TEST Jízdní dojmy: Modernizovaná Toyota RAV4. SUVhybrid!

Automobilky se doposud hybridizaci kompaktních SUV poněkud překvapivě vyhýbaly, čestnou výjimkou se stalo Mitsubishi Outlander, které přišlo s plug-in hybridní verzí, klasický hybrid pak koncem minulé dekády zkusil také Ford, ale velkou odezvu to nevyvolalo. Asi se čekalo na Toyotu, která v masově vyráběných hybridech udává tempo. Teď už snad boomu hybridních esúvéček nic nebrání – máme tu totiž RAV4 Hybrid.

Zakladatel třídy kompaktních SUV v hybridní verzi je hlavním imageovým tahounem faceliftu japonského crossoveru, jako ostatně u všech modelů, nabízejících se u Toyoty s touto technikou. Však je také cílem Japonců v Evropě prodávat dvě třetiny všech RAV4 s hybridem, v Česku by to měla být zhruba polovina. Pšššt, nikomu to neříkejte, ale zadařit by se to mělo zejména tím „správným způsobem“ navolenými kombinacemi pohonů a převodovek (diesel je jen dvoukolka s manuálem, benzin jen čtyřkolka s CVT nebo manuálem), které vás k verzi Hybrid tak nějak přirozeně navedou, ale je třeba říci, že také auto samotné má své nezpochybnitelné kvality.

Předně musím říci, že „čumák“ ve stylu Aurisu autu velmi sluší, přidal vozu na dramatičnosti, stejně tak potěší módní „trubice“ v zadních lampách. Nový „look“ prostě RAVce pomohl. Stejně tak potěší řada drobných vylepšení interiéru. V naší testované topverzi nechyběl kožený a semišový dekor palubní desky nebo ambientní podsvícení, došlo k omezení počtu odstínů použitých materiálů, které jsou zčásti měkčené, zčásti tvrdé, na pohled jsou však téměř k nerozeznání.

Prosím o minutu ticha – Toyota RAV4 přišla o klasické japonské „digitálky“ ve štěrbině palubní desky. Nedivím se, že k tomu došlo – snad co test libovolného auta z Nipponu, to rýpnutí na jejich adresu. Já si tohoto japonského retra cenil, zdá se však, že se postupně stane minulostí. Ale co, důležitější je, že má RAV4 komfortní sedadla s příjemným bočním vedením. Méně už potěší nevelký rozsah seřízení volantu i jeho autobusový sklon – v tomto ohledu nic nového. Volant je ovšem malinký a s tlustým věncem, kdejaký hot-hatch by oblíznul všech deset. Navíc palubní deska řidiče obklopuje jako ve sporťáku. V SUV by sice možná byla vhodnější spíše vzdušnost a optická lehkost, ale to je asi spíše otázka osobních preferencí.

Startování probíhá přesně tak, jak jsme u full-hybridů zvyklí – pouze se rozsvítí přístroje v kapličce a auto se po uvolnění brzdového pedálu bezhlučně rozjede a v tomto módu po nějakou dobu zůstane, dokud intenzivněji nesešlápnete plynový pedál. A právě po tomto úkonu se dostaví to vůbec největší překvapení celého vozu – Toyota RAV4 Hybrid totiž opravdu JEDE! Zatímco všechny současné v Evropě nabízené hybridy poskytují řekněme pouze uspokojivou jízdní dynamiku, snad s výjimkou Yarisu, který umí být příjemně svižný, kompaktní SUV bych hodnotil jako velmi dobré.

Využívá totiž techniku sedanu Camry Hybrid, jehož jádrem je čtyřválec 2,5 litru se 112 kW a 206 N.m – už tohle nejsou špatné hodnoty, k nim však přibyla ještě síla elektromotoru v podobě 105 kW a 270 N.m. Společně to pak dotáhnou na 145 kW. Maximum točivého momentu sice činí jen 206 N.m v rozmezí 4400-4800 spalovacího motoru, tyto hodnoty nemá od nuly pracující elektromotor šanci vylepšit, nicméně jeho sílu pocítíte při pružném zrychlení.

O schopnostech RAV4 něco prozradí už hodnota zrychlení z nuly na 100 km/h za 8,3 s. Zajímavé ovšem je, že je úplně jedno, zda se jedná o dvoukolku s benziňákem a elektromotorem nebo čtyřkolku s dalším elektromotorem pro zadní nápravu. Bez ohledu na výkon elektromotorů je limitujícím faktorem výstup NiMH akumulátorů, který je pro obě verze stejný. Přestože je dvoukolka o 65 kg lehčí, zrychlení i maximálka 180 km/h je pro obě varianty stejná. Tohle už každopádně vypadá na čísla, za které se hybrid nemusí stydět. Navíc lze zvolením sportovnějšího režimu elektroniky malinko zostřit reakce plynového pedálu i převodovky a současně mírně zvýšit otáčky motoru a tím i dynamiku.

RAV4 Hybrid má opravdu spoustu síly v nízkých otáčkách, což přijde vhod zejména ve městě, případně v příměstském provozu. Planetová převodovka e-CVT využívá sílu elektromotoru a nechává spalovací motor pracovat v nízkých otáčkách, takže jediné, co je v kabině trochu slyšet, je valivý hluk od kol.

Při předjíždění je tu ovšem stále ten klasický projev bezestupňových převodovek, kdy vytí vytáčeného motoru subjektivně úplně nekoresponduje se zrychlením a navíc je třeba mít na paměti, že čtyřkolka, za jejímž volantem jsem strávil nejvíce času (měla by tvořit většinu podejů), váží 1,7 tuny, ve vyšších specifikacích pak až 1,8 tuny.

Značná hmotnost auta s sebou ale nese jednu příjemnou vlastnost – je při jízdě opravdu cítit a to v tom dobrém slova smyslu. Auto působí robustně a stabilně, jako byste řídili BMW X5, navíc díky dobrému rozložení hmotnosti není nedotáčivé, ale spíše příjemně neutrální. Jinými slovy není dobré to přehnat s nájezdovou rychlostí, ale v zatáčce následně vůz velmi dobře drží zvolenou stopu a má spoustu přilnavosti, za určitých podmínek lze i poznat, jak zadní elektromotor vozu na výjezdech pomáhá. Svezení s kompaktním hybridním SUV je tedy překvapivě příjemné.

U RAV4 nelze přehlédnout snahu Toyoty o sportovní naladění – o obklopující palubní desce a sedadlech už byla řeč, stejně jako o malém volantu. Ten má navíc příjemně strmý převod s 2,8, respektive 2,7 otáčkami u specifikace s 18“ koly. Malé náklony v zatáčkách a jisté chování je součástí tohoto balíčku. Stejně jako naladění pérování…

Toyotě se úplně nepodařilo najít optimální „sportovní“ naladění šasi, tedy minimálně v kombinaci s 18“ koly. Auto sice jezdí jistě a bez náklonů, ale přejezdy nerovností doprovází výrazné rázy a obávám se, že vůz i posádka budou na našich tankodromech trpět. Vyzkoušeli jsme i úsek nezpevněné kamenité cesty, což byl z pohledu jízdního (ne)komfortu skutečný „zážitek“. Tamtéž se však také ukázalo, že ani skromná světlost 177 mm není na překážku jízdě mimo asfaltové silnice.

Krátce jsem vyzkoušel i „RAV2“ – ravka s pohonem předních kol subjektivně působí o něco svižnějším dojmem, ale zejména je v zatáčkách výrazněji nedotáčivá, zdá se, že pohon zadní nápravy pomáhá autu více, než by se dalo předpokládat. Svůj vliv ale může mít i téměř 70 kg navíc, umístěných mezi zadními koly u verze AWD.

Ale zpět k hybridnímu systému. Určitě vás bude zajímat spotřeba. Ne že by svižná jízda zejména okreskami španělských hor, zkombinovaná se 130km tempem na dálnicích byla nějakým měřítkem, ale palubní počítač RAV4 Hybrid ukázal po testovací jízdě 7,8 l benzinu na 100 km. Kolegové sice zaznamenali hodnoty vyšší, lze však odhadovat, že spotřeba pod 7,5 litru v našich podmínkách nebude nereálná.

Toyota RAV4 Hybrid určitě představuje další úspěšnou implementaci hybridního systému. Jeho obrovským pozitivem je dobrá dynamika, převyšující schopnosti běžných atmosférických dvoulitrů a to při nižší spotřebě. Pro řidiče, programově odmítající turbodiesely, je tu konečně zajímavá alternativa. Japonské SUV dobře vypadá, má slušné jízdní vlastnosti, dobrá sedadla a volant, při běžné jízdě je tiché a působí robustním dojmem. Největším problémem v našich podmínkách asi bude kvalita jízdy, snad pomohou menší, 17palcová kola. Prodávat polovinu RAV4 v téhle verzi nejspíš nebude zase tak obtížné.