Komentář: Zlatonosná slepice dálnice D4 nesnáší. Co se pokazilo?
Z toho, že za první tři dny ostrého měření nebylo na D4 zaznamenáno ani jediné překročení nejvyšší dovolené rychlosti, by měli všichni jásat. Jenže to nedělají a potvrzují tak, že u úsekového měření o bezpečnost provozu možná tak úplně nepůjde.
Před několika týdny otevřená část dálnice D4 není první jen tím, že se jedná o projekt PPP. Taky drží prvenství v tom, že se na ní plošně měří rychlost úsekovým způsobem „jen tak“. Všechna dosavadní statická měření rychlosti na českých dálnicích totiž mají nějaký důvod – jsou buď v tunelech, kde je žádoucí nějak zajistit co nejmenší rozdíl rychlostí mezi jednotlivými vozidly, nebo na pražském okruhu označeném D0, kde se zase ve dvou úsecích měří stotřicítka zejména kvůli hluku. Konečně se měřilo ve zúžených úsecích při rekonstrukcích dálnic, zejména D1, a to opět kvůli plynulosti dopravy a snížení rozdílů rychlostí osobních a nákladních aut.
Nová D4 je ale jiná. Mělo se na ní měřit v několika úsecích bez zjevného důvodu, pomineme-li ten jediný zákonný, tedy dle § 79a zákona 361/2000 Sb. „za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích“. Poté, co se této novinky před Vánoci chytla média, dotčené úřady, těšící se na snadný příjem, vycouvaly a ministerstvo napsalo, že „kamery na dálnici D4 budou hlídat hlavně bezpečnost“ s tím, že měření rychlosti bude vždy probíhat jen v jednom úseku z osmi možných v každém směru.
Ostrý provoz, tedy že z měření mohou chodit pokuty, začal ve středu 22. ledna. A už o tři dny později se na webu pribram.cz dozvídáme, že „provozní náklady zatím převyšují příjmy z pokut“. „To by mohlo způsobit problémy, na provoz se totiž potřebuje ročně vybrat zhruba 6,5 milionu korun,“ napsal ve stejný den web CNN Prima News s tím, že po dvou dnech ostrého provozu systém nezaznamenal ani jedno překročení rychlosti.
Jak je možné, že fakt, že řidiči dodržují zákon, může způsobit problémy? Když nikdo rychlost nepřekračuje, měření plní svůj jediný legální účel a všechno je v pořádku. Všichni bychom tak měli jásat, že je na nové D4 bezpečno, když tam nikdo nejezdí 131 km/h, ale nanejvýš 130. Nebo ne?
Miliony bez práce
Písek a Příbram, dvě obce s rozšířenou působností, které měly pokuty za překročení rychlosti i hmotnosti – v každém směru nové dálnice je totiž po jedné vysokorychlostní váze, které dokážou s přesností na kilogramy zvážit od motorky po náklaďák – vybírat, na to samozřejmě přijaly úředníky navíc; Příbram i Písek po dvou. Města počítala s tím, že ročně utrží 15 milionů korun v situaci, kdy by měřily v každém směru najednou dva úseky, jak byl původní plán.
I po odečtení ročních nákladů by to bylo hezké zlaté vejce – přes osm milionů ročně do truhlice bez práce. Změna na jeden úsek v každém směru by znamenala citelně menší vývar, ale milionek až dva člověk taky na zemi nenajde.
Tato mašinerie spoléhá na to, že řidiči překračují nejvyšší dovolenou rychlost a platí za to odpustky. Že o měření neví, nevšimnou si ho či nepoužívají žádné legální způsoby, jak se o něm včas dozvědět, a prostě jedou nějakou rychlostí, kterou považují za bezpečnou; stává se, že taková rychlost, termínem přiměřená, je vyšší než rychlost nejvyšší dovolená. A že je při tom bdělé oko Velkého bratra nachytá a požádá provozovatele vozidla o zaplacení odpustku, aby úřad věc bez dalšího odložil a po skutečném řidiči či dokonce po tom, jestli v tom konkrétním případě překročením nejvyšší dovolené rychlosti byla jakkoliv ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, vůbec nepátral.
Jenže u dálnice D4 se „něco“ pokazilo – zpráva o tom, že se bude měřit, proběhla v médiích na regionální i národní úrovni. Také na úsek, kde měření zrovna probíhá, řidiče upozorňuje proměnlivé dopravní značení. Kdo tedy nežil poslední půlrok pod kamenem, o měření ví – a samozřejmě svou jízdu přizpůsobí tak, aby nebyl pokutován.

Pokud totiž uvěříme všemožným deklaracím, že měření rychlosti jakéhokoliv druhu slouží ve prospěch bezpečnosti, je primárním cílem měření snížit rychlost projíždějících vozidel a nevybrat na pokutách ani korunu. Aby řidič rychlost snížil, musí o měření vědět. Před zhruba 15 lety platila povinnost označovat místa, kde obecní policie měří rychlost, příslušnými dopravními značkami, v roce 2011 však tato povinnost zmizela.
Přitom pokud řidič o měření neví, je mu naměřena nedovolená rychlost a výzva k zaplacení přijde za dva, tři měsíce poštou, jde jen o peníze, nikoliv o bezpečnost provozu. Ani vyvolání strachu z postihu, aby řidiči opravdu dodržovali rychlost důsledně všude, není žádoucí, protože to bychom brzy slyšeli stesky, že si automatizované systémy měření rychlosti na sebe nevydělají kvůli příliš ukázněným řidičům, i ze spousty dalších měst. Některá si totiž z měření rychlosti udělala právě tu slepici, která snáší zlatá vejce.
Dozvědět se včas o měření legální cestou však není nic složitého. Jednak, značky informující o měření rychlosti na řadě míst zůstaly. A jednak, a to hlavně, se v posledních letech díky pokroku technologií objevila řada elektronických cest, jak se o měření včas dozvědět a zařídit se podle toho.
Co teď?
Optimistické já by chtělo věřit, že měření bude fungovat přinejhorším podle plánu, přinejlepším dojde k jeho zrušení papírově pro nepotřebnost, protože řidiči rychlost nepřekračují, reálně pro ztrátový provoz.
Aby ale někdo v pozici úřední moci stáhl ocas, přiznal chybu a zachoval se podle toho, to se jen tak nestává, takže je třeba si dát pozor na čachry s dovolenou rychlostí. Nový úsek D4 je totiž osazen proměnlivým dopravním značením a je velmi snadné v měřeném úseku snížit rychlost na stovku či ještě níž. A spoléhat na to, že si řidiči značky nevšimnou, budou pokračovat nezměněnou stotřicítkou, když neuvidí ani v dáli žádné omezení či nebezpečí, a tak se z nich stanou nebezpeční silniční piráti, které je třeba potrestat.
Aby bylo jasno – tento text nemá za cíl říkat, že dodržování zákona 361/2000 Sb. je špatné. Neuslyšíte mě nikdy říci, že někdy je v pořádku nedat přednost v jízdě nebo jezdit pod vlivem alkoholu. Tento text má vyvolat pochybnosti v přesvědčení, že všechna místa statického měření rychlosti jsou skutečně vybraná s ohledem na bezpečnost provozu a žádné nemá sloužit ke zlepšení stavu pokladny nejbližší obce s rozšířenou působností.
A možná i pochybnosti o tom, jestli je opravdu takový rozdíl mezi 129 a 139 km/h, aby zavdával potřebu trestu pro toho, kdo jel tou druhou rychlostí. Dovolená je jen ta první, ale rozdíl je 7,7 % – méně než odchylka tachometru nejednoho staršího auta, méně než odchylka povolená normou EHK/OSN č. 39, zabývající se rychloměrnými zařízeními vozidel, tedy +10 % +4 km/h.
Nehledě na to, že zatímco u nás se smí jezdit 130 km/h, v sousedním Polsku to je záhadně 140 km/h a třeba ve Švýcarsku nebo Číně jen 120 km/h. Že by fyzikální zákony fungovaly v každém tom státě jinak, takže když kousek za Bohumínem přejedete jakousi čáru na zemi, najednou už 139 km/h je bezpečných, i když ještě o pět metrů dřív nebylo?