Lamborghini a jeho výlety do terénu v obří galerii (+videa)

Italská automobilka Lamborghini je primárně vnímána jako výrobce supersportovních automobilů, za což vděčí především od druhé poloviny šedesátých let nepřerušené linii kupé s dvanáctiválcem před zadní nápravou.

Vedle nich se samozřejmě pyšní i menšími desetiválcovými a osmiválcovými modely a pak nádhernými GT ze šedesátých a sedmdesátých let s vidlicovými dvanáctiválci pod přední kapotou.

Samostatnou kapitolu v historii značky Lamborghini pak představují vozy vhodné pro jízdu mimo zpevněné vozovky. První z nich se představil před téměř čtyřiceti lety, neslavnější zamířil do prodeje před třiceti lety a zcela nový model má obnovit slávu terénních vozů s býkem ve znaku do tří let.

Lamborghini a geneze supersportů: Od Miury po Aventador

Lamborghini Cheetah

Prvním vozem značky Lamborghini schopným jízdy v terénu se stal stroj pojmenovaný Cheetah, jehož premiéra se odehrála v roce 1977 na autosalonu v Ženevě. Tento spartánský off-road byl navržen a vyroben v rámci programu vojenských vozidel podle zadání Arabského konsorcia, The Mobility Technology International Company (Mobilní Technologická Mezinárodní Společnost), na výrobu rychlého terénního automobilu vhodného jako výzbroj pohraničních hlídek Saúdské Arábie.

Při zkouškách jízdních vlastností jediného funkčního prototypu nechyběli ani experti z americké armády, kteří hledali vhodné lehké taktické vozidlo. Výsledky testů byly pro Cheetah příznivé a Lamborghini již počítalo s roční produkcí okolo padesáti tisíc vozidel pojmenovaných podle nejrychlejší kočkovité šelmy na světě, geparda.

Podpis smlouvy na dodání dvaceti tisíc vozů pro americkou armádu byl na spadnutí, ale cena za dodání jednoho vozidla byla natolik vysoká, že od něj politici z obranného výboru odstoupili.

Základem Lamborghini Cheetah dlouhého 4320 mm, širokého 1880 mm a vysokého 1580 mm byl prostorový rám z ocelových trubek, hliníková karoserie s ochranným rámem byla vyztužena podélnými ocelovými panely vpředu i vzadu. Přední i zadní kapota byly pro usnadnění údržby zcela odnímatelné.

Všechna čtyři nezávisle zavěšená kola byla upevněna na dvojitých kyvných ramenech s torzními tyčemi, stabilizátory a teleskopickými plynokapalinovými tlumiči. Kola mohla obouvat neprůstřelné bezdušové 14palcové pneumatiky se vzorkem pro jízdu v každém v terénu.

K pohonu prototypu sloužil vidlicový osmiválec Chrysler o objemu 5,9 l uložený nad zadní nápravou, který disponoval výkonem 135 kW (183 k) při 3600 min^-1 a točivým momentem 373 N.m při 2300 min^-1.

U první verze se o plnění válců pohonnou směsí staral dvojitý karburátor Halley, ale už na autosalonu se otevřeně mluvilo o tom, že se počítá do budoucna i s přeplňováním turbodmychadlem.

S motorem spolupracovala třístupňová samočinná převodovka Chrysler A-727 a pohon všech kol systému Full-Trac. Cheetah s pohotovostní hmotností 2042 kg dosahoval na silnici maximální rychlosti 167 km/h a v terénu 140 km/h. Akceleraci z 0 na 100 km/h zvládl za 9,0 s. Operační schopnost vozu byla v rozmezí od -54 do +60 stupňů.

Sériová produkce měla sice probíhat v Itálii, ale první prototyp byl vyroben v kalifornském San José a byl údajně zničen při testech americkou armádou. Tento prototyp byl také jediný funkční a jediný, který nesl jméno Lamborghini.

U společnosti Teledyne Continental Motors totiž vznikaly koncem sedmdesátých let další tři prototypy, které ale nebyly dokončeny. Jeden z nich má být od konce osmdesátých v soukromém vlastnictvím a jeho majitel jej renovoval do podoby prototypu vystaveného v Ženevě.

Lamborghini LM001

Druhým terénním typem značky Lamborghini se stal model LM001. Během roku 1978 mělo Lamborghini údajně obdržet závazné objednávky na terénní speciál od armád několika arabských států. Právě tyto objednávky mají stát za další evolucí Cheetahu, jejíž premiéra se odehrála na autosalonu v Ženevě v roce 1981.

Lamborghini LM001 se od svého předchůdce lišilo na první pohled, i když ještě stále zachovávalo jeho koncepci s motorem vzadu. Čtveřici kulatých světlometů Cheetahu nahradily dva obdélníkové, jiné byly blatníky a před zadními koly se objevily rozměrné průduchy, přivádějící vzduch k motoru. LM001 mělo navíc uzavřenou kabinu se dvěma páry dveří a celkově bylo výrazně hranatější než Cheetah.

V zádi LM001 pracoval severoamerický osmiválec AMC o objemu 5,9 litru s výkonem 213 kW (290 k) při 4000 min^-1. Stroj s rozvorem náprav 2950 mm byl dlouhý 4790 mm, široký 2000 mm, vysoký 1790 mm a na silnici byl údajně schopen překonat rychlost 200 km/h, i když některé zdroje uvádějí maximální rychlost „jen“ 160 km/h.

V terénu naopak přišla vhod světlá výška 330 mm, stoupavost 70 %, která mohla být krátkodobě až 85 %. Příčně se vůz udržel na 50% svahu a byl schopen překonat překážku vysokou 530 mm. Tyto schopnosti byly vyváženy spotřebou paliva okolo 20 až 25 litrů benzinu na 100 km a i proto měla nádrž LM001 objem 129 litrů.

Lamborghini LM001 sice nepřekročilo stádium funkčního prototypu, ale na rozdíl od Cheetahu určeného výhradně pro armádní využití mělo být nabízeno i soukromým zájemcům. Jim mělo být k dispozici s 3,8litrovým osmiválcem značky Chrysler nebo 4,7litrovým dvanáctiválcem používaným původně v Lamborghini Countach.

Druhý off-road automobilky s býkem ve znaku byl dokončen a představen v roce 1981 již pod taktovkou nového majitele, kterým se stala rodina Mimramova. V čele společnosti stanul čtyřiadvacetiletý Patrick Mimram. Ten si terénní Lamborghini oblíbil natolik, že se rozhodl dotáhnout jeho vývoj a sériovou výrobu do zdárného konce.

Lamborghini LMA, LM003 a LM004

Na Lamborghini LM001 právě díky nadšení Patricka Mimrama navázal v roce 1982 prototyp LMA, který je někdy označován jako LMA002 a je přímým předchůdcem produkčního LM002. Právě LMA představuje revoluci mezi terénními Lamborghini, protože u něj se poprvé motor přestěhoval pod přední kapotu a byla použita pohonná jednotka z vlastní produkce.

Všechna čtyři nebo jen zadní kola Lamborghini LMA dlouhého 4790 mm, širokého 200 mm a vysokého 1850 mm roztáčel prostřednictvím pětistupňové převodovky ZF dvanáctiválec z Lamborghini Countach o objemu 4,75 litru naladěný na 244 kW (330 k).

Stroj, u nějž zkratka LMA znamená Lamborghini Mimram Anteriore, byl opět o trochu větší a hranatější než jeho předchůdce a také přibral na váze rovných 500 kg na 2600 kg. Jeho interiér nabízel prostor šestičlenné posádce a již v první polovině osmdesátých let se mohl pochlubit satelitní navigací odvozenou od námořních navigačních systémů.

Prototyp LMA byl přímým předchůdcem doposud jediného sériového Lamborghini do terénu, ale ještě než byla spuštěna jeho výroba vyzkoušela italská automobilka několik zajímavých možností pohonu.

První z nich se ukrývá za označením LM003 a představuje použití 3,6litrového turbodieselu VM Motori o výkonu 110 kW (150 k) ve spojení s pětistupňovou převodovkou. Pro stroj o hmotnosti 2600 kg byl ovšem tento motor příliš slabý a LM003 se v osmdesátých letech stalo slepou vývojovou větví.

Opačný extrém představoval LM004 z roku 1984, jehož dvanáctiválec měl objem přes 7 litrů a disponoval výkonem 311 kW (420 k). Obrovský off-road o hmotnosti téměř tři tuny s ním uměl uhánět přes 210 km/h a byl schopen zvládnout stoupání až do 125 %, což ve svém testu z roku 1986 potvrdil i britský magazín Autocar.

Sériové výrobě tohoto monstra, odpovídajícího svým vzhledem i konstrukci karoserie i podvozku produkčnímu LM002, zabránila do jisté míry jeho žravost. Palivová nádrž byla schopná pojmout rovných 300 litrů paliva a to bylo příliš i v osmdesátých letech. Do dnešních dnů se tento model, existující v jediném exempláři, údajně nedochoval.

Lamborghini LM002

Jediným doposud sériově vyráběným Lamborghini pro jízdu v terénu se tedy stal LM002, který vycházel z prototypu LMA představeného veřejnosti poprvé na autosalonu v Ženevě v roce 1982. V nabídce automobilky s býkem ve znaku se ale produkční LM002 objevilo až v roce 1986 po své lednové premiéře na autosalonu v Bruselu.

Lamborghini LM002 bylo poháněn vidlicovým dvanáctiválcem o objemu 5,2 litru a výkonu okolo 333kW (450 k). Tento motor pocházel z modelu Countach Quattrovalvole. Základem velkého off-roadu byl složitý trubkový rám a podvozek byl další evolucí původního provedení použitého u Cheetahu.

Jízdní výkony se oproti LMA o něco zvýšily a s obrovitým terénním autem, dlouhým 4900 mm, širokým 2000 mm a vysokým 1850 mm, nebyl problém uhánět rychlostí přes 200 km/hod a dosáhnout zrychlení z 0 na 100 km/hod za 8,5 s.

Objem palivové nádrže se vyšplhal na 240 litrů. Ale i tak se akční rádius nepřehoupl přes 500 km. Průměrná spotřeba auta s hmotností 2700 kg se pohybovala kolem 50 litrů na 100 km. Po uvedení modelu Diablo se motor pohánějící toto supersportovní kupé přestěhoval i pod kapotu LM 002.

Interiér LM002 byl na hony vzdálen spartánskému Cheetahu a mimo jiné byl obložen panely z ořechového dřeva a čalouněním pravou kůží. Většina vyrobených vozů byla samozřejmě vybavena podle přání svých majitelů a v řadě z nich bylo možné kromě výkonného audio systému narazit i na televizní obrazovky a videopřehrávače.

Protože vozidlo podobného ražení dosud u Lamborghini nevyráběli, rozhodlo se vedení firmy pro kompletaci podvozku, karoserie a interiéru u španělské společnosti Irizar a teprve v Santa Agatě tento polotovar doplnit motorem, řízením, elektroinstalací a komponenty zavěšení.

Lamborghini LM 002 bylo v USA prodáván za 120 000 dolarů, ale úspěšné bylo obzvláště na arabských trzích, kde si jej všimli takoví automobiloví fanoušci, jako král Maroka a sultán Ománu, o nichž se ví, že si jej koupili. Brunejský sultán si pak v Turíně u karosárny Diomante nechal na počátku devadesátých let LM002 upravit v prostorné kombi se zvýšenou střechou. Vysoké náklady na pořízení a provoz ovšem neodradily od koupě ani bývalé piloti formule 1 Gerharda Bergera nebo Keke Rosberga.

Velký off-road, který měl původně sloužit v armádě, se nakonec proměnil v luxusní terénní automobil pro nejbohatší klientelu a v letech 1986 až 1992 bylo LM002 vyrobeno jen 301.

Ve druhé polovině osmdesátých let vznikl vedle sériových vozů i tovární speciál pro dálkové soutěže, který bohužel pronásledovala smůla. Důkladně odlehčený LM002 s výkonem okolo 450 kW (600 k) měl nejprve startovat rallye Faraonu v roce 1987 a následně v rallye Paříž-Dakar, ale pro smrt hlavního sponzora se s ním Sandro Munari nakonec účastnil pouze jedné soutěže v Řecku.

Na start rallye Paříž-Dakar se i přesto v roce 1988 postavil jeden LM002 soukromé švýcarské stáje World LM Racing Team. Tento vůz měl mít výkon okolo 350 kW (475 k) a jeho 600litrové nádrže mu měly umožňovat dojezd okolo 900 km. Na písečné poušti se měla rychlost tohoto LM002 pohybovat okolo 180 km/h. Některé zdroje uvádějí, že Lamborghini závod nedokončil, zatímco podle jiných dojelo v kategorii Marathon se startovním číslem 519 na 10. místě.

Na švýcarské LM002 na trati nejnáročnější rallye světa navázalo v devadesátých letech ještě několik dalších soukromníků, ale bez větších úspěchů. Poslední z nich startoval v Dakaru v roce 1996, ale těžký off-road údajně zničil během několika dnů ne méně než 24 tlumičů a tým ze závodu odstoupil pro nedostatek náhradních dílů.

Lamborghini LM003 Borneo

Mezi téměř zapomenuté projekty značky Lamborghini patří studie z druhé poloviny devadesátých let, oživující označení prototypu LM003, které mělo doplňovat pojmenování Borneo nebo Galileo.

Novinka, již měla být plnohodnotným SUV, navazujícím na model LM002 a zároveň namířeným na podobně laděné luxusní vozy. Hlavním konkurentem měl být britský Range Rover, jejž měl ovšem zástupce italské značky převyšovat svými výkony i luxusem na palubě.

Lamborghini LM003 Borneo bylo navrženo u společnosti SZ Design, která vzešla ze Zagato Design Studio, na přímou objednávku od společnosti MegaTech, vlastníci italskou automobilku v letech 1994 až 1998.

Výsledkem práce návrhářů společnosti SZ Design se staly skici a modely vozů, které dramatickým členěním svých předních partií navazovaly na styl modelů LM002 a dále jej rozvíjely. V případě zadních partií byly zvažovány dvě varianty. První odpovídala klasickému pojetí SUV s pátými dveřmi v zádi, zatímco druhá představovala pick-up s bočnicemi vytaženými až do výšky střechy.

Práce na projektu LM003 jsou dnes datovány většinou do roku 1997 a vzhledem ke skutečnosti, že v roce 1998 přešla automobilka Lamborghini pod křídla německé značky Audi a jejího mateřského koncernu Volkswagen, nejspíš není velkým překvapením, že jeho vývoj byl ukončen v poměrně raném stádiu.

Namísto vývoje nástupce modelu LM002 se nový majitel značky Lamborghini zaměřil nejprve a zvýšení kvality jejích výrobků a následně se zaměřil na tradiční supersportovní vozy, s nimiž slavila a stále slaví největší obchodní úspěchy.

Lamborghini Urus

Na přelomu dvacátého a jednadvacátého století ještě nebylo Lamborghini v situaci, kdy si mohlo dovolit vývoj zcela nového terénního vozu, jemuž se tehdy navíc v rámci koncernu VW věnovaly značky Volkswagen a Porsche.

Ve druhé desetiletí jednadvacátého století je ovšem situace již zcela jiná a na trhu je stále větší poptávka po prémiových a luxusních SUV, na níž ochotně odpovídají i výrobci, jejichž vozy doposud okusily výlety mimo asfalt pouze omylem.

Podle vedení automobilky Lamborghini i mateřského koncernu tedy nastal čas k jejímu návratu do terénu. Autosalon v Pekingu v roce 2012 se díky tomu stal místem světové premiéry konceptu pojmenovaného Urus a odhalujícího možnou podobu budoucího sériového modelu.

Lamborghini Urus ovšem kromě možnosti jízdy mimo zpevněné vozovky nijak neodkazuje na model LM002, ale automobil dlouhý 4990 mm, široký 1990 mm a vysoký 1660 mm rozvíjí designový styl, který byl využit u sériového modelu Aventador a konceptu Estoque. Této dvojici vozů se přibližuje i pojetím svého čtyřmístného interiéru.

Již v době premiéry konceptu byla zmiňována možnost jeho sériové výroby, ale následně bylo uvedení sériového provedení z různých důvodů několikrát odloženo.

V současnosti se uvádí, že prodej nového SUV značky Lamborghini má být zahájen v roce 2018. Zahájení výroby SUV bude pro Lamborghini důležitým milníkem. Továrna v Sant‘ Agatě se kvůli tomu takřka zdvojnásobí, z dnešních 80.000 m² se její plocha rozroste na 150.000 m².

Modelu navazující na koncept Urus má mít pod kapotou dvakrát přeplňovaný vidlicový osmiválec a do roku 2020 má být uvedena i jeho verze s hybridním elektrickým pohonem.