Ford Comuta: Elektrické mikro z roku 1967

Současné snahy o „elektrifikaci“ vozového parku jsou sice dost násilné vzhledem k protěžování „zelených“ aut politiky, ale taková vozidla nepředstavují nic nového. Historie elektromobilu včetně prvních pokusů s modely je dlouhá takřka dvě století. První funkční vozidla se začala objevovat v 80. letech 19. věku, později dokonce překonávala rychlostní rekordy. Uplatnila se jako taxíky v Paříži a za oceánem zaznamenala doslova boom.

Výhodou byl bezhlučný provoz a méně komplikovaná mechanika, nevýhodou malý dojezd. Oba fakty přetrvávají dodnes, i když jsme se od velkých a těžkých olověných baterií dostali k dokonalejším druhům, které se navíc stále zmenšují. Elektřina má smysl hlavně ve veřejné dopravě, kdy jsou trolejbusy či tramvaje napájeny externě. V té individuální zatím příliš nepokročila, snad v pouze v jedné stopě. Velcí výrobci automobilů přitom zvažovali návrat k „čistému“ pohonu už v 60. letech století minulého. Tehdy se objevila se opravdu velká spousta studií a prototypů různých velikostí.

Městský prcek

Ideálním elektromobilem je mikroauto, snad kromě dodávky, která rozváží různé zboží po městě. Nečeká se, že by s ním někdo jezdil na velké vzdálenosti, na krátkou jízdu do práce a zpět, případně na nákup prostě stačí. Jedním ze zajímavých konceptů takového „přibližovadla“ byl britský Ford Comuta. Ostrovní divize amerického koncernu jej představila poprvé v Ženevě 1967.

Pochopitelně i dvojici stejnosměrných elektromotorů maličkého fordu se zadním pohonem, každého s výkonem zhruba 3,7 kW (5 k), napájely olověné baterie, celkem čtveřice dvanáctivoltových článků s 85 A. Plně nabité vydržely 60 km, ovšem autíčko nesmělo překročit čtyřicítku. Zvládlo přitom upalovat až 60 km/h. Současný Smart ForTwo je proti němu obr, i když v interiéru dvoudveřového elektromobilu byla i zadní lavice, na délku měřil pouhých 2032 mm! Pojal dva dospělé a dvě děti, případně místo nich i nějaké to zavazadlo. Vynikal mrštností, s poloměrem otáčení 5,5 m se do města náramně hodil.

Budou nás miliony?

Na propagačních snímcích, kde nechyběly ani půvabné modelky, je vidět, že se až roztomile vyhlížející Comuta vešla dvakrát do soudobé Cortiny druhé generace a ještě zbylo místo. Měla samozřejmě volant vpravo, jen dva pedály a jediný velký uprostřed umístěný přístroj s rychloměrem. Karoserie, částečně ocelová a částečně z laminátu, nebyla samonosná, základ konstrukce tvořil páteřový rám. Mikro vážilo 540 kg i s bateriemi.

Leonard Crossland, zástupce generálního ředitele britského Fordu, při premiéře hovořil o tom, že se elektromobily objeví jako dodávky v centrech velkých metropolí a lidé je budou využívat coby pojízdné nákupní tašky. „ Miliony takových aut by mohly jezdit do pěti až deseti let“, prorokovalo tehdy vedení v krátkém propagačním filmu. Nestalo se tak... V dnešním přecpaném provozu, nejen tom třeba londýnském, by ale podobné vozítko nebylo zas až tak úplně od věci. Jen dobíjecí stanice nejsou na každém rohu.

Na skok v Československu

Jednou Comutou se Ford pochlubil i na veletrhu v Brně v roce 1970. Co na tom, že byla už tři roky stará? Dohodl se navíc na zapůjčení s tamním Výzkumným ústavem elektrických strojů točivých. VÜES tehdy dokončil prototyp EMA 1, který se dnes nachází ve sbírkách TM Brno. Československý elektromobil, byť vznikl pouze v jednom jediném exempláři, byl ve všech směrech lepší. Comuty byly vyrobeny ve výzkumném a vývojovém středisku britského Fordu v Duntonu (Essex) dvě. Jedna z nich odpočívá v londýnském Science Museu, osud druhého prototypu bohužel není znám.