Legendy vychodního bloku: S otevřeným nebem nad hlavou

Kabriolety jsou volnomyšlenkářské automobily, ideální do slunce a pohody. Slunce a pohody ale ve východním bloku nebylo mnoho, a tak těchto přežitků buržoasní doby vzniklo jen poskromnu. To ale neznamená, že by se nejednalo o krásné vozy. Vždyť taková Škoda Felicia (zpočátku prodávaná jako Škoda 450) je dodnes považována za jedno z nejhezčích aut s mladoboleslavskými znaky. Také Wartburg 313/1 Sport je krasavec.

Kabriolety ale ve východním bloku neměly na růžích ustláno i kvůli své ceně. Otevřené automobily jsou ze své podstaty drahými, exotickými vozy, což znamenalo, že ve východním bloku si jej mohl koupit jen málokdo. I proto byla třeba felicia určená hlavně pro západoevropské trhy, kde měla získávat potřebné devizy. ZiL zase stavěl kabriolety pro vojenské přehlídky.

Škoda Felicia

Když se v roce 1955 začala sériově vyrábět Škoda 440, napadlo konstruktéry mladoboleslavské automobilky v Kvasinách, že by od tohoto vozu bylo zajímavé odvodit otevřený model, který by mohl být úspěšný na západoevropských trzích a přinést tak dostatek potřebných deviz. Výsledkem prací se stala Škoda 450, později známá jako felicia, která patří mezi nejhezčí vozy v historii mladoboleslavské značky.

Zvažovaný kabriolet se nejprve představil v podobě prototypu na brněnském veletrhu v roce 1956. S ohledem na použitý motor o výkonu 50 koní dostal označení Škoda 450, známé i z pozdější sériové výroby. O kabrioletu s technikou 440 se uvažovalo také v karosárně Karosa ve Vysokém Mýtě, tamější dílo se ale od výchozího auta výrazně lišilo svými tvary. Nakonec byl tento „karosácký“ prototyp zhotoven v jediném exempláři.

To Škoda 450 (tzv. Typ 984) se začíná sériově vyrábět, a to v květnu 1958 v továrně v Kvasinách. S výchozím tudorem 440 (tzv. Spartak) měl kabriolet s konfigurací 2+2 společný podvozek a motor o objemu 1089 cm³. Ten byl však osazen dvěma spádovými karburátory Jikov, novým sacím potrubím nebo větším kompresním poměrem, což znamenalo zvýšení výkonu na 37 kW a točivý moment 74,5 N.m.

Ve srovnání se spartakem se 450 lišila nejen stahovací střechou, ale také designem. Vpředu se objevila nová oválná maska chladiče, přepracována byla i záď. Plátěná stahovací střecha byla zakotvena v silném chromovaném rámu čelního skla, později byl k dispozici také laminátový hard top. Jednoduchá přístrojová deska měla před volantem tři kruhové přístroje (větší rychloměr byl uprostřed) a před spolujezdcem malou odkládací skříňku s víkem.

V roce 1959 dochází k modernizaci, která vedle nové přední nápravy (lichoběžníková místo příčné s listovým perem) nebo rekonstruované převodové skříně s řadicí pákou na sloupku řízení znamenala přejmenování auta na felicii. Nové jméno vycházelo z latinského výrazu felicitas, znamenajícího štěstí. Podobně přejmenována byla i výchozí 440, a to na octavii.

K dalšímu faceliftu dochází o dva roky později. Charakteristickými prvky této verze se stávají přepracovaná maska s „utopenou“ mřížkou a atraktivní křidélka, která ozdobila zadní blatníky. Nabídku navíc rozšiřuje model Felicia Super s motorem o obsahu 1221 cm³ a výkonu zvýšeném na 40,5 kW.

Sázka na kabriolet se škodovce vyplatila, protože 450 i Felicia byly na západoevropských trzích nadmíru oblíbené. Obliba byla taková, že se kvůli ní na československý trh dostávalo jen málo aut. Ze závodu v Kvasinách nakonec vyjelo celkem 1.010 kusů typu 450 a 14.863 kusů modelu Felicia a Felicia Super.

Trabant 601 Tramp

V roce 1964 přichází na trh výrazně modernizovaný trabant, model P60 (do roku 1965 P50) střídá typ 601, který se liší hlavně výrazně hranatější karoserií. Do výroby jde tehdy souběžně dvoudveřové provedení i třídveřové kombi, které o dva roky doplňuje otevřený model.

Otevřený trabant se interně nazývá P601 A (Armeeausführung, armádní provedení), svět jej ale zná jako Kübelwagen (zkráceně Kübel). Od výchozí varianty se verze neliší jen otevřenou karoserií s plátěnou natahovací střechou, ale také chybějícími dveřmi. Před vypadnutím posádku chránily jen bezpečnostní řetězy, za nepříznivého počasí i boční plachty.

Většina karoserie navíc není z duroplastu, ale plechová, podvozek chrání kus plechu, rám čelního skla je pak vyztužen. Automobil pojmenovaný podle kbelíku je určený pro ozbrojené složky, používán je východoněmeckou armádou, policií nebo pohraniční stráží. Proto nepřekvapí, že ve výbavě nechyběly držáky pro samopaly nebo vysílačky. Kübel navíc obouval terénní pneumatiky. Kdyby však trabi přece jen někde zapadl, mělo být snadné ho ručně vyprostit – jednak díky jeho nízké váze, jednak díky nárazníkům z ocelových trubek, za nějž se dal chytit.

O pohon Kübelwagenu se stejně jako u výchozího modelu stará vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec o objemu 594 cm³ a výkonu 19 kW (26 k). Později výkon motoru narostl o další tři koně.

Kübel zaujme, a tak se začne vyrábět i její civilní varianta. Nejprve vzniká typ P 601 F určený pro lesníky a zemědělce pracující v náročném terénu, v září 1978 se pak na lipském veletrhu představuje model Trabant 601 Tramp. Ten už je určen pro běžné zákazníky, auto je však výhradně prodáváno na exportních trzích. Velký zájem o něj je třeba v Řecku.

Tramp se oproti Kübel neliší jen zbarvením, ale také ozdobnou maskou chladiče, dvoubarevnými, koženkou čalouněnými sedadly nebo palubní deskou obloženou polyuretanem. Na zádi pak bylo umístěno rezervní kolo.

Otevřený trabant nakonec ve výrobě zůstává až do roku 1989, kdy má na svém kontě takřka 11 tisíc vyrobených kusů. Nejvíce jich míří k armádě a policii (přes sedm tisíc), asi tisícovku převezme pohraniční stráž a zhruba dva tisíce lesníci a zemědělci. Civilní varianta Tramp pak na svém kontě má asi jen devět stovek vyrobených kusů.

ZiL 4104

V roce 1978 vstupuje v Zavodu imeni Lichačeva do výroby ZiL 4104 (původně označovaný ZiL 115), který nahrazuje dřívější ZiL 114, produkovaný už od konce šedesátých let. Od výchozího sedanu byly odvozeny i další karosářské verze. Vedle kombíku sloužícího jako sanitka (ZiL 41042) a pancéřovaného modelu vznikl v osmdesátých letech také kabriolet (tzv. ZiL 41044).

Základem automobil byl robustní rám s nezávislou přední a tuhou zadní nápravou, která byla poháněná. Brzdy byly kotoučové, jako parkovací brzdy ale pracovaly „bubny.“ Výchozí, sedmimístný sedan měl rozvor dlouhý 3.880 mm, v případě kabrioletu byl ale zkrácen na 3.300 mm.

O pohon se staral nový vidlicový osmiválec s rozvodem OHC, jehož objem ve srovnání s předchůdcem narostl ze sedmi na 7,7 litru. Obří V8 poskytovala výkon 232 kW a točivý moment 608 N.m, přičemž spárována byla s třístupňovou (!) automatickou převodovkou.

Design dvoudveřového kabrioletu vycházel ze sedanu, což znamenalo přísně hranaté tvary. Otevřený model byl využíván pro potřeby různých přehlídek. Kvůli tomuto úkolu autu na průvodech chybělo pravé přední sedadlo, v jeho místech při slavnostech stál pasažér, který kynul jásajícím davům. ZiL nakonec vyrobil jen několik exemplářů modelu 41044, nejčastěji se hovoří o pěti. Většinu z nich využívalo sovětské ministerstvo obrany, jeden exemplář používalo filmové studio Mosfilm.