Jak se jezdí tuk-tukem: Lidé si klepali na čelo ťuk ťuk

Ten příběh započal před dvěma lety. Na letišti v thajském Bangkoku. Tehdy sedmadvacetiletý Tomáš Vejmola sem přicestoval se skromným plánem: koupit motorizovanou tříkolku, jíž se zde přezdívá tuk-tuk, a dokodrcat se s ní až do České republiky. Když máte takový plán, vyžaduje to jistojistě poctivou přípravu. Jak vypadala Tomášova? „Táta mě učil, jak funguje motor na sekačce, abych měl nějaké základy,“ hlásí svědomitě. Pak si dává desetisekundovou pauzu a dodává: „Narychlo půl dne před odjezdem.“ V tenhle moment si uvědomujeme, že jeho roční pouť byla plná punku: když mu třeba v Indii zlobil karburátor, vzduchový filtr nahradila ponožka – a statečně tam vydržela až domů.

Nepojízdný stařík

Začátky po příletu do thajské metropole byly krušné. „Tuk-tuk platí za hlavní dopravní prostředek místních taxikářů, takže moje první kroky mířily za nimi. Nakonec se mi podařilo s jejich pomocí po osmi dnech sehnat vozítko i s mechanikem, který uměl jakžtakž anglicky,“ poznamenává Vejmola alias Tomík na cestách s tím, že bez něj by si neškrtl. Nebyl by to však Tomáš, aby si pořídil solidní bezproblémový stroj. Kolem třiceti tisíc korun českých dal za nepojízdné „prdítko“ z roku 1983. „Byl to záměr. Teda ne že koupím šrot. Šlo mi o stáří, abych ho u nás mohl zaregistrovat na veteránských značkách,“ pokračuje vyučený instalatér.

Piaggio Ape: Pilným italským včelám je sedmdesát

Stříkání ano, výměna ne

Práce na tříkolce tak bylo jako na kostele. „V Thajsku hraje prim LPG, čili první úprava se týkala přestavby na benzin. Potom jsme vyměnili vidlici, nasadili nová kola a vyčistili motor, i když…,“ zastavuje proud slov Tomáš. Co? „Já chtěl dvoutaktní motor vyměnit úplně za nový. Takže jsem dal mechanikovi dost peněz a těšil se, s čím přijde. Ten frajer ho jenom přestříkal a ráno se divil, proč jsem nespokojený,“ komentuje dopady jazykových bariér Tomáš. I tak mu je prý vděčný, že tuk-tuk stylově pojmenovaný Žihadlo během dvou týdnů nachystal na třináct tisíc kilometrů dlouhé putování.  

Krásná Thajka a kozy

Často se říká, že cesta je cíl. U Vejmoly tohle platí dvojnásob. Na trase zahrnující Thajsko, Myanmar, Indii, Nepál, Írán, Turecko, Bulharsko, Srbsko, Maďarsko, Slovensko a konečně naši vlast si toho s pětatřicetiletým vozítkem užil spoustu. Která země nabídla největší dobrodružství? „Za nejlepší i nejhorší zároveň označuji Indii. Nejlepší z toho pohledu, že to na silnicích skutečně žije a člověk se otrká. Na druhou nejsmutnější v tom, že tolik nehod na vlastní oči jsem nikde neviděl,“ přeskakuje na vážnější tón devětadvacetiletý Tomáš. Nevydrží mu příliš dlouho – to když se rozpovídá o svých pasažérech. „Devadesát devět procent času jsem to valil sám. Pár lidí jsem ale svezl. Pěknou Thajku, potom mnišku, a dokonce dvě kozy. Jeden pán stopoval, a tak mu povídám, nastup si. A on místo sebe posadil dozadu dvě kozy,“ směje se Vejmola. 

Na staré motorce projel Austrálii: Jawu nezastavil ani alkohol v nádrži

Když hrozí smrt

Byť se teď Tomáš usmívá od ucha k uchu, potkala ho rovněž řada nepěkných situací. „V Bulharsku se mi přiškvařil drát k baterce a najednou to chytlo. Regulérně šlehaly plameny. Tam mi šlo po pravdě o život. Zaplaťpánbůh jsem to uhasil. Napínavější to ovšem bylo, když za mnou běželi s noži v rukou v Indii,“ popisuje cestovatel. Naštěstí jim s Žihadlem, jež první měsíce vytáhlo maximální tempo k 72 km/h, pokaždé ujel.

Co se týče strážců zákona, těm poctivě zastavoval. „Coby bílý muž ze Západu jsem pro ně v Íránu představoval ideální terč. Chtěli po mně například sto dolarů za to, že mi čouhal tři centimetry tuk-tuk z náklaďáku, když mě převáželi do servisu. Musíte být ostří, jinak vás oškubou. Na druhou stranu ve většině případů byli policisté v pohodě a vyžadovali pouze pas, popřípadě dokumenty k vozu,“ chválí jejich přístup mechanik amatér.

Nikdy se nevzdávat

Vrásky mu obstarával spíš motor. „Celkově se jednalo o tři generálky. V Myanmaru jsem kupříkladu po čtyřech stech kilometrů v kuse oddělal píst,“ odtajňuje Tomáš zlomek ze studny defektů. Drtivou část z nich řešil sám. „S něčím pomohla videa na youtube, s něčím otec a pak hlavně metoda pokus-omyl. Díky ní jsem se naučil nejvíc, byť se mi tím výlet protáhl o několik měsíců,“ vypráví mladý muž. Po roce, s čtyřikrát lepenými pneumatikami a s novinami jako zátkou do převodovky doklopýtal s bývalým minitaxíkem do Čech. „Chtěl jsem to vzdát. Mockrát. Fanoušků se ale nabalovalo pořád víc, nadto jsem si vytvořil k Žihadlu silný vztah,“ říká Tomáš, zatímco vytahuje půltunové vozítko z garáže ve vesničce Radíkov na Přerovsku. 

Jawa na cestě kolem světa: Obkrouží ho motorka z autoškoly?

Složitější než tank

Hlavní specifikum tuk-tuku podle Tomáše představuje řadicí páka se čtyřmi stupni, kterou má šofér mezi nohama: přehazování kvaltů tak může s trochou fantazie působit všelijak. Pedály tu jsou poté dva. Nalevo spojka, napravo brzda. A plyn? „Na řídítkách. Chvíli jsem si na to taky zvykal,“ přiznává Vejmola a vozidlo s milionem najetých kilometrů startuje u nedaleké kapličky. Bohatě stačí pár rovinek, aby nám došlo, jak extrém ní to muselo být. Hluk, těžkopádnost při prudších manévrech, nulové odpružení… a můžeme pokračovat do zítra. Tyto pocity ještě umocňuje přesun za řídítka. Zcela upřímně – uvést do pohybu tenhle tuk-tuk nám dává zabrat víc než tank. Ani zatáčení nespadá do nejlehčího soudku, natož s ním někam podélně zacouvat. Když se Vejmola poprvé svěřoval se svým plánem Thajcům, klepali si na čelo. Máme aktuálně podobné nutkání. „Klid. I já pořád vstřebávám, že se to stalo a stojím tu s vámi i s tuk-tukem,“ uzavírá Tomáš.  

Co možná nevíte…

• Roční návrat vyšel Tomáše Vejmolu přibližně na 400.000 korun. Jen za opravy defektů nechal kolem 50.000 Kč.
• Během cesty do Čech mu pouze pětkrát pršelo.
• Přestože Tomáš pojmenoval svůj tuk-tuk Žihadlo, je alergický na včelí bodnutí. V Myanmaru ho jedna štípla a málem nepřežil.
• Aby se vyhnul Pákistánu, nechal si do Íránu tuk-tuk převézt lodí. Původně mělo jít o pětidenní cestu. Byl z toho měsíc. Dalších třicet dnů čekal na vydání vozítka.
• V průměru ujel kolem 100 kilometrů denně.
• Do tuk-tuku si nechal dát malý reproduktor, ze kterého nejčastěji poslouchal Karla Gotta.
• V Nepálu mu místo motorového oleje nabízeli máslo.