TEST Fiat Tipo hatchback a kombi: První jízdní dojmy z Itálie

Původní Tipo získalo prestižní ocenění Evropské auto roku 1989. Šlo o zlomový model, který přinesl techniku, z níž těžila auta skupiny Fiat ještě dalších 15 let. Nešlo jen o originální zadní nápravu, nýbrž třeba i o platformu, kterou používala také Alfa Romeo 156 či 147 a jejich deriváty.

To současné Tipo míří do jiných vod. Už nemá jít o auto, které udává směr vývoje kompaktní třídy jako u předchůdce. Jeho úkolem je orientovat se na široké masy rodinně zaměřených kupujících. Fiat takové auto hodně potřebuje, neboť v posledních letech toho značka moc nenabízela. Nebýt malinké stylové pětistovky či novodobé pandy, možná bychom Fiat znali už jen z historie. Nové tipo se tak přidá ke stylovému crossoveru 500X, který taktéž slaví solidní prodejní úspěchy, byť u nás jej moc často nepotkáte.

Pro zajímavost, současné tipo coby sedan je na trhu od konce loňského roku. Jen do letošního léta se pro vůz rozhodlo více než 35 000 zájemců. Komu sedan nevoní, může si od letošního léta pořídit tipo také coby pětidveřový hatchback, případně praktičtější kombi Station Wagon.

Kolik toho uveze?

Stejně jako v případě sedanu míří také verze 5Doors či kombi SW na rodiny. Rozvor náprav 2638 mm je pro všechny karosářské varianty společný. Oproti hatchbacku je Station Wagon delší o 200 mm. Kladem obou nových karoserii je variabilní zavazadelník. Hatchback poskytuje v základu 440 litrů, kombi dokonce 550. Kupodivu velikost kufru po zvětšení Fiat neudává. Zkusili jsme sklopit opěradla zadní lavice hatchbacku a výsledek byl mírně rozpačitý. Ložná plocha je sice značná, avšak uživatel musí počítat s výrazným schodem. Daní za tuhost karoserie je také poněkud vyšší nákladová hrana.

Asi největším lákadlem obou karosářských verzí je vnitřní prostor. Ten je opravdu skvělý. Auto článku se s výškou 170 cm pohodlně posadí nejen za sebe, nýbrž i za řidiče, který bude nucen posunout si sedadlo co nejvíce dozadu. Fiat je v materiálech ještě optimističtější, když udává, že i osoba vysoká 180 cm může vzadu cestovat pohodlně. Na předních místech je to dle automobilky dokonce ještě o 7 cm více.

Skvělá prostornost ve svislém směru vzadu je zásluhou rovné linie střechy karoserie. Což platí pro obě nové karoserie modelu. Z toho by se dalo usuzovat, že vzhled nebude silnou stránkou tipa. Italové jsou ale mistři designu, což v minulosti dokázali již mnohokrát, a i na tipo se příjemně dívá. Z některých úhlů pohledu vypadá pětidveřový hatchback trochu jako Alfa Romeo Giulietta, vyráběná už šestým rokem.

Za volantem příjemně

Také kabina tipa dokazuje, že spíše než na módní výstřelky si tento vůz potrpí na praktičnost. Motoristé, kteří potřebují hlavně jezdit, jistě ocení účelově řešenou palubní desku s dobrou ergonomií. A ani jim nebudou vadit místy trochu laciné materiály. Chválíme, že ventilační soustava disponuje vlastním ovládacím panelem, tedy nic ve stylu Peugeotu 308. Klimatizace je nabízena ve dvou verzích - manuální a samočinná. Dvouzónovou variantu však objednat nelze.

Na palubní desce nacházíme tlačítko „City“, které je specialitou fiatů už od dob druhé generace punta z konce 90. let. Po jeho aktivaci jde volant tak lehce, jako byste měli přední kola na ledu. Otázkou je, kdo to potřebuje, když i v běžném režimu je řízení auta lehké. Podporované je, jak už to dnes bývá, elektromechanickým posilovačem, jehož elektromotor je umístěný na sloupku řízení.

Severní Itálie je zemí s kvalitními silnicemi. Našli jsme však i trochu zanedbané, abychom se přesvědčili o práci odpružení. Tlumiče i pružiny jsou laděné na tužší notu. Jistě i díky tomu vůz poskytuje solidní jízdní vlastnosti v zatáčkách. Překvapilo přesné řízení. Zásluhou tuhého uložení rozvidlených ramen přední nápravy modifikovaného McPhersonu.

V rámci prezentace jsme vyzkoušeli dvě motorizace. Obě jsou jako jediné dostupné na českém trhu. Tu vznětovou zastupoval čtyřválec 1.6 M-Jet II o výkonu 88 kW. Odhalili jsme, že jeho turbodmychadlo nabízí stavitelné lopatky ovládané elektromotoricky. Samotný nástup motoru po přidání plynu je ovšem vlažnější. Aby něco předvedl, musíte jej nejprve trochu roztočit. Od nějakých 1800 otáček za minutu však vůz zrychloval solidně. Snad jen mírně zvýšenou hlučnost bychom mu vytkli.

Měníme koně a z připravené palety si vybíráme zážehový čtyřválec 1.4 T-Jet. Výkon je stejný jako u dieselu. Maximum točivého momentu je přirozeně nižší s vrcholem 215 N.m při 2500 otáčkách za minutu (diesel nabízí 320 N.m při 1750 za minutu). Kladem je opět pružnost, oproti dieselu pak schopnost točit agregát do vyšších otáček. A také více ticha.

Ač se tipo nabízí i s jinými pohony, konkrétně třeba se zážehovým čtyřválcem 1.6 E-torQ o výkonu 81 kW, tato auta v rámci prezentace k dispozici nebyla. Za zmínku stojí ještě už zmíněný motor 1.4 T-Jet v konverzi na LPG.

Oba motory jsou sériově spojeny s šestistupňovou manuální převodovkou. Vyniká lehkým a přesným řazením, byť s poněkud delšími dráhami páky. Ta je však dobře umístěna, takže to v praxi ani nevnímáte jako výrazné negativum.

Tipo u nás

Z vyzkoušených nových karosářských verzí je na českém trhu k dispozici zatím pouze hatchback, a to ve dvou zaváděcích výbavách - Opening Edition a vyšší Opening Edition Extra. Cena zážehové verze s motorem 1.4 T-Jet startuje na částce 467.500 korun, diesel 1.6 M-Jet II vyjde v základu na 527.500 korun. To není zase tak málo i za předpokladu, že přihlédneme k bohaté výbavě čítající i u základní verze třeba samočinnou klimatizaci, adaptivní tempomat či vyhřívaná přední sedadla.

Plusy

• Vynikající prostornost
• Velký zavazadelník
• Solidní jízdní vlastnosti

Minusy

• V ČR jen dva motory
• Zatím pouze dvě verze výbavy
• Místy laciná kabina