Jako za starých časů: Neoklasika od Excaliburu, Zimmeru nebo Stutzu
Neoklasicismus ve světě automobilů představují relativně moderní vozy, které se svými liniemi více či méně vrací do minulosti. Za průkopníka tohoto stylu je všeobecně považována značka Excalibur, kterou následovala řada dalších společností.
Návrat k nádherným liniím vozů dvacátých a třicátých let dvacátého století v kombinaci s relativně moderní technikou odstartoval v první polovině šedesátých let dvacátého století slavný průmyslový designér Brooks Stevens. Ten se inspiroval vozem Mercedes-Benz SS z konce dvacátých let, jehož byl majitelem, a na přání značky Studebaker navrhl v roce 1963 na upraveném podvozku jejího sériového modelu Lark dvoumístný roadster.
Studebaker i přes pozitivní ohlas ze strany zákazníků k výrobě prvního neoklasického vozu nepřistoupil a využíval jej pouze jako reklamní poutač. Brooks Stevens se však rozhodl, že uspokojí poptávku po tomto typu automobilu a založil se svými syny svou vlastní automobilovou značku.
Excalibur Series I SS Roadster se veřejnosti představil na autosalonu v Detroitu v roce 1964. Ve srovnání s vozy Mercedes-Benz SS byl nižší i širší, za což vděčil svým základům v podobě upraveného podvozku z produkce značky Studebaker. V dlouhé přídi pak neměl usazen přeplňovaný řadový šestiválec, ale osvědčený vidlicový osmiválec Chevrolet o objemu 5,4 l s výkonem kolem 221 kW (300 k), který mohl roztáčet zadní kola prostřednictvím automatické převodovky.
První generace roadsterů se vzhledově skutečně silně přibližovala svému vzoru, na nějž odkazovala i svým označením SS. Nejen na tehdejší severoamerické poměry spartánský sportovní automobil byl nejprve dodáván s hliníkovou a později laminátovou karoserií. Dvoumístný roadster následně doplnilo i čtyřmístné provedení a v nabídce figuroval i větší osmiválec o objemu 7,4 l s výkonem kolem 312 kW (425 k).
Druhá generace vozů značky Excalibur, která je uváděna jako Series II, se představila v roce 1970 s novým podvozkem, využívajícím komponenty určené pro Chevrolet Corvette. Lehce přepracován byl i vzhled, ale stále se ještě jednalo o poměrně spartánský sportovní automobil s blatníky zcela oddělenými od karoserie. Komfortnější Series III dorazil v roce 1975 s prodlouženým rozvorem náprav a s ohledem na tehdejší situaci na severoamerickém trhu, související s palivovou krizí a nástupem emisních norem i výrazně slabšími motory, což může demonstrovat osmiválec Chevrolet, poskytující z objemu 7,5 l nejvyšší výkon kolem 158 kW (215 k).
Ecxalibur Series IV byl uveden v roce 1980 a oproti předchůdci nabídl opět o něco delší rozvor náprav spolu s dalšími změnami karoserie i interiéru směřujícími od sportovně laděného vozu ke komfortnímu automobilu. Vzhledově se pak především dvoumístné provedení vzdálilo vozům Mercedes-Benz SS z dvacátých let a připomínalo spíše luxusní roadstery 500/540 K stejné značky z let třicátých. Poslední generaci vozů značky Excalibur představuje Series V, nabízená i se čtyřdveřovou zcela uzavřenou karoserií.
Značku Excalibur získal v roce 1986 nový majitel, ale stále menší zájem o tyto vozy nakonec stál za ukončením výroby na počátku devadesátých let dvacátého století. V Milwaukee ve státě Wisconsin mělo v letech 1964 až 1990 vzniknout přes 3500 vozů značky, stojící za popularitou neoklasicismu na čtyřech kolech.
Zimmer s hlavním sídlem v New Yorku patří mezi nejslavnější severoamerické značky, které inspiroval Excalibur k vývoji a výrobě vozů, jejichž karoserie svým vzhledem odkazují na automobily z dvacátých a třicátých let dvacátého století. Zimmer Motorcars Corporation, založenou v roce 1978 proslavila dvojice modelů, využívající techniku moderních automobilů.
Vlajkovou lodí značky Zimmer je model Golden Spirit, který figuruje v její nabídce od jejího zrodu prakticky do dnešních dnů, kdy se jeho produkce pohybuje kolem deseti až dvaceti vozů ročně. Pod liniemi dvoudveřových i čtyřdveřových karoserií ve stylu luxusních vozů třicátých let se v osmdesátých letech i v současnosti ukrývala technika z produkce koncernu Ford v čele s komponenty modelu Mustang a jeho vidlicovými osmiválcovými motory.
Zimmer QuickSilver, jehož karoserie působí modernějším dojmem, ale stále je zástupcem neoklasického stylu, byl v nabídce pouze v letech 1984 až 1988. Dvoumístné kupé na první pohled díky svým liniím s dlouhou přídí a výraznou maskou chladiče působí dojmem, že využívá klasické koncepce s motorem uloženým vpředu, ale ve skutečnosti byl jeho základem Pontiac Fiero s motorem před zadní nápravou.
Classic Tiffany představuje jeden z nejslavnějších modelů severoamerické společnosti Classic Motor Carriages založené v roce 1973. Tato firma nejprve nabízela stavebnice replik vozů AC Cobra, Bugatti T35, Porsche 356 Speedster a dalších vozů s technikou značek Ford a VW. Později uvedla svou vlastní kreaci Gazelle ve stylu vozu Mercedes-Benz z dvacátých a třicátých let, kterou silně ovlivnily právě vozy značky Excalibur.
V osmdesátých letech ovšem tuto firmu nejvíce proslavil model Tiffany, který spojil typické linie vozů třicátých let s technikou šesté generace Mercury Cougar, vyráběné v letech 1983 až 1988. Toto dvoudveřové kupé totiž vedle podvozku a pohonné jednotky, jíž byl nejčastěji vidlicový osmiválec, poskytlo modelu Tiffany i podstatnou část karoserie a to od A sloupku až po C sloupek.
Mercury Cougar se totiž ve své šesté generaci mohlo pochlubit netradičním tvarováním druhého páru bočních oken i prakticky kolmým zadním sklem. Classic Motor Carriages vlastně jen doplnil vlastní řešení předních i zadních partií spolu s blatníky a výsledkem byl atraktivní automobil v neoklasickém stylu.
Stutz představoval v letech 1911 až 1939 jednoho ze slavných severoamerických výrobců výkonných a luxusních automobilů, jehož vozy byl úspěšné i na závodních tratích. Koncem šedesátých let tuto značku oživil bankéř James O'Donnell z New Yorku. Stutz měl opět představovat exkluzivní značku, což se mu po celá sedmdesátá léta a ještě i v následujícím desetiletí dařilo.
Prvním zástupcem znovuzrozené značky Stutz se stal model Blackhawk, jehož neoklasické linie navrhl Virgil Exner. Dvoudveřové kupé, nabízené v letech 1970 až 1987, využívalo mechanické skupiny, jejichž dárcem byl Pontiac Grand Prix. Povrchové panely karoserie byly ovšem vyráběny ručně ve dvou karosárnách v italské Modeně a Turíně. Na linie karoserie svým provedením navazoval i interiér, v němž byly vedle jemné kůže Connolly, vybraných druhů vzácných dřevěných dýh zcela běžné i prvky z 24karátového zlata.
Vedle luxusního provedení exteriéru i interiéru se Stutz Blackhawk mohl pochlubit i svými dynamickými schopnostmi. Velké kupé totiž díky svým velkoobjemovým osmiválcům z produkce koncernů General Motors a Ford zvládalo akceleraci z 0 na 100 km/h v čase kolem 8,5 s a dosahovalo rychlosti okolo 220 km/h. Auru výjimečnosti vozů značky Stutz pak umocňovala i skutečnost, že mezi jejich majitele patřili mimo jiné i Elvis Presley, Frank Sinatra, Sammy Davis Jr., Elton John, Al Pacino a řada dalších slavných osobností.
Stutz na kupé Blackhawk navázal i dvoudveřovými kabriolety s prakticky identicky stylizovanými předními i zadními partiemi, sedany a limuzínami, nabízenými pod jmény Bearcat, Duplex, IV-Porte, Victoria, Diplomatica a Royale. I v jejich případě byl vedle neoklasického stylu na prvním luxus. V osmdesátých letech pak pod jménem Bear vznikl na základech velkého SUV Chevrolet Suburban čtyřdveřový kabriolet s přídí ve stylu vozů značky Rolls-Royce.
Neoklasicismus se ve světě automobilů neprojevil pouze u malosériových výrobců, ale především na severoamerické půdě pronikl i k těm největším hráčům na trhu. Stopy tohoto stylu lze najít na řadě modelů nabízených automobilkami koncernů General Motors, Chrysler a Ford od šedesátých až do osmdesátých let.
Mezi nejvýraznější zástupce lze ovšem zařadit kupé Mark IV a Mark V značky Lincoln z let 1972 až 1976, resp. 1977 až 1979. Tato velká luxusní kupé se do minulosti vracela především detaily v podobě provedení masivní chromované masky chladiče, profilováním kapoty motoru, tzv. operními okénky v prostoru cestujících na zadním sedadle či víkem zavazadlového prostoru tvarovaným tak, že působilo dojmem, že se pod ním ukrývá rezervní kolo.
Cadillac Seville v jeho druhé generaci z let 1980 až 1985 lze považovat za jednoho z posledních výrazných zástupců neoklasického stylu mezi velkosériovými automobily. Podobně jako výše zmíněné vozy značky Lincoln se do minulosti vracel provedením masky chladiče či členěním kapoty motoru, ale silně odkazoval na luxusní automobily dvacátých a třicátých let především řešením stupňovité zádi, vyvolávajícím dojem odděleného zavazadlového prostoru. Design tohoto čtyřdveřového sedanu byl jednou z posledních prací slavného Billa Mitchella, podepsaného mimo jiné i pod druhou a třetí generací modelu Corvette a druhou generací modelu Camaro značky Chevrolet.
Móda neoklasicismu na čtyřech kolech samozřejmě dorazila ze severoamerického kontinentu i do Evropy a zde se mezi její první a v dobách jejich největší slávy i nejúspěšnější propagátory zařadila britská automobilka Panther Westwinds Ltd., kterou založil v roce 1972 Robert Jankel.
Panther J72, který byl první zástupcem své značky se vydával podobným směrem jako původní Excalibur, ale namísto vozu Mercedes-Benz SS byl jeho vzorem jeden z nejslavnějších zástupců dnešní značky Jaguar, jímž byl roadster SS 100 z let 1936 až 1940. Panther J72 rovněž nebyl přesnou replikou, ale moderní a nejen na svou dobu poměrně luxusní interpretací s technikou vozů značky Jaguar v čele s jejími šestiválcovými a dvanáctiválcovými motory ze sedmdesátých let.
Panther De Ville, který byl uveden v roce 1974 byl inspirován Bugatti type 41 známou jako Royale a ani v tomto případě se nejednalo o repliku, ale moderní interpretaci, řadící se mezi nejluxusnější vozy své doby. Do roku 1986 mělo vzniknout kolem šedesáti vozu, k jejichž pohonu sloužily šestiválce a dvanáctiválce značky Jaguar. Většina zástupců modelu De Ville měla čtyřdveřovou uzavřenou karoserii, ale vznikla i dvoudveřová kupé, jedenáct dvoudveřových kabrioletů a minimálně jedna prodloužena šestidveřová limuzína.
Panther Lima představený v roce 1976 a proměněný v model Kallista o šest let později již nebyl inspirován žádným konkrétním vozem z minulosti, ale díky svým tvarům s dlouho štíhlou přídí a oddělenými blatníky stále působil dojmem sportovního automobilu ze třicátých let. Do roku 1993 vzniklo přes 2400 zástupců obou těchto modelů.
Neoklasicismus samozřejmě mnohem větší řadu automobilových značek a modelů než zde zmiňujeme, ale uvedené vozy patří mezi nejvýraznější severoamerické a evropské zástupce první vlny tohoto stylu.
Foto: Excalibur, Zimmer Motorcars Corporation, Classic Motor Carriages, Stutz Motor Company, Lincoln, Cadillac,Wheelsage.org., Svět Motorů, Auto.cz
