To nejlepší od mrtvých značek: Panther – Úspěšné vzpomínky na třicátá léta i nahlédnutí do budoucnosti

Britskou automobilku Panther Westwinds Ltd. založil v roce 1972 Robert Jankel, který však svůj první automobil postavil již ve svých šestnácti letech v roce 1954. Tehdy kompletně přestavěl nabouraný Austin 7, ale v následujících letech neměl příliš mnoho štěstí v automobilovém průmyslu.

Nejprve si tak i díky svému působení v rodinném podniku udělal jméno v oděvním průmyslu, ale na automobily přitom nezanevřel. V době, kdy pracoval jako módní návrhář, se zároveň věnoval i renovacím a úpravám automobilů.

Zkušenosti, které přitom získal a rovněž zájem ze strany zákazníků o vozy se vzhledem klasiků třicátých let a moderní technikou jej přivedly k založení vlastní automobilky. Ve Weybridge v hrabství Surrery v jihovýchodní Anglii se tak na počátku sedmdesátých let zrodila společnost Panther Westwinds Ltd.

Panther J72 se stal v roce 1972 prvním zástupcem své značky. Roadster, spojující tehdejší techniku značky Jaguar s liniemi odkazujícími na slavný SS 100, který v letech 1936 až 1940 vyráběl právě Jaguar, slavil úspěch. Zákazníci i odborná veřejnost oceňovali vzhled, použitou techniku i jízdní výkony.

Dvoumístný roadster nebyl přesnou replikou vozu z druhé poloviny třicátých let, ale jeho moderní a nejen na svou dobu poměrně luxusní interpretací. Karoserie J72 byla ručně vyráběna z hliníkového plechu a interiér nabízel kůží Connolly čalouněná sedadla, dřevem obloženou palubní desku a koberce z vlněného plyše.

Základem modelu J72 byl klasický žebřinový rám z ocelových profilů, v jehož přední části byl standardně uložen 3,8litrový řadový šestiválec Jaguar XK, k němuž byl alternativou 4,2litrový řadová šestiválec Jaguar XK nebo 5,3litrový vidlicový dvanáctiválec Jaguar XJ12. Pro šestiválce byla standardem čtyřstupňová manuální převodovka a pro dvanáctiválce třístupňový automat.

Panther J72 s rozvorem náprav 2771 mm, celkovou délkou 4064 mm, šířkou 1664 mm, výškou 1346 mm a hmotností kolem 1100 kg v závislosti na použitém motoru vynikal na dobu vzniku a tvary karoserie nadprůměrnou dynamikou s maximální rychlostí přes 200 km/h.

Zároveň však případnou konkurenci zastiňoval i svou cenou. Například ve srovnání s podobně laděným osmiválcovým roadsterem Morgan Plus 8 byl více než dvakrát dražší. V dnešní době se ceny modelu J72, jehož podle pramenů značkového klubu v letech 1972 až 1986 vzniklo 376 exemplářů, pohybují zhruba od 50.000 eur (kolem 1.280.000 Kč) výše.

Panther De Ville se v roce 1974 stal druhým zástupcem své značky. I tento model využíval šestiválce a dvanáctiválce značky Jaguar, ale byl inspirován slavnou Bugatti type 41 známou jako Royale.

Podobně jako jeho vzor i model De Ville představoval vozidlo výjimečných kvalit a vlastností, které se zařadilo mezi nejluxusnější a nejdražší vozy druhé poloviny sedmdesátých let, poskytující své posádce maximální cestovní komfort.

Za základ pro tento Panther posloužilo šasi modelu J72, které bylo náležitě prodlouženo a vyztuženo. Výsledkem byl automobil s rozvorem náprav 3605 mm, který byl dlouhý 5180 mm, široký 1805 mm a vysoký 1550 mm.

V dlouhé přídi uloženou pohonnou jednotkou mohl být 4,2litrový řadový šestiválec Jaguar XK, ale charakteru modelu De Ville mnohem lépe odpovídal 5,3litrový dvanáctiválec Jaguar XJ12 s nejvyšším výkonem 186 kW. V prvních dvou letech výroby byla používána třístupňová automatická převodovka a následně čtyřstupňová automatická převodovka.

Panther De Ville měl podle dostupných údajů vzniknout v letech 1974 až 1986 v celkem šedesáti exemplářích. Většina z nich měl čtyřdveřovou uzavřenou karoserii, ale vznikla i dvoudveřová kupé, jedenáct dvoudveřových kabrioletů a minimálně jedna prodloužena šestidveřová limuzína. Zajímavým detailem karoserie jsou dveře, které pocházely ze sedanu Austin 1800.

Mezi majitele modelu De Ville patřil mimo jiné hudebník Elton John či herec Elton John. Jeden dvoudveřový exemplář byl v roce 1996 upraven pro studio Disney a jeho hranou verzi filmu 101 Dalmatinů, v němž jej vlastnila hlavní záporná postava Cruella de Vil.

Panther Lima, který byl představen v roce 1976 sázel podobně jako modely J72 a De Ville na linie třicátých let, ale již nebyl inspirován konkrétním vozem a na rozdíl od svých starších sourozenců byl určen i pro méně movité zájemce o neoklasický automobil.

Dvoumístný roadster totiž neměl karoserii ručně tvarovanou z hliníkových plechů, ale vyrobenou z laminátu, což výrazně snižuje náklady na výrobu. Technika, která se ukrývá pod líbivými tvary, pak nepocházela od značky Jaguar, ale jejím dárce se stal Vauxhall.

V dlouhé přídi roadsteru s rozvorem náprav 2464 mm, celkovou délkou 3607 mm, šířkou 1610 mm a výškou 1227 mm byl podélně uložen 2,3litrový řadový čtyřválec značky Vauxhall, disponující výkonem 81 kW.

Vedle atmosférického provedení byla k dispozici i verze s turbodmychadlem, kterou bylo možné naladit na 133 kW. Pro obě verze byla standardem čtyřstupňová manuální převodovka, jejímž prostřednictvím byla roztáčena kola zadní nápravy.

Společnost Panther Westwinds Ltd. měla na konci sedmdesátých let ve své nabídce trojici relativně úspěšných modelů, ale i přesto se dostala do finančních potíží a v roce 1980 ji získal Young Chull Kim, který ji začlenil do své jihokorejské korporace.

Nový asijský vlastník pak stál za proměnou roadsteru Lima, jenž měl na svém kontě téměř 900 vyrobených exemplářů, v model Kallista, který byl uveden v roce 1982 a ve výrobě se udržel až do roku 1993.

Panther Kallista zachovával linie modelu Lima, ale technika v podobě pohonné jednotky, převodovky, náprav a dalších mechanických částí původem od značky Vauxhall byla nahrazena komponenty z produkce značky Ford. Panely karoserie pak mohly být opět z hliníkového plechu nebo jako u předchůdce z laminátu.

Díky tomu roadster mírně povyrostl. Rozvor náprav se prodloužil na 2550 mm, celková délka na 3851 mm, šířka na 1689 mm a výška na 1270 mm. Pod kapotou pak bylo možné narazit na 1,6litrový čtyřválec nebo vidlicové šestiválce o objemu 2,8 a 2,9 litru. Tyto motory byly spojeny se čtyřstupňovými a pětistupňovými manuálními převodovkami nebo třístupňovým automatem.

Ve své nejméně výkonné podobě s šestnáctistovkou zvládl model Kallista akceleraci z 0 na 100 km/h za 8,5 s a dosahoval nejvyšší rychlosti 169 km/h. Provedení s 2,8litrovým šestiválcem mohlo zrychlit z 0 na 100 km/h za 7,5 s a dosáhnout maximální rychlosti téměř 200 km/h.

Společnost Panther Westwinds Ltd. získala v roce 1987 jihokorejská automobilka SsangYong, která zachovala výrobu modelu Kallista až do roku 1990 ve Velké Británii. V letech 1982 až 1990 tak bylo vyrobeno 1437 těchto roadsterů a dalších 78 vozů mělo být v letech 1990 až 1993 vyrobeno samotnou automobilkou SsangYong.

Panther Six z roku 1977 již nehledal inspiraci v minulosti, ale mířil spíše do budoucnosti. Šestikolový dvoumístný kabriolet podle návrhu inženýrů Simona Lee a Dicka Stacey působí dojmem, že přímo vychází z monopostu Tyrrell P34, ale ve skutečnosti je výsledkem vlastního vývoje a nabízí jedinečnou kombinaci výkonu a luxusu.

Extravagantní automobil měl v přídi své hliníkové karoserie dlouhé 4877 mm, široké 2032 mm a vysoké jen 1219 mm dva páry malých třináctipalcových kol s pneumatikami o rozměrech 205/40 VR13, zatímco zadní poháněna kola byla obuta do na svou dobu obřích pneumatik 265/50 VR16.

Vedle konfigurace podvozku si zaslouží pozornost i mezi zadními koly uložený vidlicový osmiválec značky Cadillac o objemu 8,2 litru s čtyřkomorovým karburátorem přeplňovaným dvojicí turbodmychadel a spojený s třístupňovou automatickou převodovkou. Podle dobových materiálů měl tento motor disponovat výkonem okolo 405 kW, ale některé zdroje uvádějí až 447 kW.

Panther Six s pohotovostní hmotností 1302 kg má podle dobových materiálů hravě dosahovat rychlosti okolo 322 km/h a jeho konstruktéři při jeho představení údajně uváděli, že je schopen jet rychlostí až 360 km/h, což ovšem nebylo potvrzeno. Akceleraci z 0 na 100 km/h měl zvládnout za 3,8 s.

Když čtyři kola nestačí aneb šestikolová exotika

Za vzhledem, konstrukcí a uváděnými jízdními výkony Pantheru Six nijak nezaostával ani jeho dvoumístný interiér, který nabízel extrémní luxus nejen na dobu svého vzniku. Posádka kabrioletu mohla vedle elektricky ovládaných oken a sedadel či klimatizace počítat i s digitálním přístrojovým štítem, televizní obrazovkou a telefonem.

Panther Six se s ohledem na svou až příliš extravagantní konstrukci a rovněž extrémně vysokou cenu dočkal vzniku pouze dvou exemplářů. První z nich má volant na pravé straně, zatímco druhý byl postaven s volantem na levé straně. Původně se tyto dva vozy lišily i barvou karoserie, kdy starší z nich byl celý černý a mladší naopak bílý, ale dnes mají mít oba vozy karoserie shodně bílé s černými boky.

Panther Solo byl posledním vozem své značky a podobně jako model Six ani on nepředstavoval neoklasický vůz, ale měl být moderním sportovním automobilem.

Poprvé se model Solo jako prototyp představil na autosalonu v Birminghamu v roce 1984. Tehdy se jednalo o relativně jednoduchý dvoumístný sportovní vůz, který měl laminátovou karoserii s odnímatelnou střechu a před zadní nápravou uložený řadový čtyřválec Ford o objemu 1,6 litru, který pocházel z modelu Fiesta XR2.

Ve své původní podobě zmizel model Solo ze scény ještě dříve, než na ni pořádně vystoupil. Důvodem má být údajně první generace modelu Toyota MR2, jemuž by nemohl Panther konkurovat svými výkony ani kvalitou zpracování.

Projekt nového sportovního vozu značky Panther nicméně nebyl zcela smeten ze stolu, ale bylo rozhodnuto jej důkladně přepracovat a proměnit Solo ve špičkový sportovní, resp. téměř supersportovní vůz.

Panther Solo 2 se zcela novou 2+2místnou karoserií, pod jejímiž liniemi je podepsán Ken Greenley, byl představen na autosalonu v Birminghamu v roce 1989. Kupé na první pohled zaujme umístěním a řešením světlometů otočných o 170 stupňů kolem jejich podélné osy.

Vedle vzhledu, do nějž se promítl i tehdejší výzkum aerodynamiky, automobil s rozvorem kol 2530 mm, celkovou délkou 4345 mm, šířkou 1780 mm a výškou 1180 mm zaujme i svou konstrukcí. Model Solo 2 měl být podle dobových materiálů první sériovým automobilem, který má karoserii z kompozitních materiálů v kombinaci s nosným ocelovým rámem.

Pohonná jednotka podobně jako u prvního prototypu i u modelu Solo 2 pocházela z produkce značky Ford. Podélně za druhou řadou sedadel a před zadní nápravou byl usazen přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec, který byl převzat z modelu Sierra Cosworth a disponoval nejvyšším výkonem 150 kW. Prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky byla poháněna kola obou náprav.

Panther Solo 2 měl podle dobových materiálů především díky své pokrokové konstrukci pohotovostní hmotnost pouhých 1100 kg, ale dnes je uváděno i kolem 1300 kg. Akceleraci z 0 na 100 km/h měl tento model zvládnout za 6,0 s a jeho maximální rychlost měla být přes 140 km/h.

Za volantem Fordu Sierra Cosworth 4x4: Nenápadně, leč ostře

Na počátku devadesátých let plnil Panther Solo 2 jako velký hit stránky tehdejších motoristických magazínů a byla mu předpovídána skvělá budoucnost. Ročně mělo být vyráběno kolem 600 vozů a pro severoamerický trh mělo vzniknout provedení s 2,9litrovým šestiválcem značky Ford.

Realita byla bohužel výrazně odlišná. Panther Solo se ve stovkách kusů ročně nikdy nevyráběl a dnes je uváděno, že vzniklo celkem 12 až 25 vozů. Důvodem pro takto rozdílné údaje mají být změny v číslování šasi prototypů. Ve Velké Británii má být v současnosti devět vozů.

Historie značky Panther se uzavřela v devadesátých letech díky tehdejším finančním problémům mateřské jihokorejské automobilky SsangYong. Robert Jankel chtěl svou značku oživit. V roce 2001 ji získal zpět do svého vlastnictví a pracoval na novém sportovním voze. Bohužel v roce 2005 zemřel a jeho syn Andrew Jankel celý projekt popsal jako „nedokončenou symfonii“.

Foto: Wheelsage.org., Svět Motorů, Auto.cz