TEST Jak se stát závodníkem snadno a rychle. A docela levně

Jakmile si jednou opravdové závodění vyzkoušíte, není cesty zpět. Zeptejte si Dinara nebo Webpaji, mají podobnou zkušenost jako já. V životě by mě nenapadlo, že k něčemu takového přičichnu, nicméně po ojedinělém startu na sprintrallye, který jsem spíš protrpěl, přišla daleko větší pecka. Dva starty v Octavia Cupu. Jenom dva starty, ale i ty naprosto stačily, abych byl ztracený. A od té doby se pídil, v čem bych se zase svezl.

Jenže, kde na to vzít a… Vždyť to znáte. Závodění je šíleně drahý koníček, jednodenní sprintrallye v Adam Cupu (vlastně to nejlevnější, s čím můžete soutěžit) přišla před třemi lety na nějakých sto tisíc, závodní víkend v Octavia Cupu minimálně na dvojnásobek. Existuje ale i mnohem levnější cesta. A tím nemyslím půjčovnu motokár.

Rally Pačejov na vlastní kůži: Tak jaké to bylo?

Stačí pár tisícovek

Takže, pánové a holky, za závodní půlhodinku ve vytrvalostním závodě dáte jenom 9500 Kč! A to prosím úplně se vším, nemusíte mít ani výbavu (všechno vám půjčí), podmínkou není dokonce ani závodní licence (stačí béčkový řidičák). „Chceme, aby si mohl zazávodit prakticky kdokoliv. Pořád je vžitá představa, že jde o něco nedostupného, co si může dovolit maximálně pár vyvolených. V našem týmu se snažíme dostat k závodění nadšence, které by to třeba právě kvůli finanční náročnosti nenapadlo,“ vysvětluje Martin Příhoda z Radical Teamu. Jak jméno týmu napovídá, ve vozovém parku Martina nechybí ani už pořádně ostré placky od Radicalu. K těm se ještě dostanu, začínat samozřejmě budete na daleko přívětivější technice.

Tu představuje hlavně dvojice starších trojkových bavoráků E36, z nichž jeden je vybaven dokonce karbonovou karoserií (váží tak pouhých 940 kg). To je ale druhý stupínek, pro úplné začátečníky má Radical Team připravenou dvoumístnou E36 s interkomem, abyste měli první kilometry na okruhu co nejsnazší. Není nic lepšího než instruktor vedle na sedačce, který vám v reálném čase říká, co si na trati počít.

Sednout si do auta přímo až v samotném závodě tedy možné je, určitě ale bude nanejvýš rozumné si nejdřív techniku alespoň trochu osahat. Tři kolečka vás přijdou na 2500 Kč, testovací půlhodina pak stojí 6600 Kč. Samozřejmě i během testování se můžete spolehnout na rady od instruktorů.

A když tyhle první krůčky zvládnete a dostanete chuť na něco silnějšího (nedokážu si představit, že by závodění někoho nepohltilo), mají v Radical Teamu připraveny další bavoráky – už hodně upravenou 130i první generace (kompletně laminátová karoserie rozšířená o 19 cm, závodí brzdy Brembo a 300 koní výkonu) nebo 325i E92 (závodní podvozek, výfuk i sání a upravená řídicí jednotka). A pak jsou tu ještě už zmíněné Radicaly…

Tohle chci!

O Radicalu jsem slyšel nejrůznější zkazky, jak je to jenom těžko zvladatelná bestie a že každou sebemenší řidičskou chybičku trestá. Před mojí krátkou jízdou s modelem SR4 mě uklidňoval Dinar, který se společně s Webpajou připravoval na svůj první letošní start (více v Dinarově blogu), že stačí umět jenom trochu řídit, nedělat vyložené boty a Radical je vlastně snadno zvládnutelný stroj. Je pravda, že i cupová Octavia mi zezačátku přišla skoro neřiditelná, postupně jsem se s ní ale naučil a nakonec mi přišla jako kočička. Tady jde ale o placku jenom o málo těžší než Honza Mička před zhubnutím (SR4 váží zhruba 460 kg a díky motocyklovému motoru s výkonem nějakých 210 koní zrychlí na stovku za 3,6 sekundy). Hlavně je tu ale přítlak, s nímž mám zatím velmi kusé zkušenosti. No zkušenosti… Okruhovou Pragovku jsem řídil ještě v době, kdy jsem na závodní trati neuměl vůbec nic a pár koleček s formulí Renault na provlhlém a prokřehlém Mostě bylo spíš o strach.

Ten jsem při soukání do Radicalu vyloženě neměl, přece jenom si ještě vedle mě sedal instruktor, který mě k hraně určitě nepustí. Ale jistá obava z neznámého tam přece jenom byla. Minimum prostoru a posez prakticky na asfaltu mi připomněl zmíněnou formuli Renault, povrch Radical kopíruje naprosto nemilosrdně. Ještě že už v Mostě měli nový asfalt. Řazení je sice sekvenční pákou kdesi vedle volantu, nahoru i dolů ale musím používat spojkový pedál. Docela nezvyk, během těch několika koleček jsem ale ani jednou nezapomněl. Naštěstí.

Brzdím tedy klasicky pravou nohou, Dinar se mi už kdysi pochlubil, že při podřazování zvládá dávat meziplyny. Not for me, thank you very much. Přesně takto komentoval Esapekka Lappi stopy, které po rychlostní zkoušce zanechal Kris Meeke. Meziplyny s nohou na brzdě fakt nezvládám, not for me…  

Bylo to asi pět koleček, přiznám se, že jsem se Radicalu sotva dotkl. Spolehlivě můžu hodnotit dynamiku v přímce, která je velmi slušná. Možná jsem vzhledem ke kilogramům a udávanému zrychlení čekal ještě o něco víc, o tom ale jízda v Radicalu opravdu není. Největší síla je na brzdách a v rychlosti průjezdu zatáčkou. A tady jsem se limitům ani nepřiblížil, řekl bych. Když jsem se odhodlal brzdný bod posunout za hranici, na níž jsem byl zvyklý z cupové Octavie, vedle sedící instruktor mě okamžitě gestem mírnil. Nemám mu to vůbec za zlé, neznal mě, Radical jsem navíc držel v rukách prvně. V tuhle chvilku tedy nedokážu odpovědně říct, co všechno Radical na brzdách a v zatáčce zvládne, jistá je jediná věc – hledat a posouvat limity by mě strašně bavilo. A ani bych se toho neobával. Radical mi v Mostě neukázal vůbec nic, z čeho bych měl mít strach. Na brzdách byl stabilní, zadek neutíkal. Na výjezdu jsem mohl na plyn úplně svobodně, placka se nepřetáčela. Ale jak říkám, jízda to byla hodně pomalá (tedy na možnosti Radicalu) a krátká. Dinar s Webpajou každopádně zvládnou Most se silnějším Radicalem SR3 zhruba za 1:41. To už je hodně velký šrumec, já se s cupovou Octavií dostal na 1:49…

Kvalifikace Octavia Cupu: Těsně, ale jsme v desítce!

Zkuste si to taky!

Radical je už vyšší dívčí, do bavoráku se však může posadit prakticky kdokoliv. Určitě ale doporučím nejdřív nějaký ten testíček, přímo do závodu bych se asi nepouštěl.

A nejde jenom o samotné závodění, vždycky je fajn rozšířit si řidičské schopnosti. Mrkněte na www.radicalteam.cz, tam najdete všechny informace.