Jak se vyrábí šlapací autíčka: Česká autíčka jezdí po celém světě!
Opustil projektování kuchyní a v podstatě na zelené louce se vrhl do výroby šlapacích autíček. Po čtyřech letech práce jeho modely jezdí po celém světě. Tohle je příběh sedmatřicetiletého Tomáše Večeři ze Sazovic na Zlínsku.
Původně jsme koketovali s povídáním na dálku. „Ne, musíte přijet, ať na vlastní oči vidíte, jak moje výtvory vznikají,“ prosí do telefonu Tomáš Večeřa. Jeho přání jsme vyslyšeli, a proto další týden vcházíme do jeho domu v Sazovicích nedaleko Zlína. Parádní šlapací autíčka s velkou možností personalizace, po nichž je v posledních měsících poptávka po celé zeměkouli, tam totiž vznikají. Co všechno tomu předcházelo? A co nyní připravuje?
Od kuchyní k autům
Tomáš Večeřa pochází z pekařské rodiny – sám s oblibou říká, že vyrostl za pecí. „Přestože jsem se kvůli rodinné tradici vyučil pekařem, motory mám v krvi odmalička,“ poznamenává sedmatřicetiletý muž. A rázem dodává, že se jako kluk motal na vesnici kolem zeleného šlapacího moskviče, který vlastnili sousedé. Hltal ho. Rodiče mu jej však nedopřáli. Podle všeho mu tohle nesplněné přání zůstalo v ruksaku snů a v dospělosti ho chtěl splnit svým ratolestem. Byť si to nejspíš představoval trochu jinak. Od pečení chlebů přesedlal k projektování kuchyní, aby se před čtyřmi lety zastavil u nápadu „servírování“ vlastních šlapacích autíček.
Základ je vždy dřevo
První zlom přišel u Večeřů s narozením potomka. A bylo úplně jedno, že šlo o dnes osmiletou dceru. „Ve dvou a půl letech jsem dobrovolně povinně rozhodl, že jí místo panenky nadělíme šlapací autíčko,“ vypráví Tomáš. Vozítko s pedály dorazilo, jenže puntičkář Večeřa zhodnotil kvalitu plechové hračky přesunem na půdu: nadobro. „Kolečka létala, pedály jakbysmet, to se nedalo!“ vzpomíná usměvavý Moravan. Vymyslel tedy plán B a navrhl vlastní autíčko, tvary inspirované ikonickým roadsterem Škoda Felicia. „Začátek vždy tvoří dřevo, které je alfa a omega všeho. Do něj se vysekají základní tvary, načež se natáhne laminát. Teprve potom může vzniknout negativ,“ popisuje Večeřa úvodní veledůležité kroky a navazuje: „Jinak co se týče konstrukce, používám klikový mechanismus. Děti se tak můžou rozšlapat dopředu i dozadu z místa. Ve starém moskviči to nejde, u něj se musely nejdřív odrazit.“
Zapojení celé rodiny
Šlapací laminátový prototyp se u Večeřů chytil natolik, že to Tomáš nemohl jen tak přejít. „Dcera s ním s dalšími kamarády ve vsi podnikala psí kusy a on všechno překvapivě vydržel. Pak přišel známý s nápadem, že by chtěl taky jednu felicii. Tak jsem mu ji vyrobil a k ní si vytvořil ještě jednu navíc, kterou jsem následně pověsil na internet,“ komentuje počátky punkového podnikání Večeřa. Poprask vzbudil okamžitě – rovnou dvanáct vážných zájemců. V ten moment spustil hru vabank a založil mikrofirmu Czech Pedal Car. „Za mnou jdou konstrukce s vývojem, manželka se stará o veškerou komunikaci a nedávno jsme k dceři přibrali nového testovacího pilota,“ vypočítává členy týmu hlava rodiny. Mimochodem tím dalším zkušebním jezdcem není nikdo jiný než Večeřův čtyřletý syn.
50 odstínů tatrovek
Aktuálně už vyjelo ze sazovické dílny kolem 300 modelů – v zásadě do celého světa. „Anglie, Maďarsko, Spojené státy americké, Japonsko, docela jsme se rozkročili,“ vypočítává nahlas Tomáš Večeřa s tím, že hodně frčí model Rallye Monte Carlo s polepem, světlomety, klaksonem a černým vnitřním čalouněním. „Lidé si navíc mohou doplnit autíčko vlastní registrační značkou a pořídit si dřevěný box,“ doplňuje Tomáš. Ve skromné dílničce si ovšem všímáme ještě jedné parády: šlapací (takřka hotové) Tatry 603. Tu prý vidíme exkluzivně jako vůbec první. „Dostal jsem od Tatry svolení, že můžu použít její značku. Tedy pod podmínkou, když první kus věnuju do kopřivnického muzea. Jinak jich chystám padesát,“ seznamuje nás Večeřa s nejbližšími plány. Tatrovky nicméně nebudou stejné. „Barva je zcela v režii zákazníků, a to jak karoserie, tak čalounění. Každý přitom obdrží technický průkaz a unikátní výrobní číslo,“ vyjmenovává sympatický třicátník.
Na přání za 160.000 Kč
Cenově se nejedná o lacinou záležitost. Nejlevnější model v podobě stavebnice startuje na necelých patnácti tisících korun, nejdražší sériový Monte Carlo na šestadvaceti. „Původně jsem chtěl prodávat autíčka do osmi tisíc, jenže za to neseženu ani materiál. A kontejnerem z Číny se mi nic objednávat nechce, tím by celý příběh ztratil hodnotu. Proto jsem rád, že pro drtivou většinu si jezdím k živnostníkům do Zlína a vytvářím poctivý český produkt podle mého za férovou cenu,“ hlásí hrdě Tomáš, jenž má ve svém CV šlapacích autíček ještě jednu speciální zakázku: třímetrový valník Tatra 148, jehož cena se vyhoupla až na 160.000 korun!
Posun k elektrice?
Inovací si nosí Večeřa v hlavě fůru. „Snažím se poslouchat klienty, třeba jsem na jejich doporučení překopal poklice. Vážně, jsem otevřený všemu!“ nebrání se konstruktivní kritice Tomáš. V posledních měsících si též pohrává se zapojením elektromotorů do modelů. „Jak caparti stárnou, tak chtějí dupat na plyn a vozit se. Nad rozšířením portfolia v podobě elektrických vozítek tedy uvažuji,“ přiznává. Na druhou stranu zlatý šlapací důl opouštět rozhodně nechce. „Ten pocit, když prckové vlastní fyzickou silou uvedou autíčko do pohybu, je k nezaplacení. Navíc dělají něco pro zdraví,“ uzavírá Večeřa. Svatá pravda. Šlapání, šlapání je lék, mohlo by se zpívat…
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat