Singer Gazelle (1956–1970): V rámci koncernu Rootes měl pozici mezi Hillmany a Sunbeamy
Když se britská automobilka Singer stala součástí koncernu Rootes, začala vyrábět model Gazelle, odvozený od typu Hillman Minx. Zadní kola poháněly čtyřválce s objemem 1,5 až 1,7 litru.
Britskou automobilku Singer založil v roce 1874 v Coventry George Singer za účelem výroby jízdních kol. Na začátku dvacátého století rozšířil výrobu o motocykly, motorové tříkolky a pomocné motory pro jízdní kola. První automobil Singer se začal vyrábět v roce 1905. Navrhl jej Alexander Craig jako variantu vozu s dvouválcovým motorem, který zkonstruoval pro značku Lea-Francis. První Singer vlastní konstrukcese představil o rok později. Poháněl jej čtyřválec kupovaný od firmy Aster. Od roku 1907 se vyráběly modely s dvou, tří a čtyřválcovými motory. Prvním vozem Singer s motorem vlastní konstrukce byl dvoumístný model Ten, dodávaný od roku 1912.
Singer Ten se vyráběl bez velkých změn i po skončení první světové války. V roce 1921 byl důkladně přepracován a o dva roky později dostal motor s rozvodem OHV. Singer Junior, malý vůz ve stylu slavného Austinu 7, debutoval na londýnském autosalonu v roce 1926. O dva roky později se Singer stal třetím největším výrobcem automobilů ve Velké Británii za Austinem a Morrisem.
Během druhé světové války vyráběl Singer zbraně a součástky pro letecký průmysl. Po skončení války a obnově civilní výroby v Birminghamu (závod v Coventry byl zrušen už v roce 1935) začal Singer vyrábět jen málo upravené předválečné modely Nine, Ten a Twelve a nové modely Singer SM 1500 a Hunter. V roce 1956 se Singer stal součástí skupiny Rootes, založené v roce 1913 a zahrnující také značky Hillman, Humber, Commer, Karrier, Sunbean a Talbot.
Singer Gazelle byl prvním modelem po převzetí značky skupinou Rootes a vycházel z koncernového modelu Hillman Minx, od kterého se odlišoval hlavně čtyřválcovým motorem s rozvodem OHC. Modely Singer Gazelle se vyráběly v letech 1956 až 1970 v sedmi sériích, označených římskými číslicemi. Podívejme se na ně podrobněji.
Gazelle I a II (1956–1958)
Nový model Singer Gazelle (foto) byl představen veřejnosti koncem září 1956. Design karoserie je znám pod názvem „Audax“ a lví podíl na něm má designové studio, založené americkým průmyslovým návrhářem francouzského původu Raymondem Loewym (1893–1986). Loewy se proslavil především prací pro americkou automobilku Studebaker, pro kterou navrhl ve spolupráci s Virgilem Exnerem například modely Commander a Avanti.
Singer Gazelle se začal vyrábět v podobě čtyřdveřového sedanu a dvoudveřového kabrioletu. Sedan měl rozvor náprav 2438 mm a vnější rozměry 4153 x 1543 x 1524 mm (délka x šířka x výška). Vzhledově se model Gazelle (česky gazela) lišil od Hillmanu Minx jen přídí s tradiční oválnou maskou chladiče vozů Singer.
Zadní kola poháněl vpředu umístěný řadový čtyřválec s objemem 1477 cm3 a rozvodem OHC. S karburátorem Solex měl nejvyšší výkon 53 k (39 kW) při 4500 otáčkách a maximum točivého momentu 104 Nm při 2000 otáčkách. Vůz s pohotovostní hmotností 1043 kg dosahoval nejvyšší rychlost 125 km/h, z klidu na 100 km/h zrychlil za 25 s a v průměru spotřeboval 8,5 litrů benzinu na 100 km. Singer Gazelle měl nezávislé zavěšení předních kol s dvojitými příčnými závěsy a pérování vinutými pružinami. Vzadu měl tuhou nápravu s podélnými poloeliptickými listovými péry. Brzdy na všech kolech byly bubnové. Standardně se sedan dodával s lavicovými sedadly vpředu a vzadu, ale za příplatek se dal pořídit s předními dělenými opěradly. Páka ruční brzdy byla umístěna mezi sedadlem řidiče a dveřmi.
Čtyřmístný kabriolet měl sklápěcí plátěnou střechu, která se dala zcela sklopit za zadní sedadla nebo stáhnout jen nad předními sedadly. Všechna boční okna byla stahovací. Tuhost karoserie kabrioletu byla zvýšena výztuhami pod vozem.
Singer Gazelle série I s rychloběhem, topením a rádiem se prodával za 1016 liber šterlinků včetně daně. Gazelle série II se začal nabízet od podzimu 1957 se zvětšenou benzinovou nádrží a také v provedení kombi (Estate).
Gazelle IIA až IIIC (1958–1963)
V modelovém roce 1958 byl Singer Gazelle II přepracován a označen jako série IIA. Hlavní změnou byla náhrada motoru Singer s rozvodem OHC za standardní motor Hillman s ventilovým rozvodem OHV a objemem 1494 cm3. S karburátorem Solex měl nejvyšší výkon 57 k (42 kW) při 4500 otáčkách a točivý moment 112 Nm při 2300 otáčkách.
V září 1958 dostal Singer Gazelle označení III, neboť dostal lepší sedadla, přičemž přední měla uprostřed sklápěcí oporu loktů. Novinkou série III bylo také dvojtónové lakování karoserie s širokými bílými pruhy na bocích a zádí ve stejné barvě (foto).
O rok později, v září 1959, dostaly Gazelly série IIIA malé zadní ploutvičky (foto), stejné, jaké měl Hillman Minx série IIIC, který se v omezeném množství prodával i na domácím trhu (v Tuzexu i v Mototechně).Gazelly série IIIA se také lišily o něco větším předním oknem. Malého zvýšení výkonu motoru na 60 koní bylo dosaženo použitím dvou karburátorů Solex. Vozy dodávané na domácí britský trh měly řadicí páku na podlaze, rychloběh a za příplatek automatickou převodovku Smith Easidrive.
Gazelly série IIIB se začaly vyrábět v září 1960. Vrátily se k jedinému karburátoru, čímž se o něco snížila spotřeba benzinu a usnadnil servis. Série IIIB také dostala novou zadní nápravu s hypoidním úkosem namísto spirálového zkosení předchozího modelu.
Singer Gazelle série IIIC, vyráběná od července 1961, dostala čtyřválcový motor s objemem zvětšeným na 1592 cm3 a výkonem zvýšeným na 53 k (39 kW). Kabriolety se přestaly vyrábět v únoru 1962 a kombi Estate o měsíc později. Modely Singer Gazelle vyráběla v Austrálii v letech 1957 až 1961 společnost Rootes Australia.
Gazelle IV až VII (1961–1970)
Rootes Group uvedl v červenci 1961 na trh nový Singer Vogue s karoserií určenou původně pro Singer Gazelle IV. V důsledku toho nebylo označení Gazelle IV použito. Singer Gazelle série V (foto) měl premiéru v srpnu 1963 a na jeho karoserii byly uplatněny stejné úpravy jako na Hillmanu Minx. Prodloužily se zadní dveře a změnil se tvar C sloupků, takže zadní okno už nebylo panoramatické. Na předních kolech se objevily kotoučové brzdy a od roku 1964 měly všechny Gazelly převodovku se synchronizací prvního stupně. Automatická převodovka Borg Warner měla ovládání na středovém tunelu.
Pětimístný sedan Singer Gazelle série V zůstal u pohonu zadních kol řadovým čtyřválcem s rozvodem OHV, objemem 1592 cm3 a výkonem 53 koní (podle normy DIN). Vůz spohotovostní hmotností 1045 kg dosahoval maximální rychlost 132 km/h. V letech 1963 až 1965 bylo vyrobeno přes 20 tisíc vozů této série.
Posledním modelem s designem „Audax“ byl Singer Gazelle série VI (foto), uvedený na trh v roce 1965. Šestou sérii poháněl nový pětiložiskový čtyřválec s objemem 1725 cm3 a výkonem až 65 koní (později byl snížen na 59 koní). Nová přední maska byla obdélníková a nebyla spojená s přední kapotou, takže při otevření kapoty zůstávala na svém místě. Změnily se také mřížky po stranách přední masky a směrové blikače (nyní byly obdélníkové).
Poslední sérií modelu Singer Gazelle byla sedmá, uvedená v roce 1967. Čtyřdveřový sedan (foto) dostal novou karoserii a rozvor náprav 2501 mm. Rozměry karoserie se proti předcházejícím sériím o něco zvětšily (délka na 4267 a šířka na 1613 mm), výška se snížila (1422 mm). Zpočátku se vozy nabízely pouze s automatickou převodovkou a objemem čtyřválcového motoru 1725 cm3, brzy však následovala varianta s manuální převodovkou a objemem motoru 1496 cm3, který dával nejvyšší výkon 65 k (48 kW) a točivý moment 117 Nm.
Po vyrobení necelých 28 tisíc vozů Gazelle série VII byla výroba v roce 1970 ukončena. Byly to poslední vozy vyrobené automobilkou Singer.
