Jak se jezdí s domíchávačem: S betonem v zádech

Na ploše betonárky na pražském Kačerově byste mohli smažit vajíčka, jak je za letního slunka rozpálená. Okolo nás ale kmitají desítky domíchávačů, betonových pump i malých náklaďáků. Horko nehorko, stavět se musí i v parnu. Vítáme se s řidičem Radkem Zrníkem, který bude naším průvodcem. „Dopoledne odvezeme dva a půl kubíku na stavbu bytů do ulice Komunardů. Pak uvidíme, co bude,“ říká muž, který s mixem, jak se vozidlům v hantýrce říká, jezdí už čtyři roky.

„V letním počasí je dobré si obří buben ochladit,“ radí Radek a najíždí k vodní pumpě. Následuje ostříkání celé konstrukce a výplach. Voda, která zůstane po ochlazení uvnitř, musí ven, aby se nenarušila receptura. Následuje nájezd pod násypku a čekání na okamžik, až dispečer naloží počítačem namíchanou šedivou hmotu. „Buben se musí při nasýpání otáčet tak, aby šroubovice beton nabírala dovnitř,“ upozorňuje. „Jde to poměrně rychle, takže buben musí běžet na plné otáčky, aby se násypka nezahltila,“ dodává. Nasypání dvou a půl kubíku betonu trvá zhruba dvě minuty. Ačkoliv je nástavba na podvozku Volva FMX poloprázdná, násypka zůstává po naplnění hodně zašpiněná.

Dalším stanovištěm před výjezdem ze základny je tedy opět pumpa a ke slovu se hlásí i tlakové čištění. „V horku zbytky dost rychle tvrdnou a později jdou hůře dolů,“ vysvětluje.

Tatry do výslužby

Po cestě do Holešovic potkáváme několik starších Tater 815 se stejnou nástavbou. Ty ale čeká černý osud – moderní automobilové podvozky totiž nabízejí daleko lepší parametry. Náklaďáky české provenience tak ustupují do pozadí. „Nová auta mají silnější motory, lepší podvozky i prostupnost terénem a samozřejmě také komfortnější kabiny, navíc klimatizované,“ vyjmenovává řidič přednosti zahraničních tiráků. Doplňme, že staré tatrovácké agregáty nesplňují ani přísné ekologické limity.

Provoz s obřím domíchávačem je ve větších městech specifický. Řidič se setkává s místy, kde jsou úzké průjezdy, nebo oblastmi ucpanými vozy. „Je to velice pestré, důležitá je opatrnost a přehled o autě,“ dozvídáme se.

Nasype tam, kam chtějí

Když přijíždíme na stavbu, musí se šofér předpisově obléci do vesty a na hlavu posadit helmu. „Nacouvám přesně k místu, kam mi určí mistr. Směr otáčení bubnu změním tak, aby šroubovice obsah vysýpala ven. Koryto nastavíme rovnou nad zásobník navěšený na jeřáb. Beton tak bude transportován přesně tam, kde ho dělníci potřebují,“ hlásí nám šofér při čekání na pracovníka. Za pár desítek minut míříme zpět na Kačerov.

Na základně čeká kovového cvalíka další očistný proces. Je ale důkladnější než na začátku. Kromě ručního mytí wapkou musí být rotující nádrž zasypaná hrubým štěrkem. „Omlátí se poslední zbytky. Pak do systému opět zavedu vodu a později kaši vypustím u speciálního stanoviště. Tam se kamínky oddělí a budou opět použity do betonové směsi,“ zmiňuje Radek další nezbytný proces.

Nástavba to snese

Odpoledne se otočíme ještě na stavbě kancelářských prostor v Karlíně. Mix je plný po násypku a zejména v kopcích to poznáváme. Motor sice ochotně táhne, rychlost je ale daleko nižší, než když jsme vezli pár nicotných kubíků. Aby také ne. Devět kubíků představuje zhruba osmnáct tun. „K tomu připočtěte váhu vozidla, naložený kolos tak má dvaatřicet tun,“ vypočítává Radek Zrník. „Ale ani s takovým nákladem není nástavba vratká, beton s ní moc necvičí a podvozek příliš neměkne. Tyhle vozy jsou na to připravené,“ chválí techniku.

Autor: Josef Holek, Svět motorů