Jaguar XJ – nekonečný příběh (2. část)
V první části jsme sledovali osudy Jaguarů XJ od konce šedesátých let až do poloviny let osmdesátých. V této druhé části se podíváme na další vývoj od spojení s americkým Fordem až po současnost a zastavíme se u několika závodních verzí XJR.
V únoru 1985 zemřel ve svém domě ve Wappenbury Hall sir William Lyons a tím skončila životní pouť muže, který stál padesát let v čele automobilky Jaguar a zapsal se nesmazatelně do historie automobilismu. Jaguar nezůstal dlouho „sirotkem,“ neboť již v roce 1990 jej za 2,5 miliardy dolarů koupil americký koncern Ford. Ještě předtím se ale Jaguary XJR představily na závodních okruzích.
Závodní XJR
Závodní jezdec Tom Walkinshaw připravil v roce 1982 několik kupé XJS pro evropské mistrovství cestovních vozů. Po několika dílčích úspěších dominoval jeho tým (Tom Walkinshaw Racing - TWR) sezoně 1984 a sám Walkinshaw se stal mistrem Evropy. Po tomto úspěchu byl TWR pověřen návrhem závodního vozu, který by měl naději na vítězství v Le Mans. Bývalý designér vozů formule 1 Tony Southgate navrhl závodní speciál XJR-6, využívající „přísavného“ efektu. V roce 1985 debutoval XJR-6 v Mosport Parku a byl třetí. Další rok se objevil XJR-7 a získal v šampionátu výrobců druhé místo. Tým TWR navíc vyhrál 1000 km v Silverstone.
Závodní XJR-6 byl v roce 1987 značně přepracován a přejmenován na XJR-8. Aerodynamicky upravené XJR-8LM se zúčastnily závodu v Le Mans, ale pro poruchy nedojely. V celém ročníku však Jaguar vyhrál 8 z 10 podniků a stal se mistrem světa. Vozy pro závody IMSA byly sponzorovány firmou Castrol a hned při prvním startu v Daytoně vyhrály. Další verze, XJR-10 používala motor V6 se dvěma turbodmychadly a používala se na krátkých rychlých tratích (sprinty). S novými XJR-12 získala stáj TWR dvě první místa v klasické Daytoně a Jaguary zvítězily i v Tampě a Portlandu. V roce 1991 se Jaguar vrátil do mistrovství světa sportovních vozů s revolučním XJR-14, se kterým dominoval celé sérii, včetně 24 hodin v Le Mans.
Kabriolet a supersport
V květnu 1988 byl kabriolet XJ-SC nahrazen „čistým“ kabrioletem bez bočních oken. XJS Convertible měl elektricky stahovanou střechu (natažení trvalo jen 12 sekund) s pevným vyhřívaným zadním oknem. Průběžně bylo modernizováno i kupé XJS, dodávané stále s šestiválci 3,6 litru a motory V12. Zvnějšku se ale od svého debutu v roce 1975 příliš nezměnilo.
V září 1989 zvýšil Jaguar objem motoru AJ6 na 4 litry. Nový motor měl vyšší výkon (173 kW/235 k) a mohl používat bezolovnatý benzin. Pro modely s tímto motorem byla vyvinuta nová, elektronicky řízená čtyřrychlostní automatická převodovka. Jaguar pod vedením Johna Egana si vedl vcelku úspěšně a pokračoval v trvalém vylepšování svých modelů. S tímto cílem otevřel Jaguar nové technické středisko ve Whitley. Aby mohl být i nadále úspěšný, potřeboval se spojit s některým z velkých světových výrobců, nechtěl ale ztratit svoji identitu a relativní samostatnost. Po řadě jednání došlo 1. listopadu 1989 k uzavření dohody s Fordem a po tříměsíční přípravě došlo ke spojení obou firem.
V roce 1991 byla zahájena výroba exkluzivního sportovního vozu XJ220, jehož koncept byl poprvé představen v roce 1988 na autosalonu v Birminghamu. Za tímto účelem vytvořená firma JaguarSport postavila v Bloxhamu u Oxfordu továrnu, ve které se z plánovaných 350 vozů nakonec vyrobilo 281 těchto mimořádných automobilů. Vůz v ceně 400 000 liber, který dosáhl na dráze v Nardó rychlosti 358 km/h, si zaslouží samostatný článek.
V květnu 1991 došlo k výraznému faceliftu modelu XJS. Nové kupé mělo mírně pozměněnou karoserii, hlavně v zadní části. Na první pohled by ale nikdo nečekal, že bylo změnami prošlo téměř 40% karosářských dílů. nevyhnul se tomu ani interiér a místo motoru 3,6 litru se začal používat čtyřlitrový AJ6. V následujícím roce byla řada XJS rozšířena o kabriolet s motorem 4,0 litru a torzní tuhostí zvýšenou o 25%.
V listopadu 1992 skončila výroba modelů série III. Za téměř 24 let výroby se prodalo přes 400 tisíc těchto nezapomenutelných vozů. Rok 1993 nebyl ve znamení nových modelů, ale špičkové modely XJ12 a Daimler Double Six dostaly výkonnější a ekonomičtější motor 6,0 litru V12 s výkonem 234 kW (318 k) a novou 4rychlostní elektronicky řízenou automatickou převodovkou. Posledními přírůstky řady XJ6 se staly modely 3.2S a 4.0S se sportovnějším exteriérem a interiérem. Jaguar XJ6 získal titul nejbezpečnějšího vozu v Británii.
Rok 1993 byl ve znamení otevření nové moderní továrny Jaguaru na Browns Lane v Coventry. Jaguar se v tomto roce také zúčastnil závodu v Le Mans se třemi speciálně připravenými vozy XJ220C pro novou třídu GT. Dva vozy odpadly, třetí vyhrál třídu GT (jedním z jezdců byl i David Coulthard), aby byl později diskvalifikován za údajné porušení technických předpisů.
X300 (1994-1997)
Na pařížském autosalonu v říjnu 1994 se Jaguar pochlubil pátou generací řady XJ. Projekt označený X300 byl první novou konstrukcí od začlenění Jaguaru do koncernu Ford a jeho výsledkem byl vůz, vyhovující světovým standardům kvality. Karoserie nového vozu kombinovala tradiční a moderní design a přestože to nebylo na první pohled patrné, změnily se proti předcházejícím modelům XJ všechny vnější panely karoserie. Novinkou byl návrat ke čtyřem hlavním světlometům, nárazníky byly lakované v barvě vozu, opět se snížila maska chladiče a vzadu se objevily nové koncové svítilny. Nový Jaguar byl komfortnější, rychlejší, ekonomičtější, spolehlivější a hlavně bezpečnější. Nový přeplňovaný čtyřlitrový šestiválec (240 kW/326 k) poháněl model XJR, který při rozměrech 502,3 x 179,8 x 138,5 cm a hmotnosti 1975 kg dokázal uhánět rychlostí až 250 km/h. Vůz se stal nesporným úspěchem a získal si nové zákazníky na celém světě.
Koncem roku navštívila závod v Browns Lane britská královna Alžběta II a objednala si nový šestilitrový Daimler v typické britské závodní zelené barvě. V květnu 1995 uvedl Jaguar speciální model XJS připomínající 60. výročí vzniku značky Jaguar a o měsíc později sedan XJ s prodlouženým rozvorem, zvětšujícím prostor pro nohy cestujících na zadních sedadlech o 125 mm. Nástupcem typu XJS se stalo nové kupé a kabriolet XK8.
X308 (1997-2002)
Nový hliníkový 32ventilový osmiválec AJ-V8, poprvé použitý v modelu XK8 se dostal i do sedanů XJ ve třech verzích – atmosferický 3,2 (174 kW/237 k) a 4,0 litru (209 kW/284 k) a výkonný přeplňovaný 4,0 litru (267 kW/363 k). Podle počtu válců se označení řady změnilo na XJ8 a typ s mechanickým přeplňováním dostal jméno XJR a odlišnou masku chladiče. Vzhledově se „kočka“ z Coventry změnila jen málo, trochu se zaoblila přední maska a směrová světla v náraznících.
X350 (od 2002)
Pařížský autosalon 2002 byl svědkem premiéry zatím poslední, sedmé generace sedanů XJ. Projekt dostal název X350 a stal se prvním sériovým Jaguarem používajícím hliníkové panely karoserie. Jaguar se stal průkopníkem technologie nýtovaného a lepeného spojování hliníkových dílů. Nová řada je díky použití hliníku až o 200 kg lehčí, přitom je nový vůz o něco větší než předchůdce (rozměry 508 x 186 x 145 cm, rozvor 303 cm).
Nový Jaguar XJ je poháněn starším motorem V8 4,2 litru v atmosférické i přeplňované verzi. Novými pohonnými jednotkami jsou V8 3,5 litru (190 kW/258 k) a V6 3,0 litru. Dalšími novinkami jsou šestistupňová automatická převodovka ZF a vzduchové odpružení se samočinným nastavením světlé výšky vozu. Nechybí samozřejmě elektronické systémy jako ABS, ESP, TC (řízení trakce) atd. Specialitou nových Jaguarů XJ je systém ARS (Adaptive Restraint System), nastavující airbagy podle velikosti a pozice cestujících.
Design nového Jaguaru nezapírá příbuznost se svými předchůdci a přitom působí stylově a moderně. Vyvážený vzhled luxusního vozu je podtržen chromovanými lištami v náraznících a kolem bočních oken. Zadní koncová světla využívají techniku LED diod, vozy s přeplňovanými motory mají tak jako dříve odlišné mřížkování masky chladiče.
Řada XJ je ve výrobě neuvěřitelných 38 let a za tuto dobu jich opustilo továrnu Jaguar v Coventry hodně přes 800 tisíc. Milovníci silných, pohodlných a luxusních vozů se sportovním duchem si je budou jistě kupovat i v budoucnu.
