Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Jak se žije sběrateli angličáků: Nechce je prodat ani za miliony

Svět motorů Svět motorů 9. 12. 2018
47
3
Zobrazit náhledy (47)
Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth
Antonín Maciolek z Bělé pod Bezdězem se pyšní téměř čtyřmi tisíci angličáků. Neskutečná sbírka přitom začala tak nevinně – na nemocničním lůžku.

Osudové momenty často přicházejí, když to člověk nejméně čeká. Pro pětapadesátiletého Antonína Maciolka to byl podzimní pobyt v nemocnici v roce 1970. Tehdy sedmiletý klučina bojoval se silnými záněty očí. Maminka jej proto chtěla rozveselit a darovala mu modýlek číslo jedna. A ne ledajaký. Šlo o vůbec první zmenšeninu pražského družstva Igra z roku 1966 – voiturettu mladoboleslavské továrny Laurin & Klement. „Mamka si tenkrát asi neuvědomila, co přijde. A já vlastně taky ne,“ usmívá se invalidní důchodce nad počátky lásky trvající dnes už takřka pět dekád. Věnované autíčko možná také zapůsobilo jako lék na pošramocený zrak, neboť po čtrnácti dnech potíže nadobro ustaly. Co to znamenalo? „Následující týden jsme vyrazili koupit celou sérii a moje poličky zbohatly o šestadvacet kousků,“ prohazuje k raketovému rozjezdu.

Skoro vyhořeli

Že jich stojí v pokojíčku nějak moc, to si uvědomil zhruba po roce navštěvování hračkáren. „Najednou jsem napočítal dvě stě tři angličáků, což nebylo mezi kamarády úplně běžné,“ diví se tempu, které v té době brzdil ještě jednou disciplínou – elektrickými vláčky. S nimi trávil rovněž spousty minut. Tedy až do chvíle, než jejich přičiněním málem plameny zničily byt. „Dostal jsem strašně vyhubováno, až mě najednou přestaly bavit,“ popisuje dopad nebezpečné zábavy s šesticí transformátorů. Zůstaly tak pouze zmenšeniny aut, jimž mohl věnovat veškerý proud své energie. To se také stalo a regály se postupně plnily. Nezabránily tomu ani divoké roky puberty, kdy spousta chlapců přehodnocuje zájmy a podléhá jiným pokušením. Antonín Maciolek však zůstal zálibě věrný. Ba co víc, budoval ji dál, zatímco jeho vrstevníci již pořizovali první angličáky svým potomkům.

Bod zlomu

Sluší se říct, že sbírka rodáka z Bělé měla po dlouhou dobu ryze tuzemský charakter. „Do tuzexu mě rodiče nebrali. Zahraniční auťáčky šly absolutně mimo mě. Česká výroba dominovala,“ říká u sebe doma před jednou z mnoha vitrín, jež lemují bílé stěny. Maciolkovo aktuální „bohatství“ ovšem tvoří zejména produkce s ochrannou známkou Matchbox, jež má kořeny na Britských ostrovech. „Za klíčové beru léto 1987, kdy jsem sehnal od kolotočářů na střelnici prvního krasavce z Británie od Matchboxu. Vím, že se mi nechtělo střílet puškou. Nabídl jsem jim proto vyšší cenu a prostě si udělal radost,“ hodnotí pouť, která měla na nynější kolekci zásadní vliv. „Od tohoto roku až doteď mi nechybí žádný model této značky. Jedná se ale o takzvanou krácenou sérii. V praxi to znamená, že některé typy vyšly třeba ve více barevných variantách,“ hovoří a vyndává pro dokreslení z šuplíku dva identické bagry pouze s odlišnými odstíny kabin.

Uříznutá ruka

I tak je to ohromné množství, jež ukusuje nemálo prostoru. Teď ale několik skleněných skříní zeje prázdnotou. „Značnou část do konce prosince vystavuje žatecké muzeum. Když je nemám u sebe, aspoň mě to nutí dokupovat další edice. Necítím pak takovou vinu,“ hledá pozitivní stránky výpůjček. Horší bývají návraty. „Nejdříve přepočítávám kusy. Potom si vezmu sešit a odškrtávám, zda sedí jednotlivé modýlky,“ popisuje vždy téměř dvouměsíční lopotu s kontrolou muž, jenž v roce 1992 přišel kvůli pracovnímu úrazu o levou ruku. Zatím audit autíček pokaždé dopadl úspěšně,

přesto Maciolek nahlas přemýšlí, že aktuální expozice bude jednou z posledních, ne-li poslední. „Té dřiny bývá někdy až přespříliš, ale u mě člověk nikdy neví,“ nechává si vrátka raději otevřená.

Osobitost každým coulem

Snad každého sběratele lze zahrnout do nějaké kategorie. Pro pětapadesátiletého invalidního důchodce sedí jednoznačně tato: svéráznost. Proč? Hodnotné papírové krabičky, kam se angličáky až do revoluce schovávaly, házel většinou rovnou do koše. Burzám se obloukem vyhýbá a s nečistotami si hlavu neláme. „Přiznám se vám. Když jsem se odhodlal utřít z modýlků prach, urval jsem škodovce zrcátko. A tímto nepříjemným momentem moje údržba skončila,“ bere s nadhledem absenci jakékoliv péče. Stejně tak ke svým nejcennějším skvostům přistupuje se stoickým klidem. „Nemám o ně strach. Nedělá mi problém zapůjčit jakýkoliv z nich včetně toho prvního, kterým mě překvapila maminka v nemocnici,“

pronáší. Přesto se najde segment, jemuž o něco víc fandí – zmenšeninám těžkých požárních vozů. Než ho lis připravil o paži, patřil totiž k dobrovolným hasičům. „Trochu mi kompenzují můj úraz. Pravda, k nim je ten vztah silnější,“ upouští na chvíli od fórků.

Blázen nikde

Sranda nebude ani předání sběratelské štafety v budoucnu. „Jsem jedináček, žiju sám, děti taky nemám. Ideálním řešením by byl kluk, který by do toho byl magor jako já. Ale kde ho najít?“ ptá se poněkud zoufale. O prodeji nechce slyšet ani slovo. Vábilo ho už několik kupců, pokaždé však nabídce odolal. Ty nejvyšší přešplhaly hráze statisíců korun. Tři pánové dokonce nabízeli milionové částky. Další budou pravděpodobně pokračovat.

A jak na to reaguje Maciolek? „Teď chci hlavně dosbírat zbývajících osmdesát sedm modelů Jurského parku. Pak se uvidí,“ dodává na závěr.

Pár fakt o Matchboxu

Vznik značky se oficiálně datuje do roku 1953. Firma se původně orientovala na kovovýrobu a tlakové lití. Návrhář a pozdější spolumajitel Jack Odell se inspiroval krabičkami od zápalek značky Norvic, jež na Britské ostrovy dovážel československý podnik Solo Sušice. Do podobných poté umístil první sérii autíček.

Autor: Tomáš Hadač

Související články

Témata

Diskuse: Přidat názor

Avatar - karoque
Peníze vs. život
karoque
| 9. 12. 2018
Ano já ani ty by jsme takvou sbírku nedělali. Ale mám pro pána pochopení. Jeden je myslivec, jeden chodí plavat, třetí programuje, čtvrtý kutí na zahrádce. Tak pokud pán našel co ho baví, také dobře. Moc dobře. Nejhorší je totiž nespokojený člověk.
Avatar - xmarek
Peníze vs. život
xmarek
| 9. 12. 2018
Nevím jak on, ale kdybych takto lpěl na věcech, tak už bych nebyl: [odkaz] A i lidé co v životě něčeho dosáhli se museli ledačeho vzdát, s vyjímkou jedné věci, SEBE.
„Nenapodobovat, být v čele!“ — Tomáš Baťa

match
josef2911
| 9. 12. 2018
Jo šikovný pán mo rád bych viděl tu sbírku.nějaká TV by mohla udělat reportáž.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku