Fiat 1100 Stanguellini (1948): Sportovní jedenáctistovka (video)

V italském závodě Mille Miglia se v poválečném období proháněla spousta individuálních konstrukcí, nebo sportovních aut menších výrobců. Modenský mechanik Vittorio Stanguellini upravoval alfy romeo, fiaty a maserati pro závody už od konce dvacátých let. Tým Squadra Corse Stanguellini založil v roce 1938, kdy vyhrál Giovanni Rocco na v jeho dílnách modifikovaném Maserati 6CM dokonce Targa Florio. Po konfliktu uspěly jeho sportovní stroje s malými motory v Le Mans a za oceánem v Sebringu, pochopitelně ve svých třídách. Postavil jeden rekordní speciál a zhruba stovku formulí Junior. S oblibou ladil hlavně malé čtyřválce Fiat 1100.

Přesně takový má pod kapotou i zajímavý dvoumístný sporťáček z videa od Petrolicious. Sympatické dvoumístné autíčko se dvěma „očima“ postavené na klasickém trubkovém rámu pochází z roku 1948. Původně mělo doutníkovou karoserii „siluro“, jenže první majitel Aldo Saglia ji kvůli regulím Mille Miglia nechal přestavět, předpisy vyžadovaly zakrytá kola. Své auto pojmenoval Micia podle manželky. Nezahálel ani coby závodník, účastnil se sicilské Targy, Velkých cen Neapole, Říma Bari či Giro di Toscana.

Startovní číslo 514 znamená čas startu v „Mille“: 5 hodin a 14 minut ráno. Sergio Aguzzoli a Carlo Baistrocchi s ním dojeli v roce 1955 pátí ve třídě S1.1 a na 77. místě celkově. Otec současného majitele Fabrizia Lorenzoniho červený sporťák krátce poté koupil, ale nikdy s ním nezávodil. Prostě ho jen chtěl. Dalších dvaadvacet let stál v garáží, než jej Fabrizio zprovoznil a rozhodl se vydat na závod veteránů Parma-Poggio di Berceto, na startu stáli tehdy i Niki Lauda, Emerson Fittipaldi a ClayRegazzoni, hvězdy formule 1. Trasa klání mu vedla doslova pod okny a sledoval jej odmalička. První ročník se s tehdejšími auty konal už v roce 1913! Poté začal pátrat po závodní historii, podařilo se mu ji zmapovat takřka celou včetně přihlášek a fotodokumentace. Zároveň zjistil, že jeho vůz jel také na pro něj domácí trati...

Fabrizio samozřejmě obléká repliky dobové přilby, brýlí i rukavic, také kombinéza evokuje staré časy, byť je z moderních materiálů, logo Stanguellini na ní chybět nemůže. Ke skoro sedmdesát let starému kusu se nic jiného přece nehodí. Nizounké autíčko na efektních drátových kolech nemá dveře, takže nastupování chce trochu akrobacie. Ale pocit z jízdy v otevřeném voze jen s větrným štítkem je nepopsatelný. I přes malý objem motoru je unikát pekelně rychlý i na klikatých úzkých silničkách, protože díky hliníkové karoserii skoro nic neváží. V dobách své největší slávy zvládl na asfaltu průměr skoro 140 km/h. Automobili Stanguellini ukončila svou činnost v roce 1981, kdy její zakladatel zemřel.