Ferrari F12berlinetta se pyšní exkluzivními deriváty i extrémním nástupcem

Ferrari ve druhé polovině devadesátých let dvacátého století opustilo u svých vrcholných dvanáctiválcových modelů koncepci s motorem před zadní nápravou a vrátilo pohonnou jednotku pod přední kapotu.

Vzhledem k tomu, že nejbližší konkurence v čele se značkou Lamborghini zůstala věrná motorům uloženým před zadní nápravou, se zdálo, že se jedná o poměrně riskantní krok, ale zákazníci jej ocenili. Ferrari 550 Maranello i evoluční 575M Maranello dokazovala, že i s motorem vpředu se lze stát jedním z nejrychlejších vozů na trhu a dosahovat rychlostí přes 300 km/h.

Ferrari 599 GTB Fiorano, které je nahradilo, pak ohromovalo agresivně střiženým kabátem, nejmodernější technikou a samozřejmě i svými extrémními jízdními výkony. Na rozdíl od modelu 550 Maranello se jeho přímým nástupcem nestala odvozená evoluce s novým jménem a lehce upraveným designem, ale zcela nový model, který posunul laťku výkonnosti opět o výrazný kus nahoru.

Ferrari 599 GTB Fiorano nemělo pouze jednu podobu. Podívejte se do velké galerie!

Ferrari F12berlinetta

Ferrari F12berlinetta mělo světovou výstavní premiéru na autosalonu v Ženevě v březnu roku 2012 a naprosto tehdy zastínilo předchozí model 599 GTB Fiorano svým designem, technikou i jízdními výkony.

Design modelu F12berlinetta se stal výsledkem spolupráce mezi Ferrari Styling Centre a Pininfarinou a představuje spojení nekompromisní aerodynamiky s harmonickými proporcemi. Intenzivní testy vyústily ve vynikající součinitel aerodynamického odporu – na sportovní vůz nezvykle nízkých 0,299; přitom přítlak vzrostl o 76 %.

Mezi nové aerodynamické prvky patřil například Aero Bridge (aerodynamický most), který používá kapotu k vytvoření přítlaku směrováním vzduchu od horních částí vozu k jeho boku, kde se spojuje s prouděním vzduchu z podběhů kol, čímž snižuje odpor. Dalším prvkem byl systém Active Brake Cooling (aktivní chlazení brzd), který otvírá přívody k chlazení brzd jen při vysokých provozních teplotách, což opět snižuje odpor vzduchu.

Ferrari F12berlinetta s motorem uloženým u přední nápravy a převodovku u zadní poháněné nápravy mělo hliníkovou karoserii s rozvorem náprav 2720 mm, celkovou délkou 4618 mm, šířkou 1942 mm a výškou 1273 mm.

Při výrobě prostorového rámu, ukrytého pod povrchovými panely, bylo použito dvanácti různých slitin, z nichž byly některé v automobilovém průmyslu využity vůbec poprvé. Rovněž některé výrobní postupy měly u F12berlinetta automobilovou premiéru. Výsledkem bylo zvýšení pevnosti o 20 % při současném snížení suché hmotnosti na 1525 kg, resp. 1630 kg pohotovostní hmotnosti.

Vzpomínáte na Ferrari 550 Maranello a 575M Maranello? Jeden z nejdůležitějších modelů v historii

Dvanáctiválec s úhlem sevření válců 65° byl další evolucí motoru F140, debutujícího v modelu Enzo. V případě F12berlinetta měl objem zvýšený na 6262 cm³, stejně jako v modelu FF. Na rozdíl od čtyřmístného cestovního vozu, v němž tento motor disponoval výkonem 485 kW (660 k), byl ve dvoumístném kupé naladěn na 545 kW (740 k) při 8250 min^-1. Točivý moment vrcholil hodnotou 690 Nm při 6000 min^-1. Díky špičkovým technologiím bylo ale 80 % této hodnoty dostupných už od 2500 min^-1.

Převodovka F1 v modelu F12berlinetta byla sedmistupňová dvouspojková, stejně jako ve všech nových Ferrari od příchodu modelu California. Kromě toho se mohlo dvanáctiválcové kupé spolehnout na novou generaci karbon-keramických brzd a elektronickou výstroj, kterou mimo jiné zastupovaly magnetoreologické tlumiče SCM-E, řízení přenosu síly na vozovku (E-Diff, ESC, F1-Trac) nebo vysokovýkonné ABS.

Ferrari F12berlinetta obuté do pneumatik o rozměrech 255/35 ZR 20 vpředu a 315/35 ZR 20 vzadu svými dynamickými schopnostmi výrazně překonalo všechny se přímé předchůdce. Akceleraci z 0 na 100 km/h tento model zvládl za 3,1 s, z 0 na 200 km/h zrychloval za 8,5 s a jeho maximální rychlost se pohybovala nad 340 km/h. Spotřeba paliva v kombinovaném provozu se pak měla pohybovat kolem 15 litrů benzinu na 100 km.

Kabina modelu F12berlinetta byla optimalizována pro zajištění maximálního využití vnitřního prostoru, za sedačkami je další prostor pro zavazadla. Samotný kokpit byl navržen s důrazem na řidiče, což je ostatně typické u všech Ferrari, všechny hlavní ovládací prvky byly sdruženy tak, aby nabídly rychlý dosah s co nejlepší ergonomikou pro maximální zážitky z jízdy.

Ferrari F12tdf

Ferrari si v roce 2010 při uvedení 599 GTO ověřilo, že zájem zákazníků o ostřejší verzi 599 GTB Fiorano je skutečný a nejedná se o pouhou mediální bublinu. V případě Ferrari F12berlinetta se proto maranellská automobilka odvážila k ještě radikálnějším zásahům do designu i techniky a na podzim roku 2015 odhalila Ferrari F12tdf.

Podobně jako u Ferrari 599 GTO byl i v tomto případě název inspirován slavnou minulostí vozů se vzpínajícím se koněm ve znaku a to účastí v automobilovém závodě Tour de France, v němž vozy Ferrari 250 GT Berlinetta vybojovaly první místo ve třídě GT v letech 1956 až 1962. V následujících dvou ročnících pak triumfovala Ferrari 250 GTO.

Ferrari Berlinetta Boxer, aneb ty nejlepší dvanáctiválce od Ferrari!

Ferrari F12tdf s rozvorem náprav 2720 mm, celkovou délkou 4656 mm, šířkou 1961 mm a výškou 1273 mm se od výchozího modelu odlišilo na první pohled díky přepracované karoserii. Ta i přes hlavní cíl v podobě dalšího vylepšení aerodynamických vlastností vozu vyvolává vzpomínky Ferrari z přelomu padesátých a šedesátých let. Nový přední nárazník, přepracovaný Aero Bridge, modifikované prahy, větší zadní spoiler, nový zadní difuzor, vylepšené panely pod autem a další úpravy zajišťují při rychlosti 200 km/h přítlak 230 kg.

Dvanáctiválec si zachoval objem 6262 cm³, ale byl naladěn na nejvyšší výkon 574 kW (780 k) při 8500 min^-1 a točivý moment 705 N.m při 6250 min^-1. Tyto hodnoty mířily na kola zadní nápravy prostřednictvím nově nastavené převodovky F1 DCT s o 30 % rychlejším přeřazením a o 40 % rychlejším podřazením.

Ferrari F12tdf s pohotovostní hmotností 1520 kg na 20palcových kolech s pneumatikami o rozměrech 275/35 ZR 20 vpředu a 315/35 ZR 20 vzadu zvládlo akceleraci z 0 na 100 km/h za 2,9 s a z 0 na 200 km/h za 7,9 s. Maximální rychlost byla stejně jako u modelu F12berlinetta více než 340 km/h a spotřeba paliva v kombinovaném provozu měla být 15,4 l na 100 km.

Hardcore zaměření modelu F12tdf umocňovala i jeho kabina, v níž se karbonem rozhodně nešetřilo a najít jej lze například na palubní desce, středovém tunelu, výplních dveří i na volantu, kůži na sedadlech vystřídala Alcantara. Výroba tohoto Ferrari byla omezena na 799 exemplářů.

Ferrari F12 TRS, Ferrari SP America, Ferrari F60America, Carrozzeria Touring Superleggera Berlinetta Lusso a Ferrari SP275 RW Competizione

Ferrari F12berlinetta bylo mateřskou automobilkou nabízeno výhradně jako kupé, ale Ferrari SP, oddělení Special Products, zaměřené na zakázkové stavby automobilů se postaralo i o vznik několika výjimečných derivátů pro jízdu s nebem nad hlavou. Tato tajemstvím lehce opředená divize maranellské automobilky oživila myšlenku stavby zakázkových karoserií, která byla u vozů Ferrari populární především v padesátých letech.

Ferrari F12 TRS z roku 2014 je první z otevřených variací na model F12berllinetta a podle dostupných informací byly vyrobeny pouze dva exempláře, z nichž ten první má tradiční červený lak, zatímco karoserie druhého působí dojmem, že jsou její kovové panely vyleštěny do nejvyššího možného lesku, ale jedná se o speciální lak. Hlavní inspirací pro tuto dvojici vozů bylo Ferrari 250 Testa Rossa z roku 1957, na něž odkazují svým jménem a do jisté míry i designem. Po technické stránce mají plně odpovídat výchozímu kupé.

Ferrari SP America je rovněž dílem Ferrari SP a jedná se kupé, které tato divize postavila v jediném exempláři podle návrhu Ferrari Centro Style v roce 2014. Design rudé karoserie dvoumístného vozu byl tentokrát inspirován původním Ferrari 250 GTO z první poloviny šedesátých let a měl představovat jeho moderní intepretaci. Technika byla podle dostupných informací i v tomto případě beze změn převzata ze sériového modelu F12berlinetta.

Ferrari a závodní speciály odvozené ze sériových modelů (1. díl)

Ferrari F60America odhalené na podzim roku 2014 s modrou karoserií ozdobenou bílými pruhy je rovněž výsledkem spolupráce oddělení Ferrari SP a Ferrari Centro Style. Tento roadster byl oslavou 60. výročí oficiálního působení značky Ferrari na severoamerickém trhu a byl do jisté míry inspirován modelem 275 GTS/4 NART Spider z let 1967 a1968, což měl dokazovat i stejným počtem vyrobených exemplářů, jichž bylo celkem deset. I v případě tohoto modelu bylo použito pohonné ústrojí F12berlinetta bez úprav.

Carrozzeria Touring Superleggera Berlinetta Lusso je dlouhý název pro kupé, které představila karosárna Touring na autosalonu v Ženevě v roce 2015. Kupé s karoserií ve světle modrém odstínu se stalo oslavou spolupráce s automobilkou Ferrari v jejích počátcích a odkazovalo na model 166 MM Touring z padesátých let dvacátého století. Na základech Ferrari F12berlinetta mělo podle oficiálních materiálů karosárny vzniknout maximálně pět vozů.

Ferrari SP275 RW Competizione z roku 2016 je prozatím poslední oficiálně odhalenou kreací na základech modelu F12berlinetta, resp. F12tdf, jehož pohonné ústrojí využívá, za jehož vznikem je spolupráce oddělení Ferrari SP a Ferrari Centro Style. Zářivě žluté kupé bylo postaveno v jediném exempláři a inspirací pro jeho linie i odstín laku karoserie se stalo Ferrari 275 GTB Competizione, které v roce 1966 zvítězilo ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans ve své kategorii a v celkovém pořadí bylo na osmém místě.

Ferrari 812 Superfast

Ferrari 812 Superfast: Nový dvanáctiválec oficiálně! Je tohle poslední nehybrid z Maranella?

Automobilka Ferrari tento modelu představila jako svůj nejvýkonnější model s vidlicovým dvanáctiválcem umístěným vpředu. Zároveň se při premiéře začátkem roku 2017 objevily neoficiální zprávy, že právě toto je poslední zástupce maranellské značky, k jehož pohonu slouží pouze atmosférický zážehový motor.

Ferrari a závodní speciály odvozené od sériových modelů (2. díl)

Ferrari 812 Superfast s rozvorem náprav 2720 mm, rozchodem kol 1672 mm vpředu a 1645 mm vzadu má celkovou délku 4657 mm, šířku 1971 mm a výšku 1276 mm.

Automobilka uvádí suchou hmotnost 1525 kg a pohotovostní hmotnost 1630 kg. Rozložení hmotnosti mezi nápravy je v poměru 47 : 53 a kontakt s vozovkou zajišťují 20 palcová kola obutá do pneumatik o rozměrech 275/35 ZR20 vpředu a 315/35 ZR20 vzadu.

Ferrari 812 Superfast rozhodně zaujme svými agresivně pojatými liniemi, za nimiž stojí designérské centrum automobilky Ferrari. Samozřejmostí je propracovaná aerodynamika vozu, která je patrná na aktivních klapkách v přední části podvozku nebo na zadním spoileru zvyšujícím přítlak na zadní nápravě.

Aktuální vlajková loď maranellské automobilky je jejím prvním zástupcem, v jehož výbavě je sportovní elektrický posilovač řízení, který podle výrobce nadále zajistí skvělé zážitky za volantem. Autu nechybí ani druhá generace natáčecí zadní nápravy, což je vylepšená verze systému poprvé prezentovaného v modelu F12tdf.

V dlouhé přídí modelu 812 Superfast se ukrývá atmosférický vidlicový dvanáctiválec o objemu 6496 cm³, který se i díky aplikací přímého vstřikování pracujícího s tlakem až 350 bar může pochlubit nejvyšším výkonem 588 kW (800 k) při 8500 min^-1 a točivým momentem 718 N.m při 7000 min^-1. Motor spolupracuje s dvouspojkovou převodovkou, která byla upravena tak, aby řadila ještě rychleji než dosud.

Ferrari 812 Superfast díky propracované aerodynamice, modernímu podvozku a výkonné pohonné jednotce zvládne akceleraci z 0 na 100 km/h za 2,9 s a z 0 na 200 km/h zrychlí za 7,9 s. Maximální rychlost má být více než 340 km/h. Zajímavý je i údaj o spotřebě paliva v kombinovaném provozu, který je 14,9 l benzinu na 100 km, při využití systému HELE.

Foto: Ferrari S.p.A., Carrozzeria Touring Superleggera s.r.l., Wheelsage.org, Auto.cz