Ford se pokoušel prosadit s autem na nukleární pohon

V roce 1958 Ford ukázal auto, jaké ještě nikdy předtím svět neviděl. Vážně myšlený debut odhalil zmenšenou verzi teoreticky poháněnou malým jaderným reaktorem. Ford Nucleon byl představen jako nukleární auto schopné ujet více než pět tisíc mil (8046 km) bez tankování.

Ze všeho nejodvážnější schopnost dlouhého dojezdu byla zároveň největším omylem, protože dobově tvarované i pohodlné auto naivních konstruktérů skončilo mimo sériové výrobní linky podobně jako další jaderné studie. Na obranu inženýrského uskupení může posloužit fakt, že kontroverzní unikát čelil od začátku existence problémům, s nimiž se technický obor dodnes nevypořádal.

Nápady, které se v praxi neosvědčily: Kávovar v autě, gramofon či atomový reaktor

Než prozkoumáme důvody neúspěchu, přiblížíme si zajímavosti samotného vozidla. Na první pohled zaujmou zadní ploutve nad objemnými výdechy anebo nevšední rozměry, tiskové materiály prozradily zamýšlenou délku Nucleonu 509 cm a šířku 197 cm. Střecha měla dosahovat maximální výšky pouhých 105 cm, což je o pár cm více než legendárně nízko stavěný Ford GT40. Zdaleka nejhloupějším poměrem velikostí byl rozvor údajně zmenšený na 176 cm. Původní Mini bylo proti tomu limuzína, velice krátké rozložení zřejmě vyhovovalo nosnosti těžkého palubního reaktoru umístěného za předsazenou kabinou s dlouhým předním převisem.

Ford nazval Nucleonův pohon „energetickou kapslí“ s domnívaným snadno udržovatelným radioaktivním jádrem. Smrtelně nebezpečné palivo by bylo základem generované energie pro elektronické měniče točivého momentu používané běžnými hybridními automobily.

Ford Mustang IV (1994–2004): Jak se z Pony Car stával Muscle Car

Koncem 50. let globální zájem o jádro předpovídal brzký příchod plánů využít radioaktivní technologii v automobilovém průmyslu. Po zmenšení zařízení mohly vzniknout experimenty jako Nucleon, ale jaderná energie toho času nebyla – a stále není – ani zdaleka připravena pohánět sériově vyráběný osobní automobil.

Profesor systémového inženýrství Dale Thomas z univerzity v Huntsville potvrdil, že problém reaktoru v automobilovém měřítku není s využitím funkce radioaktivního jádra, překážka je prý manipulace s uvolňovanou energií. „Samotné jádro reaktoru včetně stínění malého jaderného reaktoru by se skutečně vešlo do motorového prostoru osobního vozidla, což by generovalo dostatek energie pohonu. Potíž však pramení z problému energetické přeměny. Jaderný reaktor bude generovat tepelnou energii, kterou je třeba převést na energii mechanickou.“

Celkem 24 hnaných kol mělo vozit jaderné zbraně mířené proti USA

Thomas je přesvědčený, že mobilní jaderná energie v tak malém měřítku nebyla v 50. letech proveditelná, kromě kontrolovatelné přeměny energií nebyla prakticky vyřešena otázka bezpečné likvidace odpadního tepla v možnostech tvarů a velikostí klasických osobních vozidel. Limity automobilové konstrukce trápily i Ford, jinak by Nucleon nevznikl pouze jako zmenšený model. Zkušební miniatura naznačuje, že se inženýři zajímali o odpovědi na otázky, jak bude auto s jaderným pohonem vypadat, než jak bude fungovat.

Ford FX-Atmos (1954): Stíhačka na kolech s atomovým pohonem

Atomový koncept se díval na realitu skrz objektiv svobodomyslné Ameriky pohlcené jadernou energií. Snaha prosadit novou koncepci odpovídala náladám poloviny minulého století, ani po 63 letech není v dohlednu možné řešení radioaktivního pohonu aut bez ohrožení okolí. Tehdejší pokus je veřejnosti k vidění v muzeu Henryho Forda.