Fiat Ducato 9Speed, dlouhodobý test (4. díl)

Je vhodné v poločase dlouhodobého testu se zastavit nad provozními náklady, které významně ovlivňují celkovou kalkulaci na vozidlo a jeho efektivitu. Proto prozatímní výsledek měření spotřeby 8,98 l/100 km na trase převyšující 3,5 tisíce km považujeme za výborný. Škoda jen, že koronavirová omezení způsobila zatím poněkud skromný kilometrový nájezd. Ducato to zvládlo pěkně a navíc s přibližně polovinou krátkých tras, které v zimě žádnou ekonomiku nevytvářejí.

Dálnice a devítka

Nejvyšší naměřenou spotřebu mezi tankováními do plné nádrže jsme zaznamenali při velké části dálničních tras. Při plném tempu 130 km/h díky skvělému převodování s rozsahem 4,71-0,48 silný motor točil jen přibližně 2100 ot./min. Pro turbodiesel ve střední zátěži vlivem velké čelní plochy a středně vysoké střechy to byly optimální otáčky a aktuální žízeň motoru se pohybovala kolem jedenácti litrů. S dodávkou L3H2 při tak vysoké rychlosti a s přímo řazenou převodovkou a vyššími otáčkami motoru se běžně jezdí za čtrnáct i více litrů. Proto zkoušená specifikace s nejsilnějším motorem a devítistupňovou převodovkou od nás dostala za spotřebu nafty pomyslnou jedničku.

Nejnižší nárok na naftu mezi tankováními jsme zaznamenali na trasách, které jsme mohli jet devadesátkou. Při ní totiž automatická převodovka v režimu Eco přeřadila na devítku a čtyřválec při 1450 ot./min jen spokojeně předl s minimálními nároky na „kočičí výživu“.

Jak topí?

Dodávka se v současnosti již bez klimatizace téměř neprodává, proto doporučujeme v ceníku modelu Ducato pořádně zapátrat. Manuální klimatizace totiž přijde na dvaadvacet tisíc, za automatickou přidáte jen pět tisíc. Kdo se ptá, zda to má smysl, tak po jednom zimním období mu odpovídáme jednoznačně ano.

Po startu pod bodem mrazu jsme čekali, že přibližně deset kilometrů budeme muset vydržet v chladu a teprve potom začne s ohřátějším motorem proudit do kabiny aspoň vlažný vzduch. To jsme se hodně mýlili. Dodejme, že velmi rádi.

Fiat Ducato 9Speed v dlouhodobém testu: Jak se v něm sedí? (3. díl)

V rovinatém profilu bez humpoláckého ničení turbodmychadla jeho roztočením do vysokých otáček bez dostatečného prohřátí oleje jsme již za tři kilometry slyšeli, jak intenzita ventilátoru z minima pomalu stoupá a do kabiny proudí vlažný vzduch. Po další minutě již ventilace jela na poloviční výkon a díky jen kabině třímístného furgonu s přepážkou jsme za dalších pět minut zastavili a sundali si kabát a pokračovali pouze v košili či tričku. Pohodlí automatické klimatizace navíc silně podpořené rychlým zahřátím jsme si velmi oblíbili. Nemuseli jsme v počátcích jízdy přidávat a zase ubírat ventilaci a zjišťovat, zda již fouká aspoň vlažný vzduch. Pohodlí automatické a navíc parádně fungující klimatizace nás nadchlo, protože kromě malého nárůstu ceny neměla žádné jiné negativum. To se rozhodně nedá tvrdit o mnoha moderních a na první pohled pouze pohodlí poskytujících prvků.

Malinký displej

Patnáctileté stáří konceptu přístrojové desky odhaluje malý displej uprostřed přístrojového štítu. Tehdy šlo o hi-tech prvek, který si zasloužil pochvalu. V současnosti s displeji i v užitkových vozidlech o velikosti pět a více palců je miniaturní obrazovka opravdu archaickým prvkem. Například ukazatel venkovní teploty nebo hodin je pět milimetrů vysoký, takže z pozice sedícího řidiče je třeba jej poněkud hledat, což rozhodně neprospívá sledování okolního provozu. Stejné drobotiny ukazují v rámci palubního počítače spotřebu, ujetou vzdálenost, dojezd atd. Necelý centimetr vysoké číslice ukazují celkový počet ujetých kilometrů a pozici voliče automatické převodovky. Zdaleka největší a rozhodně dominantní postavení má upozornění na nebezpečí náledí pomocí sledování venkovní teploty. Je však až s podivem, proč automobilka dosud neprovedla přibližně dvojnásobné zvětšení tohoto displeje, jelikož v přístrojovém štítu je na to místa dost bez jakékoliv úpravy.

Fiat Ducato: Třetí generace se neloučí ani po 15 letech

Protiklady

Na tomto drobném displeji se také nastavují během let postupně dodané moderní funkce jako například denní svícení, upozornění na vozidlo v mrtvém úhlu a s tím související délka přívěsu, couvací kamera, brzdové senzory atd. Tento protiklad archaického displeje s plejádou nejmodernějších prvků, z nichž Ducato obdrželo mnoho v tomto nejnovějším vydání, budí rozpaky. Je fakt, že nastavení moderních pomocníků není otázkou každého dne, ale řidič moderní dodávky by měl rozhodně mít přehled o času, venkovní teplotě atd. Můžeme na závěr prozradit, že tvůrci současné generace Ducata tento nedostatek samozřejmě měli na mysli, a proto umístili do středu přístrojové desky druhý a výrazně větší displej. O něm však příště. Máte se na co těšit.