moment 451 Nm měl vrchol při 4.200 min^-1. Motor V12 měl blok válců a hlavu z hliníkové slitiny, 24 ventilů a mazání s mokrou klikovou skříní. Ferrari 412 se dalo koupit s třístupňovou automatickou převodovkou Turbo Hydra-Matic nebo pětirychlostní manuální převodovkou. S manuálem a hmotností 1.805 kg dosahovalo rychlost 250 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlilo za 6,7 s.

Podélně umístěný vidlicový dvanáctiválec Colombo s rozvodem DOHC a objemem válců 4,9 litru měl výkon 340 koní.

Celkem vzniklo v letech 1985 až 1989 576 kusů kupé Ferrari 412, z toho 270 ve verzi GT a 306 s automatickou převodovkou (A). Bezprostředně po ukončení výroby nemělo Ferrari 412 přímého nástupce. Jediným modelem s uspořádáním sedadel 2+2 zůstal Ferrari Mondial (1980–1993) s motorem V8 uprostřed. Klasický grand tourer Ferrari 456 2+2 s motorem V12 vpředu se na trhu objevil až v roce 1992.