Jak se omezovala rychlost: V obci jen 15 km/h
Od letošního léta bude možné jezdit na části jihočeské dálnice D3 až 150 km/h. Pamatujete, kdy se rychlostní limity na dálnicích zvedaly naposledy? A víte, že u nás byla kdysi rychlost neomezená?
Řekni mi, kolik se mohlo jezdit v obci a mimo obec, když ses narodil, a já ti řeknu, kolik ti zhruba je. I tak by se dal „počítat“ věk. Ne tedy přesně na roky, ale na desetiletí. Zároveň by z té rychlosti šlo vyčíst, v jakou denní dobu dotyčný přišel na svět. Když se narodil autor tohoto textu, platila v obci i mimo ni rychlost 90 km/h.
Z této hádanky se dá odvodit narození v noci mezi jedenáctou večer a pátou ráno v období od 1. srpna 1979 do 31. prosince 1989. Tou dobou se mimo obec a v noci i v obci jezdilo devadesátkou. Od roku 1990 už platí rychlostní limity v obci po celých 24 hodin. Do půlky letních prázdnin roku 1979 neplatil mimo obec jak na dálnicích, tak ani na obyčejných silnicích a v noci taky ve vesnicích žádný limit. Po pražských Vinohradech jste tak tehdy mohli ve dvě ráno letět třeba 200 a bylo to v pořádku. Samozřejmě s přihlédnutím ke stavu vozovky, vozidla, nákladu, ke svým schopnostem a konstrukční rychlosti auta či motocyklu.
Zatkli prezidenta
Když se někde započne diskuze na téma historie rychlostních limitů, každý si vybaví historku, kterak v Anglii musel před každým autem jít chodec a mávat praporkem. Chlap s fáborkem neběhal jen v Anglii, ale taky v americkém Vermontu. Tam toto pravidlo zavedli v roce 1894. Předpis dokonce stanovil, jak daleko před autem má běžec být. Tato vzdálenost obnášela nejméně 1/8 míle, což je přibližně 200 metrů.
Ještě před vynálezem auta se ale omezovala rychlost kočárů. V kolonii Nový Amsterdam, což je dnešní New York, nesměli koně táhnoucí kočáry nebo sáně od roku 1652 běžet klusem. Omezení rychlosti platilo i ve Washingtonu, kde ho několikrát porušil dokonce i prezident Ulysses Grant, který byl hlavou USA v letech 1869 – 1877. Traduje se o něm, že za rychlou jízdu skončil dokonce ve vězení. Tato historka je ale nejspíš přehnaná. Pokutu však platil, a to i jako prezident.
V Českém království byl nařízením místodržitele z 29. ledna 1900 zaveden limit v obci. Rychlost jízdy nesmí býti v uzavřených osadách větší, než kolik obnáší rychlost koně v čerstvém klusu, psalo se v nařízení. Mimo osady bylo možné na širokých a rovných cestách zrychlit, píše se v paragrafu 23. Ale hned v dalším se dočítáme: Rychlost jízdy budiž zmenšena, a bylo-li by toho třeba, vůz automobilní (kolo motorové) zcela zastaven, lekají-li se blížením takového vozu koně a jinaká zvířata.
První přesné číselné vyjádření povolené rychlosti přišlo v roce 1910. V obcích se mohlo jezdit maximálně 15 km/h, mimo ně 45. Patnáctku mělo i Německo, nákladní auta směla ulicemi měst projíždět dokonce jen dvanáctkou.
V roce 1935 se rychlost v obci u nás zvedla na 35 km/h, začátkem války na 40 km/h a v padesátých letech na 50 km/h. Za mlhy se ale smělo jezdit pouze 25 km/h, na železničních přejezdech a přechodech pro chodce 15.
Od roku 1976 bylo možné u nás v obci jezdit šedesátkou. Ta vydržela až do roku 1997, kdy jsme se po vzoru ostatních zemí Evropy rozhodli pro 50 km/h. Mimo obec se omezení zrušilo už ve třicátých letech. Neomezená rychlost platila až do 1. srpna 1979. Vláda ji zrušila kvůli ropné krizi a snaze šetřit paliva. Původně se mělo pomaleji, tedy na silnici 90 km/h a na dálnici 110, jezdit jen rok.
Pomalu je in
Občas i na našich stránkách přinášíme krátké zprávy hlavně z Německa, že ta či ona skupina požaduje, aby se ve městech snížila rychlost na 30 km/h. Nižší rychlostní limity chtějí aktivisté, kteří se ohání bojem za lepší klima. Ti nejradikálnější by se rádi dopracovali k úplnému zákazu aut. U našich sousedů se tak kromě třicítky ve městech tu a tam veřejně propírá zrušení neomezené rychlosti na dálnicích a zavedení 130, nebo dokonce jen 120 km/h.
Snížení rychlosti na autobahnu je ale v Německu politicky hodně citlivá věc. Takže se o tom sice mluví, ale v osmnácti nedostávají Němci jen řidičák, ale i volební právo. A žádný politik nechce být v očích řidičů, a tedy voličů tím, kdo jim omezil svobodu na dálnicích, kterou Němci považují za jeden z národních pokladů.
Ale třeba se někdy zastáncům zpomalování podaří prosadit svou. A když ne v Německu, tak třeba jinde. Nakonec tak možná jednou zase dojdeme k těm 15 km/h v obci a 45 mimo ni. A policie bude číhat pod kopcem i na cyklisty.
Jak to mají lodě
Tachometry si musí hlídat vedle řidičů taky mašinfírové a kapitáni. V ČR platí pro lodě na řekách 25 metrů a na vodních nádržích 50 metrů od břehu neomezená rychlost. To je při šířce našich toků ale dost limitující předpis. Plout 25 metrů od břehu leckde znamená být v kukuřici na břehu druhém. Často ale rychlost omezuje značka. Trochu problém je, že řada lodí nemá žádný rychloměr, nebo jen velmi nepřesný, založený na otáčkách motoru. Ten ale nepočítá s rychlostí proudění vody.
Kilometry nebo míle
Když vyrazíte do Velké Británie, tak kromě změny stran, o které jsme psali v čísle 7/25, na vás čeká počítání rychlosti a vzdálenosti v mílích. Imperiální jednotky používají taky v USA. Irsko, tedy Irská republika, ale přešlo z imperiálních jednotek na metrické. Když přejedete ze Severního Irska, které patří Británii, do Irska, překročíte i hranici dvou systémů. Původně se však i v Irsku používaly míle, galony, pinty a libry. Tyto míry opustila v letech 1970 až 1985 i Kanada. Část obyvatel proti změně tehdy protestovala.
