Krávy, troubení a přednost drzejšího. Řízení v Indii je šoférská maturita pro odvážné
Indie je pro značku Škoda třetí nejdůležitější trh. Už teď místním zákazníkům nabízí dva svébytné modely, další mají následovat. Tamní tažení mladoboleslavských jsme vyrazili okusit naživo. I za volantem!
Co všechno je třeba k řízení na indických cestách? Fakticky jen mezinárodní řidičský průkaz, který vám za padesátikorunu zhotoví každý větší úřad na počkání. Teoreticky je ale zapotřebí košatější výbava: předvídavost, nebojácnost, ale hlavně nervy z oceli. Přesvědčili jsme se o tom ve svébytných indických modelech Škoda Slavia a Kushaq na úpatí himálajského pohoří.
Troubení je základ
Zatímco ostatní novinářští kolegové z Česka sedají do aut po dvou, já zůstávám osamocen. Naštěstí ne zcela, během nastavování sedačky řidiče (té vpravo, Indové jezdí vlevo) přisedá můj nový indický kamarád Shahzad. Pro Škodovku tvoří digitální obsah a poměrně rychle se dáváme do řeči. Sám v domácím prostředí neřídí, ostatně jen dvacet procent indické populace vlastní automobil. Zkušeností z cest má přesto dostatek, a tak si rád nechám poradit.
Tak třeba klakson. Troubení Indové nepoužívají coby vyjádření agrese, je to nedílná součást provozu. Místní tak o sobě dávají vědět ostatním účastníkům, neboť všeobecně příliš nesledují zpětná zrcátka. A krátký pohled na automobilový chaos před hotelem ukazuje, že ani couvání nepatří mezi jejich nejsilnější disciplíny. Rada číslo dvě: pokud možno nezastavovat. Ne snad z bezpečnostních důvodů, ale kvůli plynulosti provozu. Na okraji kruhového objezdu byste mohli stát celou věčnost. Místečko si pomalým posunem vpřed prostě musíte udělat.
Zdaleka se nebavíme jen o autech. Připočtěme k nim všudypřítomné a v Indii velmi populární motocykly všeho druhu, chodce uprostřed vozovky, staré náklaďáky jako vystřižené z hororových snímků… a v neposlední řadě zvířectvo všeho druhu. Krávy, koně či potulní psi jsou nedílnou součástí indického provozu. „Pokud srazíš krávu, hrozí ti podobné trable jako při střetu s člověkem,“ neuklidňuje mě Shahzad. I proto je Indové objíždějí velmi opatrně.
Dění na indických cestách zprvu působí jako absolutní chaos s minimem prostoru. A skutečně jím je. Při podrobném sledování ale zjistíte, že chování jednotlivých účastníků je mimořádně zodpovědné a ohleduplné. Tolik teorie a prvních pár postřehů z místa pasažéra. Pojďme na řidičskou maturitu!
Pomaleji, ale furt
Nic vás totiž nepřipraví na místní silniční prostředí tolik jako prvních pár kilometrů v provozu. I s několikadenním odstupem nenacházím ta správná slova, kterými bych vyčerpávající zážitek z indických cest popsal. Představte si, že za zhruba čtyři hodiny urazíte nějakých sto kilometrů, ale pocitově jako byste právě absolvovali cestu Praha-Zadar na jeden zátah.
Za volantem si neoddechnu, neustále musím sledovat dění ze všech stran. Pruhy na silnicích prakticky nejsou. A když náhodou ano, příliš na nich nezáleží. Projíždějící skútry si hledají cestu zleva zprava, žádný stres. A přednost z jedné či druhé strany? Na tu se v Indii nehraje. Zkrátka silnější pes…
Přísedící Shahzad nechápe, proč mi objíždění pomalejších aut tak dlouho trvá. Vysvětluju, že v Evropě nejsme tak úplně zvyklí předjíždět v momentě, kdy se protisměrem řítí náklaďák. Jenže tady je to denní chléb. Ind započne manévr klidně před zatáčkou, do které nemá šanci vidět. A když se proti němu náhodou objeví jiný motorista, přeci se tam nějak poskládají. Ač je to jedno velké a nesmírně divoké dobrodružství, za celou dobu nepotkáváme dopravní nehodu.
To je mimo jiné dáno rychlostními zvyky. Ač mému příteli nedělá problém předjíždění ve slepé zatočené serpentině, ze svižnějšího tempa už takovou radost nemá. No svižnějšího, strach v jeho očích pozoruji i při zrychlení na nějakých 80 km/h. Tempo tady je pozvolnější, dalo by se říct, že Indové jezdí pomaleji, ale zase furt.
Asfalt střídá kamení
Maximem mimo města je osmdesátka, na dálnici můžete jet nanejvýš 120 km/h. Zkusíte-li více, auto permanentně a dost otravně pípá. Ale příliš to nevadí, indický provoz v kombinaci se stavem místních silnic mnohdy vyšší tempo ani neumožňuje. Ale nemyslete si, že jízda tady znamená permanentní polňačku a kamenné stezky. Ve městech umí být i hladký asfalt, mimo něj sjíždíme cesty ne nepodobné českým okreskám.
Hlavně v horách ale potkáváme méně atraktivní podklady. Tady se na stavu komunikace podepisují každoroční intenzivní monzuny a s nimi související sesuvy půdy. Místní silničáři tuší, že odklízení obrovských kamenů a sesypaných strání není řešením, a tak prohrnou alespoň jeden pruh, kde se proti sobě tak tak míjí dvě osobní auta. A to se bavíme o cestě, na které by každý Evropan s autem normálního střihu jel nanejvýš krokem.
Tříválec by i stačil
V indickém provozu zkoušíme oba svébytné škodovácké modely – sedan Slavia a malé SUV Kushaq. Proč právě auta takového střihu nám vysvětluje Jan Řepa, jenž má na starosti oddělení produktového marketingu v indickém zastoupení značky Škoda. Celý rozhovor s ním si ostatně můžete poslechnout níže v podcastové formě. Kushaq je prý odpovědí na rostoucí poptávku po malých SUV, zároveň jde o reakci na rostoucí konkurenci. A Slavia? Tady jde hlavně o tradici, obdobně koncipované auto má navázat na úspěchy Octavie, které se tu prodalo přes 100.000 kusů.
V absolutním šoku z místního prostředí úplně zapomínám vnímat auta samotná, ale aspoň hrstka poznatků mi v paměti zůstává. Kabiny obou vozů jsou obdobné. Umějí digitální přístrojový štít, obrazovka multimédií je decentnější a prostředí infotainmentu oproti evropským zvykům jednodušší a očesanější. Nastavení teploty probíhá na samostatném panelu, avšak dotykově.
Velkým překvapením je v obou případech prostor ve druhé řadě. Ač oba vozy sdílejí architekturu MQB A0 IN, která má tvořit základy menších automobilů, ve Slavii mám před koleny jen o něco menší rezervu než v Octavii. Materiály uvnitř jsou tvrdší, pohodlí sedaček odpovídá evropskému průměru. Škoda jako jediná v daném segmentu nabízí sedadla ventilovaná, což tady přijde vhod.
Pro Slavii i Kushaq jsou dostupné dva agregáty – tříválec 1.0 TSI (85 kW, 178 Nm) a čtyřválec 1.5 TSI (110 kW, 250 Nm). Ač většina Indů preferuje automat, na výběr je pro oba vozy i šestistupňový manuál. Poháněna jsou vždy přední kola, čtyřkolky by v místních podmínkách nedávaly obchodní smysl. My máme v obou exemplářích zážehovou patnáctistovku v kombinaci s dvouspojkovou převodovkou. Indové zřejmě nechtějí náš motoristický šok umocnit manuálním řazením levou rukou. Síly je k dispozici až až, vzhledem k náročnému provozu si říkám, že by mi tady tříválec vlastně bohatě stačil. Hustá doprava a nízké tempo nedávají mnoho prostoru pro zkoumání jízdních vlastností. U obou aut je zřejmé tužší naladění podvozku, které ale zdárně překonávají veškeré tuzemské nástrahy. Řízení je naladěné příjemně, hezky se s ním spolupracuje v úzkých uličkách i na otevřených cestách. Mix situací všeho druhu eskaluje průměrnou spotřebou lehce nad osmi litry. I díky mým „evropským“ zvyklostem. Profi řidiči z Indie jezdí stylem brzda-plyn a jejich apetit je klidně o dva až čtyři litry vyšší.
Šlofík na závěr? Kdepak
Řízení v Indii je intenzivní a pro nezkušeného Evropana dost únavné. Po setmění už si za volant netroufám, z české posádky se najde jediný dobrodruh. Volant přenechávám zkušenému řidiči, zasloužený odpočinek se ale nedostavuje. Usnout mě nenechá neustálé troubení, ale ani světla protijedoucích vozů. Tušíte správně, jakkoliv je to nepříjemné, Indové v noci permanentně používají dálková světla. Inu, jiný kraj…
Tři otázky pro Jana Řepu, šéfa oddělení produktového marketingu v indickém zastoupení Škoda Auto
Pro Škodu jste připravoval projekt India 2.0 od rané fáze, žijete zde již od roku 2017. Jak jste se na místní prostředí etabloval?
Obával jsem se horka, ale zvykl jsem si velmi rychle a ve finále mi vadilo nejméně. Začátek byl příjemný, i když jsme přijeli v období monzunu. S rodinou jsme si zvykli rychle.
Čím se indické škodovky liší od evropských?
Vyšší světlou výškou, což je dáno stavem místních silnic. Kvůli klimatu musí velmi dobře fungovat klimatizace, jako jediní v segmentu máme ventilované sedačky. Pro Indy je důležitá konektivita, mají klidně dva telefony a internet je tu levný. Specialitou Slavie a Kushaqu je přihrádka pro umístění bohů na přístrojové desce.
Má Indie potenciál nahradit Čínu, kde prodeje tradičních evropských značek klesají?
Já si myslím, že už se to děje. Indie je úplně jiná. V Číně máte stovky značek, tady dvě desítky. Ale uchytit se tady s tím správným produktem není jednoduché. My máme výhodu letitých zkušeností a zázemí. Můžeme tedy být předním hráčem.
Víte, že…
- 80 % indické populace nevlastní automobil
- Pokud jste před nehodou netroubili, hrozí vám vyšší trest
- Škoda tu letos prodá přes 45 000 vozů
- Kushaq je nejbezpečnějším rodinným vozem na indickém trhu
