Jak se žije špičkovému bagristovi: S bagrem dokáže neskutečné věci

5. 1. 2019 • 15:28

V jednadvacátém století se dá závodit skutečně v ledasčem. Včetně bagrování. Za největší tuzemskou hvězdu tohoto „sportu“ platí devětadvacetiletý Tomáš Sooky z Lipence u Loun.

Lidé poměřují své síly v řadě disciplín. Ve Finsku se například muži s vlastní ženou na zádech pachtí hlubokým pískem, brodí přes vodu a překonávají živé ploty, aby v cíli získali pivo v hmotnosti své milé. V Indonésii bývá zase velmi populární liga ve šplhu po mastném stožáru. Přístavní Hamburk pak patří bahenní „olympiádě“. Německo je dál známé rovněž tím, že se tu rodí výteční bagristé, již sbírají na evropských akcích jeden pohár za druhým. V posledních letech jim však začíná pořádně šlapat na paty sebevědomý Severočech. Naše dnešní kroky proto vedou za ním.

Jasná volba

Se značnou opatrností vnikáme redakčním rapidem do úzké brány mostecké stavební společnosti. Ani ne za pět minut stejnými vraty na první dobrou překvapivě projíždí o dost mohutnější buldozer, z něhož vzápětí slézá Tomáš Sooky. Bezprostřední okolí jako by přitahovalo pozoruhodné události. V roce 1975 tu kvůli těžbě uhlí přesunuli po kolejích nedaleký pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie o stěží uvěřitelných 841 metrů.

Dempr Terex a nakladač Hitachi: Obři v pískovně

Před všudypřítomným bahnem nás na úvod setkání ochrání ostrůvek vystavěný z bílých buněk. „Už když mi bylo jedenáct let, táta mě vozil s sebou do práce. Dělal v podstatě to co já teď. Vzpomínám, jak jsem vždycky vyváděl, když mě musel občas nechat doma,“ říká vyučený opravář zemědělských strojů, zatímco usrkává kávu z hrnku s fotkou dozeru. Mimo jiné i to dokazuje, jak moc je do svého řemesla ponořený. „Já v podstatě nic jiného neumím. Jenom tohle,“ přiznává na rovinu lounský rodák. Nicméně o to větších met dosahuje ve svém oboru, byť při slovu chvála zatahuje ihned pomyslnou ruční brzdu. Závody bere za příjemný doplněk, za mnohem důležitější ale pokládá výkony v zaměstnání. „Když makám u nás v Herkulu, většinou to není na krásně rovném povrchu jako třeba ve školicím centru v Malaze,“ srovnává následně zdejší podmínky se španělským demonstračním střediskem, kde se na začátku října 2018 uskutečnilo prestižní mezikontinentální klání. Sooky na Caterpillar Operator Challenge zabodoval: v nabité konkurenci obsadil sedmé místo. Co tomuto úspěchu předcházelo?

Soustředění vs. pohoda

Tomáš již načíná jedenáctý rok v doprovodu rýpadel, grejdrů a dalších monster, jak sám milionovým strojům často přezdívá. Soutěžní dráhu ovšem odšpuntoval teprve před třemi lety. „Přišla pozvánka od Klubu posádek Cat, a protože jsem soupeřivý, zkusil jsem to. A vyhrál jsem!“ hodnotí povedenou premiéru na republikovém šampionátu 2016. O dvanáct měsíců nato dal o sobě vědět také za hranicemi. V pařížském čtyřboji Case Rodeo dokonce ukázal záda celé startovní listině v jedné z výzev. „Na pásový nakladač jsme postupně z palet nandávali tři očíslované boxy a stavěli z nich pyramidu. Úkol pak končil zacouváním do garáže,“ říká k části, v níž nenašel přemožitele. Jak vlastně vypadá jeho příprava? Přidává si speciální dávky po šichtě? „Neblázněte. Že bych rajtoval v sedm večer, na to nemám,“ vyhrkává ze sebe rezolutně. U našich západních sousedů to není nic neobvyklého. Němci se několikrát do roka vypravují na soustředění, jež v mnohém připomínají olympijský dril. „Chtěl bych vidět, kolik toho chlapci udělají na stavbě. Na druhou stranu jim ty možnosti a zázemí trochu závidím,“ poznamenává Sooky sklesle.

Obří stroje: Stavební rekordmani

Prvotřídní golfista

Za okamžik však překmitává zpět na pozitivní notu: to když se rozpovídá o „kosení“ protivníků. „Prostě miluju rivalitu s ostatními.“ Aby ne, když zpravidla atakuje nejvyšší pozice. Nejinak tomu bylo na posledním českém finále v ledčické pískovně nedaleko Roudnice nad Labem, kde rozcupoval třiadvacet strojníků a zvítězil. Exceloval především v „golfu“, kdy jako jediný zvládl umístit všechny tři míčky lopatou do jamky pod minutu. Ostatně tímto majstrštykem si zajistil letenku do Andalusie. „Původně jsme měli jet dva. Kolega z moravského kola nakonec bohužel nemohl, a tak to

zbylo jenom na mně,“ prohazuje držitel několika strojních průkazů.

Na slunném kolbišti v Malaze čekalo na sedmnáctku kvalifikovaných šest disciplín, jež organizátoři vměstnali do tří dnů. Od jízdy krkolomným slalomem přes třídění barevných pneumatik pomocí drapáku či odvalování sudů dozerem až po náročné nakládání váhy. „Dopředu člověk neví nic. Může jenom tušit, jak to asi bude probíhat. Rovnou vlezete dovnitř, komisař zapne stopky – a starej se,“ popisuje Sooky běžnou praxi. Hodně mu ale usnadnil práci školicí technik a trenér v jedné osobě Pavel Škopek. „Vysvětlil mi do detailu ovládání jednotlivých mašin. Bez něj bych se ocitl v daleko

větších nervech.“ Právě stres označuje strojník z Lipence za svého úhlavního nepřítele. „Už jsem se s tím naučil trochu zacházet. Dal jsem si limonádu, zahrál šipky a vrhl se na to po ránu, když není takový nátlak.“ Tato taktika mu vynesla před přibližně třemi stovkami fanoušků sedmou příčku. Kromě „robotů“ z Německa se před něj vklínil už pouze jeden Ir. A co chystá na rok 2019? „Asi si dám pauzu. Ne že by mě přestaly bavit závody, naopak. V roce 2020 má totiž v Americe pořádat celosvětové kolo nejlepších bagristů. Tam se chci probojovat. Co to povídám, já tam pojedu vyhrát!“ uzavírá Sooky.

Šestice disciplín na Operator Challenge

Veselý nakladač: „Kolovým bagrem s drapákem jsem nasazoval tři barevné pneumatiky na kůly. Zajímavé na tom bylo, že v tomhle stroji jsem seděl vůbec poprvé. A když jsem zvedl kabinu do čtyř metrů, nebylo to úplně příjemné.“

Přesný úder: „Tady šlo o slalom s dozerem. Nejprve jsem radlicí shazoval tenisový míček umístěný na kuželu. Potom jsem valil

sudy do vyhrazeného prostoru. Nesměl jsem se však dotknout země. Kličkování končilo tlačením plastových trubek, což jsem měl najeté z práce.“

Zůstaň na trati: „Další ze slalomů. V tomto případě smykovým nakladačem s traverzou ve lžíci, již jsem zdvihal a spouštěl tak, aby prošla rámy na trati. Byť mám tento úkon ze stavby nacvičený, udělal jsem školáckou chybu, která mě stála třicetisekundovou penalizaci.“

Nalož mě: „Zde jsme dostali za úkol naplnit dempr třemi lžícemi. Nešlo o nic zvlášť těžkého, ale protože se nakladač ovládal

joystickem, a ne volantem, byl to pro mě celkem nezvyk.“

Hlídej si váhu: „Na dempr jsem pásovým rýpadlem nakládal osmnáct tun. Vše jsme museli udělat co nejrychleji a po dokončení zatroubit.“

Kloubový dempr: „Asi nejnáročnější ze slalomů. S napěchovaným demprem jsem sjížděl z prudkého kopce za využití retardéru. Stejně tak jsem parkoval podél traverzy s přesností na deset centimetrů. Zvládl jsem to ale slušně.“