Ford Model B a C: Velké a malé fordky z počátku existence značky
Ford měl v počátcích své existence jen velmi omezenou nabídku vozů. Zákazníkům na podzim 1904 přichystal dva nové modely. Vznikly ve stovkách kusů, ale dnes byste dochované exempláře spočítali na prstech…
Ford Motor Company se po prvním Modelu A vrhla okamžitě na vůz vyšší třídy, což bylo na velmi mladou automobilku poměrně odvážné rozhodnutí. Pásová výroba ještě ležela v nedohlednu. Jenže – příchod takového auta si vynutili akcionáři, mělo být velké a drahé – pro bohatou klientelu.
Model B z října 1904 byl tedy vcelku luxusním cestovním automobilem se čtyřmístnou otevřenou karoserií. Američané období od počátku výroby osobních aut v USA do jejich vstupu do Velké války označují trefným termínem „mosazná éra“ (The Brass Era) a tady opravdu sedí: při stavbě se kromě oceli uplatňovala i mosaz a také světlé dřevo.
Motory od Dodgeů
„Béčko“ zkonstruoval sám Henry Ford. Poháněl jej velký řadový čtyřválec s objemem 4649 cm3, tenkrát nic neobvyklého. Měl postranní ventily, tedy rozvod SV a karburátor Holley. Novinku u značky představovalo jeho umístění vpředu za konvenčním chladičem. Chladicí systém už byl vybaven vodním čerpadlem. Motor dosahoval největšího výkonu skoro 18 kW (24 k). Výkon 21 kW (29 koní), který bývá někdy uváděn, je dle normy SAE.
Pohonné jednotky vyráběli bratři John a Horace Dodgeové, v té době akcionáři Ford Motor Company, vlastnili desetiprocentní podíl. Společnost s vlastním příjmením v názvu si založili až o deset let později, v roce 1914.
Stačily dva stupně
Sílu motoru přenášela dvoustupňová planetová převodovka dozadu přes hnací hřídel, řetězu v případě luxusního vozu již odzvonilo. Vlastně to byl první „moderní“ ford klasické koncepce, tedy s agregátem umístěným v přídi a pohonem zadních kol (tzv. systému Panhard). Pohonné ústrojí bylo zcela zakryto.
Obě tuhé nápravy s podélnými listovými pery od sebe dělilo 2337 mm. Bubnové brzdy byly jen na zadních kolech, vpředu zcela chyběly. Do palivové nádrže se vešlo 57 litrů benzinu. Obří kola měla v průměru 32 palců, byla však jen 3,5 palce úzká.
Volant se nacházel na pravé straně, přední sedadla byla samostatná, zadní lavice plná. .Vozy vážily jen 771 kg. Dokázaly uhánět rychlostí až 64 km/h. Stály 2.000 dolarů, což byly v polovině první dekády minulého věku opravdu velké peníze. Navíc bez osvětlení, za něj se připlácelo.
Pět stovek
Vyráběly se ve druhé továrně Fordu na Piquette Avenue v detroitské Milwaukee Junction, budova dosud stojí. Na rozdíl od původní na Mack Avenue, kde se rodila „áčka“. Většina vozů byla tmavě zelená. Nezůstaly vyhrazeny pouze Spojeným státům americkým, jeden exemplář jezdil prokazatelně coby taxi v Londýně.
Model B byl na konci roku 1905 nahrazen odvozeným Modelem K, který už měl však šestiválec 6636 cm3. A stál ještě více. Poslední exempláře „béčka“ podle všeho vznikly v červnu 1906. Navzdory vysoké ceně se jich vyrobilo a prodalo dohromady pět stovek. Do dnešních dnů se dochovalo pouze pět kousků! Ford se ale dále soustředil hlavně na produkci levnějších aut.
Model C
Samozřejmě ale nezůstalo jen u Modelu B, ten by mladou firmu pravděpodobně poslal ke dnu. Už v září 1904 bylo představeno mnohem menší „céčko“, první klienti se svých vozů dočkali o měsíc později. To představovalo další vývoj Modelu A a jeho plochý dvouválec se stále nacházel pod sedadly. Mělo už kratičkou kapotu jako moderní auto, spíše takovou „krabičku“, která plnila hlavně okrasnou funkci, navíc se ovšem za chladičem ukrývala palivová nádrž. Předchozí Modely A sužovaly problémy s přehříváním, ty se podařilo vyřešit.
Horace Dodge upravil motor, zadní nápravu a další části předchozího „áčka“. Pohonná jednotka objemu 1975 cm3 dávala takřka 6 kW (8 k), takže se oproti 1668 cm3 zvětšila, výkon však zpočátku zůstával stejný. Síla putovala dozadu opět přes dvoustupňovou planetovou převodovku a tentokrát i řetěz, kardanu se Model C nedočkal.
Rozvor náprav byl natažen z 1829 na 1981 mm, tedy o 152 mm. Model C se dodával jako dvoumístný runabout a čtyřmístné tonneau. Základní verze vážila 566 kg. V případě druhé karosářské varianty se vzadu nacházela malá dvířka, zatímco větší cestovní Modely B je měly po stranách. Vpředu u obou zcela chyběly. „Céčko“ dosahovalo maximální rychlosti 48 km/h. V roce 1905 motor posílil na 7,4 kW (10 k) a rychlost se zvýšila na 61 km/h.
Nejlevnější
Prodeje Modelu C byly oproti B logicky mnohem vyšší, až trojnásobné. Stál také mnohem méně a v sezóně 1905 šlo o nejlevnější model značky. Dvoumístná verze přišla na 850 dolarů. Malé, lehké a cenově dostupné auto pro průměrného člověka? No, jako pro koho…
Slavný „Curved Dash“ Oldsmobile Runabout přišel na ještě menší částku. V roce 1905 vyráběný Model B si mohl zájemce pořídit za 650 dolarů. Celá řada „oldsů se zakřivenou přídí“ byla v první dekádě 20. věku nejrozšířenějším automobilem světa, vznikala už hromadně. Ještě levnější šlo koupit Gale Model A společnosti Western Tool Works z Gallesburgu (Illionis) za pětistovku. Jak je vidět, automobilky při označování svých vozů kreativitou příliš nehýřily, prostě používaly písmena abecedy. Ale to se netýkalo jen těch amerických, mnohé evropské na tom byly stejně.
Příplatky za střechu
U Fordu Model C se dalo připlatit 100 dolarů za zmíněnou čtyřmístnou karoserii, ovšem pořád jste si koupili otevřené auto bez střechy. Za gumovou prodejci chtěli dalších třicet, za koženou pak padesát dolarů. „Doktorský vůz“ už krytí před nepřízní počasí dostal z továrny, ale stále byl pouze pro dva. Osvětlení ale Modely C už měly. Existovaly i coby „Delivery Car“, tedy dodávka. Dvoučlenná posádka byla v tomto případě lépe chráněna proti nepřízni počasí pevnou střechou a okénky na bocích sedadel, součásti karoserie.
„Céčko“ se zároveň stalo prvním fordem, který se montoval i mimo USA. Konkrétně v Kanadě, ve Walkerville (provincie Ontario). Z bran továrny Ford Motor Company of Canada Ltd. vyjelo nejvýše 170 vozů, zbylých 630 z celkových osmi stovek se zrodilo na Piquette Avenue. Některé prameny uvádějí u Modelu C až tisícovku vyrobených kusů a v případě drahého B 750 exemplářů.
Nástupci
Model C nahradil ještě v roce 1905 Model F, kterému zůstal plochý dvouválec, ale opět se zvětšil, až k objemu 2,1 l a posílil na 12 koní (necelých 9 kW). Byl o něco větší, modernější a luxusnější. Existoval opět i coby dodávka. Kromě „céčka“ se vyráběl krátce i Model AC, který kombinoval starší mechaniku Modelu A s novějším desetikoňovým motorem. Dodával se však pouze na přání. Jednotlivé typy měly tenkrát opravdu jepičí život, vývoj šel rychle kupředu. Byla to doba kol s dřevěnými loukotěmi a mosazných světlometů, ještě připomínajících kočáry bez koní.
Ford se k označení Model B vrátil v roce 1932, ale auta s řadovými čtyřválci 3,3 l neměla se svými dávnými předchůdci samozřejmě nic společného. To samé platí o čistě britském Modelu C (1934) se čtyřválcem SV 1172 cm3, který vznikal v Dagenhamu.
Zdroje: Wikipedia, propagační materiály Ford Motor Company, Ritz Site - Early Ford, Ford AC, American-automobiles.com
Foto: Ford Motor Company, RM Sotheby's
