Závod do oblak Pikes Peak se poprvé jel před více než stoletím
Fascinující scenérie jsou nabízeny turistům na 4302 metrů vysoké hoře. Prudké svahy přilákaly průzkumníky už za Thomase Jeffersona. Toho času se začala psát historie příznačně pojmenovaného závodu Pikes Peak.
Slavný motoristický vrchol svým názvem Pikes Peak doslovně připomíná historii vzniku cíle měřených závodů téměř do nebes. Elektrizující dvouslovné označení vyvolává strach mísený s pocity vibrujících rukou při představě sevření volantu při výjezdu strmými serpentinami do čtyřtisícové výšky Skalnatých hor.
Původně se špičatý kopec v rezervaci Pike National Forest nazýval El Captain (česky Kapitán), nicméně zastaralý výraz nahradilo označení vzdávající hold americkému brigádnímu generálovi. Voják celým jménem Zebulon Montgomery Pike byl duší průzkumníkem a v roce 1806 velel badatelům objevujícím prudké stěny nad městem Colorado Springs.
Zeburon Pike byl pověřen prezidentem Thomasem Jeffersonem, aby zmapoval vysokohorské prostředí. Generál spatřil nekonečné stoupání poprvé z východní části Colorada, a když dosáhl nejprudšího svahu zakončeného ve výšce 4302 metrů nad mořem, slíbil, že vrcholek nebude nikdy dobyt živým člověkem.
Druhý nejstarší závod v USA
Objevitel Zebulon Montgomery Pike nikdy nezdolal horu nesoucí jeho jméno, dnes Pikes Peak hostí turisty z celého světa šplhající v autech, na motorkách, v sedle kola či koně i pěšky. Většina návštěvníků je zaražena bezbřehou krásou přírody a výhledů do údolí. Podstatná část cestovatelů používá klikatou silnici, kterou si Zeburon toho času absolutně nedokázal představit. Nebylo myslitelné vinout uspořádanou komunikaci do čtyřtisícového kopce, už vůbec nikdo nepředpokládal zahájení závodní tradice.
Opak trval jen něco málo přes jedno století. V roce 1900 byla postavena silnice pro automobilovou přepravu a 12. srpna 1901 na ni poprvé vyrazili dva muži Yont a Felker z Denveru za volantem dvouválcové lokomobily. Parní stroj zdolal převýšení za více než devět hodin. Poté si podnikavec Spencer Penrose z Colorada uvědomil turistický potenciál krásného orientačního bodu a v roce 1915 dokončil přestavbu úzké vozovky na silnici Pikes Peak Highway. Aby mohl propagovat město i novou cestu, vymyslel jednoduchý plán uspořádat automobilový závod do vrchu s převýšením 1440 metrů.
Organizovaná soutěž The Pikes Peak Auto Hill Climb se jela prvně 10., 11. a 12. srpna 1916 čili tomu letos bude více než století (přesně 104 let). V průběhu dalších ročníků se silnice rozšiřovala a některé části byly zpevněny. Po dokončení modernizace v roce 2011 je zatočená silnice zcela vyztužena asfaltovým kobercem o dvou jízdních pruzích.
Kromě změny povrchu se formát trati a podoba závodů významně nezměnily od dob původního klání. Řidiči a automobily vždy přijížděli z celého světa jen proto, aby se svezli v plném tempu na jednom z nejnáročnějších vrchařských podniků světa. Šoféry tehdy i nyní čekalo a čeká mučivá silnice a rychle se měnící počasí. Start na rozpáleném slunci může pokračovat plískanicemi, bouřkami, větrem, krupobitím, mlhou a na konci člověka směle přivítá sněhová nadílka. Ne nadarmo jezdci mezi sebou mluví o brutálních závodech do mraků.
Prvním šampionem Pikes Peak je Rea Lentz z Washingtonu. Jeho Romano Demon Special byl nejmenší vůz závodu a věk 22 let mu zajistil titul nejmladšího účastníka. Možná mu stále chyběl pud sebezáchovy, protože čtyřtisícovku vyjel rekordně za 20 minut a 55,6 sekundy.
Mezi piloty se blýskl například i diváky oblíbený Barney Oldfield s velkým Delage nebo Eddie Rickenbacker později známý jako létající eso z první světové války. Po cestě plné nebezpečných míst se řítily automobily světových značek Duesenberg, Cadillac, Hudson a také Stutz. Vstupní poplatky činily zpočátku 25 až 50 USD (dnes 558 až 1116 Kč) v závislosti na pořádané události. Výhry byly vypláceny v částkách od 500 do 2000 dolarů (od 11.160 do 44.650 Kč) v hotovosti, opět podle úrovně celé akce. Pro další povzbuzení bojovnosti pilotů pořadatel Penrose nabídl 109 centimetrů vysokou trofej ze zlata a stříbra v hodnotě 10.000 USD (dnes 223 tisíc Kč). Vítězové si ji mohli doma vystavit do dalšího ročníku.
Průjezd do mraků zkoušejí i motocykly, měřené pokusy začaly též v srpnu 1916. Jedním z nejoblíbenějších výrobců byl Excelsior. Britské stroje používalo 19 z 29 jezdců. Třída jedné stopy byla stále oblíbenější a rozšiřovala se také plejáda nasazených značek a modelů.
Mechanici na palubě a nadvláda Unserů
V raných dobách závodu jezdili mechanici na palubě s řidiči. Přítomnost pomocné síly byla nutná kvůli mnoha mechanickým poruchám, ke kterým docházelo na divoké trase. Obtížnost samotného úseku spolu s nevyzpytatelnými povětrnostními podmínkami trápí techniku dodnes, ale moderní auta eliminovala četnost technických potíží a piloti už vyjíždí většinou sami i kvůli snížení celkové hmotnosti vozu.
Kontinuitu měřeného stoupání na vrchol Pikes Peak narušila první světová válka, obnovení tradice nastalo v roce 1920 a výhru pod patronátem Americké automobilové asociace slavil Otto Loesche, který zopakoval výkon o čtyři roky později. Dalším specialistou byl Glen Schultz, ten získal sedm titulů kategorie Open Wheel Division. V roce 1929 vyhrál navíc kategorii Stock Car.
Prestižní dobývání Pikes Peaku bylo v roce 1935 zrušeno. Seznam šampionů následujících podniků zahrnuje známé závodníky jako Louis Unser, Al Rogers, Bobby Unser, Mario Andretti, Roger Mears, Al Unser, Wally a Paul Dallenbach, Eddie Mulder a Bobby Donner.
Nejúspěšnější rodina v historii Pikes Peak jsou jmenovci Unserů, kteří začali dominovat v roce 1926. Tři bratři – Louis, Jerry a Joe – byli první, kdo na vrchol vyvezl motocykl s postranním vozíkem. Počínaje rokem 1934 Louis vyhrál svůj první šampionát a soutěžil znovu a znovu až do svého posledního pokusu ve věku 70 let. Za 12 měsíců byl zpět na místě činu stále v kondici a tentokrát coby mechanik přezdívaný „King of the Mountain“ (Král hory). Zaslouženou přezdívku si obhájil i dobrými radami dalším potomkům, kterým se dařilo ujíždět konkurenci. Klan Unserů po tři generace startoval 113x a 38x nebyl nikdo rychlejší.
Změny v divizích
Na začátku 70. let začala procházet zásadními změnami divize Open Wheel. Zadní uložení motoru začalo vážně ohrožovat klasické verze s agregátem před posádkou, které ovšem byly pro divizi standardem. Drastické modifikace pravidel nastaly v roce 1979 díky vývoji prototypu stavitele Johna Wellse. Jeho okřídlená formule Wells Coyote přinesla mnoho pódiových umístění.
Třídu Stock Car ovládli místní. V období roků 1975–2006 vítězili převážně lokální piloti. Za všechny se patří připomenout dominanci další rodiny, tentokrát nebyla k poražení skupina Vahsholtzů z Woodland Parku v Coloradu. Tým otců a synů posbíral 31 mistrovských trofejí.
Další populární duo otec & syn byli Ralph a Chandler Bruningovi. Ralph začal závodit v roce 1966 a osmkrát vyhrál divizi sériových vozidel Stock Car. Potomek Chandler šel v tátových stopách a v roce 1991 zvládl první soutěž, za což mu bylo uděleno vyznamenání nováčka roku. O to smutnější je tragická smrt Chandlera v roce 2001 právě na milovaném Pikes Peak.
V roce 1981 přibyla skupina Rally Division, což vyvolalo velké vzrušení. Odnože Production Rally a Open Rally zajistily mezinárodní pozornost automobilového světa zpět na středobod Pikes Peak. Umění řídit na hraně najednou chtělo ukázat velké množství zahraničních profesionálů. Až z Nového Zélandu přijížděli úspěšně obhajovat zlaté medaile otec Rod se synem Rhysem. Obdrželi neuvěřitelných 15 prvenství v žebříčcích Time Attack a Unlimited.
Neomezená sekce zvaná Unlimited bavila Roda, Rhyse, ale také japonského zástupce jménem Nobuhiro Tajima, který dokázal být nejlepší hned šestkrát a v roce 2011 překonal nepolapitelnou desetiminutovou bariéru časem 9 minut a 51,278 sekundy.
Okolo 50. let došlo na Pikes Peak k emancipaci dámského osazenstva. První řidička Terry Ivesová dovezla na Pikes Peak upravené Porsche, to se psal letopočet 1952. Po sedmi letech se přidala Joyce Thompsonová a v roce 1975 se nebály výzvy Bonnie McPhersonová a Marge Storková. Nancy Reederová představila růžovo-fialový speciál v roce 1977. Známou šampionkou dámské divize byla Michele Mouton přezdívaná „Flying Frenchwoman“ (česky Létající Francouzka).
Popularita Pikes Peak stále graduje, z posledních důležitých změn je třeba zmínit elektromobily pomalu nahrazující burácející mašiny s mohutnými spojlery. Pověst hory jednoho generála se rozletěla po celé planetě, proto si na nejrychlejší čas ze 156 zatáček délky 19,99 kilometrů brousí experti z Japonska, Maďarska, Nového Zélandu, Velké Británie, Francie, Itálie, Lucemburska, Austrálie, Mexika, Německa i Ruska nebo České republiky.
