Frankfurt živě: Citroën DS3 – První dojmy

Mezi malé a drahé stylovky se vydává i Citroën se svou bohyní (zkratka DS záměrně evokuje francouzské slovo „déesse“ s tímto významem). O tradice jde samozřejmě až v první řadě, a o to by se měl opírat marketing, který se samozřejmě bude snažit prodávat s maximální přidanou hodnotou.

I přes nové logo a značné designové odlišnosti je DS fakticky pouze karosářskou verzí nové generace „kachny“ C3. Svědčí o tom nejen shodná přístrojová deska (která si tentokrát naštěstí odpustila experimentování s porůznu rozesetými displeji, pevným středem volantu a nezvykle umístěnými tlačítky), ale i přední sedačky, řada panelů, spínačových skupin a většina motorů.

A čím tedy chce relativně jednoduché malé autíčko, postavené na běžném podvozku, konkurovat sofistikovanému Mini? V první řadě designem; ten totiž vyčnívá z davu opravdu výrazně. Ať už výraznými přechody mezi plochami, tak originálními detaily, například „ztraceným“ B-sloupkem ve tvaru námořní plachty, extrémními lemy blatníků či originálně vyvedenými LED-denními světly. Celé to sice tak trochu připomíná cukrářský výrobek, zejména s různě barevnými střechami a kryty zrcátek, avšak nechybí dynamická náplň a příslib radostí pro ruce i oči.

Bojovat o movité klienty se bude také podařenými interiérem – ač na něm není nic exkluzivního a prvním ani dalšími dojmy nevybočuje z dosavadního značkového standardu a dokonce stále používá letité typizované ovladače, obsahuje také moc pěkný volant a povedené sedačky. Ty by sice mohly mít bederní opěrku a tužší horní partii, jinak ale obepínají pěkně. Sám sobě si Citroën postavil hendikep úrovní vnitřních materiálů; plasty sice na první pohled vypadají pěkně, téměř všechny jsou ale tvrdé a palubní deska, která by v této společnosti měla být měkčená, je pouze kašírovaná; tzn. na lehký pohmat měkká, ale již při středně silném stlačení prsty narazí na tvrdý podklad. Povedl se naopak volant a sedačky, tradičně potažené skvělými materiály, body také neztrácejí.

Vnitřní prostor v tomto případě není příliš důležitý, avšak vpředu se ho zdá být, vzhledem k celkovým rozměrům, hojný dostatek. Vzadu je to samozřejmě slabší, ovšem kvalitou sedaček to není. Jen se prostě nepočítalo s urostlým, 186centimetrovým chlapem. Školní děti si ovšem sednou pohodlně. A rodina si dokonce vezme na výlet i několik větších tašek, bude je ovšem muset přetáhnout přes hodně vysoký práh zavazadelníku. Tuhost karosérie zkrátka není zadarmo.

K mání jsou ty silnější z cé-trojkových motorů, bez výjimky se jedná o velice moderní kousky, ať už VTi, či HDi. Vrcholem, útočícím na zájemce o konkurenční Cooper S, je shodný motor, jako obvykle označený THP, zde ovšem s neobvyklým udávaným výkonem 115 kW a pochopitelně šestistupňovou převodovkou, která se zjevně již naučila slušnému řazení. Zda se jedná o obvyklé francouzské žonglování s kilowatty, či novou verzi vynikající přeplňované šestnáctistovky, není v této chvíli jisté. Pravděpodobné je ale velice zábavné svezení – bohyně totiž nahrazuje letitou stylovku C2, s níž dokázali znalci zažívat velice zábavné chvíle. Citroën není tak ostrý, jako Mini, ani tak superstylový, jako malá Lancia, ale vypadá jako dobrý kompromis mezi tím. Snad se tentokrát nepříjemné kompromisy neobjeví i v technice, jako mnohokrát v minulosti.