TEST Ford Transit XXL: Svezli jsme se v autě, ve kterém na velikosti záleží

"Na ten nápad jsme přišli při kopírování jeho fotky,“ říká od volantu Dave Glozier, jeden z autorů nejdelšího Transitu na světě, zatímco se rozvaluji v křesle za ním a koukám na nějakou scénku s Colinem Farellem, která běží na DVD u stropu. Před sebou mám tolik místa na nohy, že by mi mohli závidět i pasažéři první třídy v Jumbo Jetu. S tímhle by snad šlo cestovat přes půl Evropy nonstop i bez pomoci chiropraktika. A minimálně jeden člověk s tím zkušenosti má – David Glozier k nám přijel po vlastní ose a stejným způsobem pojede zpátky.

Příležitost zajezdit si v Transitu XXL bude mít minimum lidí. I když jde o vůz s plnou homologací, na místo řidiče se můžou posadit jen lidé od Fordu, a co je ještě zásadnější, tohle je jediný kus na světě. Přitom zájemců o koupu by se určitě našlo dost. „Vím o jednom člověku, který ho vážně chtěl, jenže více jich opravdu nevznikne,“ říká Dave.

Z první tiskové zprávy jsme vyčetli, že na stavbu použili dva modely Transit Tourneo. Zajímám se však, jak přesně vznikal tento kus. Pomáhala jim počítačová technika, nebo… Dave se pouze na vteřinu zarazí a pak s úsměvem prohodí: „Ne, konstrukce pochází z hlavy velice chytrého člověka, který to dokázal navrhnout i bez programu. Prostě jsme spojili dvě karoserie do jedné a zpevnili je pomocí ocelových profilů. Já sám jsem pracoval právě na výztuhách.“ Mimochodem, původně měl být Transit XXL o něco kratší, ale aby nemuseli zkracovat původní boční panely, dostali se na celkovou délku 7,4 m.

Rozvor bílého „štrúdlu“ s modrým oválem je skoro o 20 centimetrů delší, než činí celková délka Maybachu 57, nebo, vztaženo k jinému Fordu, vyrovná se dvojnásobku rozvoru pick-upu Ranger. Mít tento vůz v showroomu, můžou prodejci z důvodu triviálnosti vypustit ze svého slovníku výrazy jako prostorný či variabilní.

Co to ale dělá s jízdními vlastnostmi? „Maximálku jsem zatím nezkoušel, ale na dálnici, v přímém směru, nejsou z hlediska stability žádné zásadní rozdíly. Stačí jezdit opatrně a dávat si pozor na boční vítr,“ vysvětluje Dave. „Motor je sériový, 2,2litrový diesel s výkonem 130 koní, ale jezdí bez problémů.“ Nejvíce mě však dostane otázka směrující k brzdám. U takového vozu nejdříve čekáte, že nemůžou být sériové, Dave mě však přesvědčuje o jejich originálním původu. Pak vás samozřejmě napadne, že původně jde vlastně o užitkový vůz, který je zvyklý na nešetrné zacházení s užitečnou hmotností. A k Transitu XXL navíc nepotřebujete žádné extra řidičské oprávnění – s celkovou hmotností 3,5 t se vejde do „béčka“.

Další spousta otázek se vyrojí po otevření zavazadlového prostoru, který se nachází za pevnou přepážkou v zadní části „stretch-vanu“. Kromě několika deštníků postává v koutě jako pěst na oko malý trezor. Místo odpovědi Dave vyťuká na číselníku kód, dvířka se otevřou a ven se vysype hromada dálkových ovladačů. „Mám tu místo na všech šest DVD přehrávačů z kabiny,“ baví se nad našimi vyjevenými pohledy a pro demonstraci jeden z nich přinese, aby nám ukázal, jak přesně zapadají do kastlíků.

Pokusit se vysvětlit, jak Ford Transit XXL jezdí, je komplikované z několika důvodů. Normálně máme možnost v testovaném voze sednout za volant, strávit dost času hledáním všech drobných rozdílů, které ovlivní náš názor a určitě najezdíme více než těch pár kilometrů co tady. A celou cestu jsme navíc s Davem rozebírali jeho velkou pýchu. Podle toho, že si nevzpomínám na žádné kodrcání a bez problémů jsem rozeznal jeho slova od zvuku motoru, v roli majitele přepravní společnosti bych si jeden klidně pořídil. Když už ne kvůli zisku, tak kvůli reklamě určitě.

Nemohl jsem si však nerýpnout dotazem, proč jejich tým nepostavil další Supervan (viz. dole - Historie divokých Transitů). Dave ale bez zaváhání odpovídá: „Takové vozy jsme tu už měli, teď jsme chtěli stvořit něco úplně jiného.“ Pochopit se to dá. Sekce užitkových vozů není zrovna výkladné skříní žádné automobilky a mimo zájem živnostníků se jí moc publicity nedostává. Jenže i lidé z těchto oddělení touží po uznání a realizaci zakázek, které se netýkají velikosti zavazadlového prostoru. Ve Fordu mají to štěstí, že vedení nemá proti jejich zálibám námitky, takže čas od času nám ukážou, jak jsou dobří. Ve výkonech nebo v délce.