TEST Ford Focus ST 2015: Jízdní dojmy z okruhu Sosnová

Kompaktnímu hot-hatchi Ford Focus ST se pochopitelně modernizace řady nemohla vyhnout, automobilka vylepšený model představila poprvé už téměř před rokem, v Česku se však objevuje až letos a nyní má za sebou národní okruhovou premiéru, která proběhla včera v Sosnové u České Lípy.

Jak jste určitě zaznamenali, Focus ST potěší nejen atraktivnějším vzhledem a silnějším benzinovým motorem, ale také daleko smysluplnější cenou. A je třeba i konstatovat, že někoho stejně tak může potěšit obohacení nabídky o silný 185k turbodiesel.

Odpoledne provoněné spáleným benzinem (a naftou) a pachem spálených pneumatik mělo dva hlavní body programu – jízdy na okruhu s benzinovými hatchbacky Focus ST a silniční test naftového kombíku. Masochisté mohli také na sosnovské trati potrápit jeden z „kombajnů“, ale proč vlastně?

Ford se nikdy nesnažil tvářit, že je Focus ST nějaké nekompromisní sportovní náčiní, jeho místo bylo vždy po boku Golfu GTI, proto trošku překvapí pozornost (nebo snad schizofrenie?), věnovaná sedadlům. Jejich profilování bude fordce závidět i kdejaký supersport, vlastně mi zpočátku přišlo extrémní až moc a… později s ohledem na roli „daily caru“ také, ale zvykl bych si. Chronické „podlaháře“ pak úplně nenadchne relativně vyšší posaz, ovšem jak známo, sedadlo přišroubované k asfaltu ještě neznamená optimální řidičskou pozici. Tím však nechci tvrdit, že Focus ST je typ auta „sednu a jedu“, ideální posaz je třeba chvilku hledat a je třeba se ptát, jestli jsem ho vlastně našel…

Ještě než pošleme během následující půlhodinky do věčných lovišť obě přední pneumatiky, je ale třeba zmínit jednu užitečnou vychytávku estéčka – „pseudosamosvor“ na přední nápravě nově doplňuje nadstavba systému jízdní stability, která v zatáčce přibržďuje vnitřní zadní kolo a pomáhá tak potlačovat Achillovu patu předokolek – nedotáčivost. V Hondě Civic to na okreskách funguje báječně, ale co v hot-hatchi na okruhu?

Už při prvním rozjezdu na cílové rovince je třeba s potěšením konstatovat, že 2.0 EcoBoost, s výkonem 250 koní a a"točákem" 360 newtonmetrů, nepatří k nudným patronům a atmosférickým charakterem s gradací ve vysokých otáčkách zadupává do země předešlý „plochý“ Focus RS. Kabinu prostupuje dunivý (modulovaný) zvuk motoru, jenž se postará o odpovídající příliv emocí.

V horním spektru otáček má čtyřválec rychlé reakce na plyn s minimálním lagem, přesné dávkování ovšem pochopitelně skončilo s vymřením atmosférických motorů. O řazení až později, z okresek... Sosnovou je nejlepší projet celou na dvojku, pouze na cílovce je třeba zařadit trojku, pokud nechcete několik desítek metrů poslouchat marný boj motoru s omezovačem. Brzdy (prvních cca 10 minut) brzdí, pedál je ovšem „gumový“, takže účinek spíše odhaduji, než dávkuji, tady je znát, že okruh nebyl primárním cílem ladění estéčka. Na druhou stranu kde Ford opět nezaváhal, je ladění šasi, opatřeného navíc zajímavými elektronickými pomocníky.

Vy – odpůrci elektroniky, přestaňte prosím otáčet oči v sloup, nevidím jediný důvod, proč se v autě trápit, když si i s těžkou předokolkou můžete na okruhu díky občasnému zásahu brzd užít i pocity, vyhrazené povětšinou pouze čtyřkolkám a zadokolkám (a to ještě ne všem). Zatímco elektronická verze samosvoru má s 250 koňmi a 360 N.m co dělat a při plném plynu na mě laškovně pomrkává ikona stabilizace, „rozevlátá“ záď se stará o kvanta řidičské zábavy.

Nejen že pokud to v zatáčce opravdu nepřeženu s nájezdovou rychlostí, je Focus ST téměř neutrální a zaklekává víceméně rovnoměrně vpředu i vzadu, při správném nájezdu do oblouku navíc vyvolá dokonce lehkou přetáčivost, která pomůže autu „vejít“ se do ostrých zatáček sosnovské trati. Jen je důležité si uvědomit, že je to elektronický doping a nepokoušet se kontrovat volantem. :) Jinými slovy – jezdíte stále jako s předokolkou, jen se to úplně jako předokolka nechová. S Focusem ST tak bude řidičským machrem i naprostý začátečník. Navíc je třeba ocenit, že ačkoli přední nápravě chybí RevoKnuckle, do řízení žádné velké tahání od kol nejde – tak dobře to má Ford vyladěné.

Sice masový nástup těchto systémů asi způsobí, že poslední generace opravdu dobrých řidičů bude ta naše, na druhou stranu pokud jde o zábavu za volantem u už z principu kompromisní předokolky i na okruhu k tomuto typu aut nepříliš přátelskému, bude fungovat i dosud téměř neznámý faktor zábavy. Navíc to lze zcela vypnout, pokud si tedy ve své naivitě myslíte, že tak budete rychlejší ...a ve skříni máte pouta, roubík a důtky.

Jako majitel Focusu ST bych asi volil poněkud čistší jízdní styl, naším cílem ale bylo především prověřit schopnosti auta na limitu a abrazivní sosnovský asfalt si tak při požírání osmnáctipalcových UHP pneumatik úplně chrochtal. Výsledkem byly po dvou stintech přední gumy na odpis, dezén se z pneumatik trhal doslova v pásech, takže zázemí okruhu ze všeho nejvíc připomínalo pneuservis.

A zatímco jízdy pokračovaly nezměněným tempem a rychlostí páru předních gum/30 min, vyrážím s Focusem ST 2.0 TDCi Combi na silnice v okolí. A právě tady se ukazuje, že přesně pro tohle byl Focus St stvořen. V první řadě však (nerad) musím vystřihnout poklonu turbodieselu. Ne pro jeho 185 koní a 400 N.m, ale pro to, jak málo „naftově“ se projevuje. Bonmoty, že u auta není poznat, že má pod kapotou diesel, se objevují co chvíli, jejich autor je ovšem, většinou poprávu, označen za troubu. Něco podobného čekám i teď, ale musím to napsat – TDCi prostě poznáte jen podle toho, že začíná vadnout před 4500/min a podezřele nízké jedenáctilitrové spotřeby. Brumlavý zvuk, naprosto potlačí charakteristické „nýtování“ a zůstává pouze silný zátah od dvou tisíc až někam k 4300/min.

Na okreskách už funguje elektronika podvozku méně okatě a neutralita auta s těžkým nafťákem na předku teoreticky může být kompenzována i delší zádí kombíku, takže prostě jen řídíte a užíváte si fantasticky naladěného fordího šasi. Náklony v zatáčkách jsou minimální sportovní podvozek velmi dobře tlumí „rozumné“ nerovnosti silnic, odskočí si jen zřídka a rázuje teprve na výrazných výtlucích a propadlých kanálech. Určitě to není jízda jako v bavlnce, ale na každodenní použití určitě velmi dobrá kombinace vlastností.

Ovšem zatímco sedadla jsou v autě až příliš hardcore, brzdy a podvozek tak akorát, opačný extrém je převodovka. Je jednoduše hrozná, stejně jako u benziňáku na okruhu. Dlouhé dráhy s gumovými dorazy a ke spolujezdci vyosená kulisa s kvalty poskládanými daleko od sebe opravdu působí v hot- nebo chcete-li warm-hatchi dost nepatřičně, nehledě na to, že při tomto „rozevlátém“ stylu řazení také trošku překáží profilování sedadel.

Další, mnohem zásadnější problém představuje řízení s pouze 1,7 otáčkami mezi dorazy. Vzpomínáte ještě na 147 GTA, s níž jezdit bylo doslova o strach? Teď tu máme reinkarnaci. Ačkoli Ford tvrdí, že v takto extrémně strmém řízení je kolem přímého směru převod pomalejší a zostřuje se s větším úhlem natočení volantu, i tak je až příliš ostré. Určitě bude hrát roli zvyk a sžití se s autem, ale ačkoli rozhodně nepatřím k řidičům s mcraeovským jízdním stylem, ani zatím netrpím „parkinsonem“ byl jsem z při krátké projížďce z nervózního řízení trošku nervózní. Ani ne tak v přímém směru, i když i tam reaguje možná až moc rychle, ale hlavně v zatáčkách to bylo o trefování se do oblouku a odhadování, jak je asi třeba volantem pootočit.

Uvidíme, jak si na to zvyknou kolegové při klasickém týdenním testu, já to zatím shledávám, spolu s převodovkou poměrně výraznou nevýhodou, jakkoli jinak Focus ST těch neduhů moc nemá.