Jezdci kralující ve Formuli 1 i v IndyCar

11. 7. 2021 • 11:43

Okruhoví specialisté na špici žebříčku zvládají ujet ve formuli bez ohledu na název a podmínky šampionátu. Vybraní profesionálové se přizpůsobují aktuálnímu závodu, ať už se jede o jakýkoliv pohár.

Za posledních 50 let se v motoristickém sportu objevili vynikající řidiči, kteří rotovali mezi vrcholnými disciplínami IndyCar a Formule 1. Dvě masově sledované série okruhového soupeření vyžadují odlišný přístup pilotů i závodních týmů, přesto se našli jedinci excelující v obou seriálech známých po celé zeměkouli. Popularita nejschopnějších závodníků nemá hranic stejně jako jejich cit pro vedení různých formulí na hraně jízdních vlastností.

Lotus 56: Turbínová formule pro Indy i Grand Prix neuspěla

8. Romain Grosjean

Francouzsko-švýcarský jezdec odešel z F1 po loňské hrozivé nehodě v Bahrajnu, kde monopost zachvátily plameny. Z hořící formule dokázal vystoupit vlastními silami, ale tím kariéra v královské disciplíně skončila. Romain Grosjean se po 10 pódiových umístění přesunul do IndyCar, paradoxně musel opět čelit ohni při vlastnoručním hašení fialového monopostu na trati v Detroitu.

Romain Grosjean v sérii IndyCar

7. Mario Andretti

Slavné jméno z automobilové síně slávy patří Američanovi původem z Itálie, který odjel 128 závodů Formule 1 a v roce 1978 se stal mistrem světa pod křídly Lotusu. Andretti také přidal čtyři šampionské tituly v IndyCar.

Závod do oblak Pikes Peak se poprvé jel před více než stoletím

Mario Andretti

6. Emerson Fittipaldi

Dvojnásobný mistr světa Formule 1 vyhrál také dvakrát okruhových 500 mil Indianapolis a titul sebral i ve formulovém podniku CART. V IndyCar se mu zalíbilo, proto do koce kariéry neuskutečnil uvažovaný návrat do F1. Fittipaldi zůstal pojmem uvedeným taktéž do americké motoristické síně slávy.

Emerson Fittipaldi

5. Nigel Mansell

Britský závodník dokázal v roce 1993 vybojovat zlatý pohár absolutního mistra Formule 1 a hned o rok později zvedl nad hlavou stejnou trofej pro nejlepšího jezdce CART. Vrcholná disciplína F1 Mansela vydržela bavit 15 sezón, zámořské okruhy Championship Auto Racing Teams ovládal sezóny dvě, proto patří mezi TOP 10 pilotů podle sportovního komentátora Graema Walkera.

Fernando Alonso není jediný navrátilec. Jak dopadly návraty dalších zvučných jmen do F1?

Nigel Mansell

4. Juan Pablo Montoya

Montoya jako jediný vyhrál americké formulové okruhy CART včetně vytrvalostních 500 mil Indianapolis a 24 hodin v Daytoně. To vše na první pokus, přičemž evropskému obecenstvu je známější díky ztělesnění zdatné konkurence fenomenálnímu Michaelu Schumacherovi v letech 2001 až 2006.

Juan Pablo Montoya

3. Rubens Barrichello

Schumacherův dlouholetý týmový kolega a obdivovatel Ayrtona Senny byl vyhlášen nováčkem roku při příležitosti 500 mil v Indianapolis. Barrichello sice nevyjezdil památeční úspěchy v IndyCar, ale povedená premiéra se počítá a největší obdiv nelze zpochybnit za 322 startů v seriálu Formule 1. Člen party ostřílených pilotů F1 od roku 1993 do roku 2011 vystřídal týmy Jordan, Stewart, Ferrari, Honda, Brawn a Williams, celkem se 68x vyšplhal na stupně vítězů.

10 nejlepších závodníků, kteří nikdy nezískali titul F1

Rubens Barrichello

2. Takuma Sato

Sato ve čtyřiačtyřiceti letech stihl nasbírat 190 startů v IndyCar a 90 startů ve Formuli 1. Také díky dvojitému prvenství v 500 mil Indianapolis je jedním z nejúspěšnějších japonských pilotů okruhových vozidel. Je známý typickým asijským přístupem – bez útoku prý není šance na vítězství. Agresivní styl aktuálně ctí v podniku IndyCar pod barvami amerického týmu Rahal Letterman Lanigan Racing.

Takuma Sato slavně zvítězil v závodě 500 mil Indianopolis

1. Alessandro Zanardi

Nezkrotný italský milovník života absolvoval 41 Grand Prix Formule 1, než v roce 2001 havaroval během závodu CART na německém okruhu Lausitzring. Po zotavení se musel smířit s amputací obou dolních končetin, přesto od roku 2005 usedl zpět do kokpitu speciálního BMW a startoval v rámci šampionátu cestovních vozů WTCC. Muž s nepříznivým osudem překonal mnohé osobní i rodinné tragédie, nejednou bojoval o holé přežití, přesto dál rozdává úsměvy a zdolává další mety zdánlivě neřešitelné kvůli invalidnímu vozíku. Účastník mnoha nehod to dotáhl až k čtyřem zlatým medailím z Letních paralympijských her v Londýně (2012) a v Riu (2016).