Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ford s motorem od Boeingu: Thunderbird poháněla v roce 1956 spalovací turbína

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 14. 11. 2022 • 02:42
34
1
Zobrazit náhledy (34)
Ford Thunderbird prototyp (1954) Ford Thunderbird prototyp (1954) Ford Thunderbird Fairlane (1954) Ford Thunderbird Fairlane (1954) Ford Thunderbird Fairlane (1954) Ford Thunderbird (1954) Ford Thunderbird (1954) Ford Thunderbird (1954) Ford Thunderbird (1954) Ford Thunderbird (1954) Ford Thunderbird (1954) Ford Thunderbird (1954) Ford Thunderbird (1954) Ford Thunderbird (1954) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955) Ford Thunderbird (1955)

Jeden exemplář Fordu Thunderbird dostál svému jménu. Sílu mu totiž nedodával konvenční zážehový pístový motor na benzin, nýbrž turbína.

50. léta minulého věku byla hlavně za Atlantikem obdobím odvážných studií, které se běžně ukazovaly veřejnosti, mnohdy i jezdily. Konkurence sílila a výrobci se snažili najít půdu pod nohama. Experimentální automobily testovaly nejen odvážný design inspirovaný zejména pokrokem v letectví a později i kosmonautice, ale rovněž i revoluční techniku. Věk turbín, dalo by se říci. Jenže s tou je předběhl britský Rover, ten na bázi sériového P4 postavil speedster Jet1 už v roce 1949. Později se do těchto experimentů pustil také Fiat. Ale zpátky za Velkou louži…

Hřmící pták

Ford uvedl 20. února 1954 na prvním poválečném autosalonu v Detroitu, tedy pro modelový rok 1955 auto, které vzbudilo zasloužený ohlas. Thunderbird se při troše dobré vůle dal považovat za sporťák, tedy alespoň v americkém pojetí. Dvoumístný otevřený krasavec s možností pevné odnímatelné střechy byl zkrátka sexy. První sériové vozy poháněl naprosto konvenční vidlicový osmiválec Y-block 4,8 l, jak jinak?.

Cena původně měla začínat na 2.645 dolarech, ale první exempláře se nakonec prodávaly za 2.944 dolarů. Což nebyly v té době rozhodně malé peníze. Nic dražšího v té době americká automobilka v portfoliu neměla – přesto se objednávky jen hrnuly. Kromě toho vyráběla třeba sedany Fairlane a Mainline a slavní pick-upy série F. Mimochodem, název Fairlane nesly i první prototypy pozdějšího Thunderbirdu…

188 tisíc dolarů

Jenže… modrý ovál se zabýval i aplikací alternativních pohonných jednotek. Tedy konkrétně jedné – a šlo o dosti nekonvenční řešení. Do „T-birdu“ nacpal něco radikálně odlišného: plynovou turbínu. Automobilky tuto možnost v 50. a 60. letech minulého věku zvažovaly ve velkém, ale z dnešního pohledu jde o zajímavost. „Pohonná jednotka budoucnosti“ - hlásali ti nejodvážnější, „postupně vytlačí konvenční pístové motory.“ Dnes už víme, že se tak nestalo…

Projekt byl spuštěn v srpnu 1955, vůz připraven k testování v březnu 1956. Cílem bylo získat zkušenosti z provozu auta poháněného plynovou turbínou. Ford si chtěl také ověřit výhody a nevýhody takového řešení, poznat „na vlastní kůži“ problémy a zaznamenat je. Investoval horentních188 tisíc dolarů, nejedná se o přepočet na současnou měnu, ale skutečně vloženou částku. 180 tisíc utratil za materiály, přestavbu a inženýrské práce a zbylých 8 tisíc za údržbu.

Motor z vrtulníku

Malou turbínu si ale nevyvinul sám, koupil ji od výrobce letadel Boeing. Do prototypu ji namontoval klasicky dopředu místo „véosmičky“. Šlo o typ T50, továrně Model 502. Používala ji široká škála dopravních prostředků od helikoptér a bezpilotních raket přes letadla a motorové čluny, americké námořnictvo mělo ve výzbroji vrtulníkové drony pro pronásledování nepřátelských ponorek.

Agregát s označením 502-8C poskytoval 130 kW (177 k). Produkční V8 byla se 149 kW (203 k) silnější... Vážil ale jen 150 kg, což bylo oproti benzinovému „ingotu“ o dost méně. A pochopitelně vydával zvuk, který spíše připomínal proudovou stíhačku než auto. A hřměl, takže byl hoden svého jména.

Výfuky

Hlavně ale potřeboval odvádět surové horké spaliny ven, proto se za levými předními koly objevily obří díry a v každé po jedné gigantické koncovce výfuku. Na zadním blatníku je pak vidět masivní větrací otvor, ty se nacházely rovněž na obou stranách vozu. V „kufru“ tedy bylo nejspíš namontováno další přídavné chlazení. „T-bird“ každopádně vzhledově dost zdrsněl. Parkovací světa se přesunula pod speciální kryty na předním nárazníku, nová vypouklejší a zvýšená kapota dostala žaluzie. Chyběly také odnímatelné kryty zadních kol.

S výfuky byly problémy, jejich umístění vpředu na bocích se ukázalo jako nevhodné…Jenže prodloužit a natáhnout je klasicky dozadu by znamenalo více práce a vynaložených peněz i spoustu konstrukčních komplikací, takže konstruktéři zvolili takovéto jednoduché řešení. Nadměrné teplo i hluk určitě pronikaly do kabiny, i když testovací vůz měl nasazený hardtop.

Bez vibrací, ale s prodlevou

Turbína má sama o sobě jednu nehezkou vlastnost: značnou prodlevu při sešlápnutí plynového pedálu. Ta se samozřejmě projevovala také, ve středních rychlostech ovšem „T-bird“ akceleroval velmi svižně. Pohonná jednotka nepotřebovala složitou údržbu, byla prakticky prostá vibrací a a zaujal i příznivý poměr výkonu a hmotnosti prototypu, byť konkrétní čísla chybí. Spalovací turbína má obecně méně pohyblivých částí než konvenční pístový motor. A může jezdit s nadsázkou skoro na všechno, co hoří a je tekuté. Jaké druhy paliv lili testovací jezdci Fordu do nádrže, to ovšem není známo.

Jenže trablů bylo zkrátka tolik, že alespoň malosériová produkce nepřipadala vůbec v úvahu. Použitelné a spolehlivé vozidlo dle původních představ Fordu to prostě nebylo. Turbínový Thunderbird představoval vlastně spíše testovací mulu než hotový projekt experimentálního prototypu. A hlavně za prostou konverzi utratila automobilka snad až příliš mnoho…

Fotografie i finální dokument s výsledky zkoušek odhalil 31. března 2022 archivář Fordu Ted Ryan. O osudu kuriózního prototypu nenapsal nic, je velmi nepravděpodobné, že by přes 60 let odpočíval někde v zapadlých koutech depozitáře pod plachtou. Experimentální vozidla tenkrát končila na šrotištích. Ale je jasné, že tohle na rozdíl od jiných skutečně jezdilo.

GM a Chrysler

V šílených experimentech pokračovali další. Z detroitské „Velké trojky“ to vlastně už dříve zkoušeli u GM. Série tří Firebirdů z let 1953-1959 byla ovšem na hony vzdálená hromadné produkci nejen použitou technikou, ale i designem. Svět byl fascinován raketami, tryskovými motory, UFO a vším, co mělo do činění s obrovským neznámem. Poté, co Sověti vypustili Sputnik, první umělou družici na světě, která vstoupila na oběžnou dráhu Země, se rozhořely vesmírné závody. Ty pochopitelně ovlivnily i automobilový svět.

Ve vývoji osobních vozů se spalovacími turbínami to dotáhl nejdále Chrysler, který svůj Turbine Car z roku 1962 dokonce nabídl v padesátce kusů klientům, předtím ještě postavil pětici prototypů, za vznikem vozů stály Mopar a Ghia. Zákazníci si je vyzkoušeli v reálném provozu, většinu z nich ale automobilka vykoupila zpět a v roce 1966 nechala sešrotovat.

Dochovalo se jich devět, většina stojí v muzeích, dva jsou v soukromých rukou, dva zůstaly u výrobce. Výfukové svody měly mimochodem už klasicky vzadu. Chrysler se sice dostal dál ve výzkumu možnosti pohonu osobních aut spalovací turbínou, ale rozhodně ne o moc. Jeho projekt zabily šílené výrobní náklady a auta nebyla ani moc praktická. Ford sice u zkoušek těchto pohonných jednotek ještě nějaký čas zůstal, ale v útrobách nákladních vozidel. Nejznámější je prototyp Big Red z roku 1964. S „tryskovým“ Thunderbirdem ovšem konkurenci předběhl o nějakých šest let. Pravda, není tak ikonický, dlouhá léta upadl v zapomnění. Ve vývoji pokračoval i britský Rover, spojil se s BRM a společný turbínový sportovní prototyp vyzkoušel v letech 1963-1965 v Le Mans.

11 generací

Sága rodu Thunderbirdů pokračovala až do roku 1997, celkem vzniklo deset generací, měnily se rozměry, technika i samotná forma. Po pauze přišla ještě jedenáctá v retro stylu připomínajícím tu první, sériově se vyráběla v období 2001-2005, ale klientelu moc nezaujala. Pak se příběh uzavřel. Spalovací turbína se už nicméně v útrobách nikdy neobjevila. Ford požádal 13. ledna 2021 o obnovu ochranné známky a šušká se o sportovním kupé... Tak se nechme překvapit!

Zdroje: Motor Authority, Wikipedia, Hotcars.com, Auto World Press, Hemmings, Motor1, Autoevolution, Slash Gear, HappyWithCar.com, MotorCityGarage, msn.com, Bestocming.Autos, Ford Corporate

Foto: Ford Motor Company

Doporučujeme

Témata
14. 11. 2022 21:41
Ford novinky
Ford novinky naleznete na jednom miste: http://www.fordauto.sk/