Leyland-Thomas No. 1 (1922-1924): Vzkříšený závoďák z Brooklands je k mání
Na dráze v Brooklands se po Velké válce proháněla všemožná monstra, nejen s vyřazenými leteckými motory. Jedno takové bude ke koupi, byť se nejedná o úplný originál. Původní postavil světový rekordman...
Velšan John Godfrey Parry-Thomas (1883-1927) se do dějin automobilového sportu zapsal coby nejrychlejší muž na Zemi. Talentovaný inženýr ovšem nejdříve konstruoval vozy, která šlo běžně koupit. Tedy běžně... pokud si je někdo mohl dovolit, byly extrémně drahé.
Leyland s osmiválcem
Parry-Thomas působil u britského Leylandu, pro který s asistentem Reidem Railtonem zkonstruoval luxusní Eight. Ten se po Velké válce měl stát konkurencí pro Rolls-Royce Silver Ghost. Byl představen na mezinárodní automobilové výstavě v londýnské Olympii v roce 1920. Tam také dostal přezdívku „lev z Olympie“.
Řadové osmiválce s tehdy skutečně novátorským rozvodem OHC měly objemy 6920 a 7266 cm3. Menší dával 86 kW (117 k), větší pak 109 kW (148 k). Zapalování využívalo cívky a rozdělovače místo tehdy obvyklého magneta. Klikový hřídel spočíval v pěti hlavních ložiskách. Čtyřstupňová mechanická převodovka byla ještě samostatná a nikoli v bloku s motorem, ale diferenciál se nacházel před zadní nápravou, nebyl vmontován přímo do ní.
Netradiční podvozek
Kapitolu samu pro sebe tvořil podvozek. Na tradiční půleliptická listová pera vpředu navazovala ramena, která propojovala torzní tyč. Vzadu byly čtvrtelipsy připevněny k další torzní tyči, obě fungovaly jako stabilizátory. Nekonvenčních aut však v letech 1920-1923 vzniklo podle všeho jen osmnáct kusů. Samotné šasi stálo dva tisíce liber, pak sice zlevnilo na 1.850, ale i tak šlo o obrovskou sumu peněz. Nic dražšího tenkrát britské automobilky nenabízely. Dva exempláře si objednal mahárádža z Patialy.
Mimochodem, Leylandy Eight ještě neměly přední brzdy, ale ty se objevily v závodních autech pro Velké ceny těsně před válkou. Na zadních byl ovšem podtlakový posilovač. Parry-Thomas sériový Eight (pokud se tak dá vůbec nezvat) sám osobně testoval v roce 1920 na autodromu v Brooklands a byl příjemně překvapen, jak se chová. A to i na povrchu, který se rozhodně nedal dnešními měřítky označit za hladký...
Odchod
Od Leyland Motors odešel Parry-Thomas o dva roky později, rozchod byl přátelský. Přestěhoval se přímo do areálu dráhy v Brooklands, kde chtěl také závodit. Žil v bungalovu se dvěma alsaskými psy. Stačilo mu to... Vzal si s sebou pravděpodobně tři podvozky modelu Eight a spoustu dílů. Kromě nich ale i svůj vlastní vůz s registrační značkou TB 9025. Ten zprvu prostě odstrojil a vybavil víceméně provizorní závodní karoserií. Na „domácí půdě“ s ním debutoval 21. května 1922 a rozhodně to nebyl jeho první a poslední start na dráze.
Číslo 1
Další vývoj ovšem představoval vůz pojmenovaný prostě Leyland-Thomas No. 1. Parry-Thomas využil všech tehdejších poznatků aerodynamiky, už se vědělo, že snižuje odpor vzduchu a závodní auto tak může být rychlejší. Což na dráze tvaru ledviny s vysokými extrémně klopenými zatáčkami přišlo vhod. Měla betonový povrch a v základní konfiguraci měřila 4453 m.
Číslo 1 tedy dostalo závodní dvoumístnou karoserii se zašpičatělou zádí a snížený a nakloněný chladič. V letech 1924 a 1925 získal J. G. Parry-Thomas se svým vozem několik úspěchů a 15 rychlostních rekordů. Nezávodil jen na okruhu otevřeném už v červnu 1907, ale dokonce i mimo Británii. V roce 1924 dosáhl nejrychlejšího času při závodě do vrchu v Boulogne.
V roce 1925 pak prolomil rekord tzv. vnějšího okruhu (Outer Circuit) Brooklands. Oněch 4,45 km zvládl, samozřejmě letmo, nejrychleji průměrem 129,36 mph, tedy 218,185 km/h. Takřka pokořil hranici 130 mil v hodně (209,215 km/h). Kromě čísla 1 vznikla o něco později i dvojka. Jedničku ale Parry-Thomas neustále vyvíjel až do své smrti.
Smrt v Babs
Zahynul za volantem svého speciálu Babs 3. března 1927, kdy se pokoušel prolomit absolutní rychlostní rekord na Zemi. V dubnu 1926 dosáhl na pláží Pendine Sands rychlosti 273,6 km/h, ale jeho výkon později překonal Malcolm Campbell. Parry-Thomas ho chtěl samozřejmě zpět, místo toho se však stal vůbec první obětí honby za rychlostním rekordem.
Jeho speciál s leteckým motorem Liberty V12 se při rychlosti přes 160 km/h převrátil a dále klouzal po pláži... Dlouho se psalo, že se přetrhl pravý řetěz a Thomasovi usekl hlavu. Ale problém, který vyústil v jeho tragickou smrt, způsobilo pravé zadní kolo.
Po jeho skonu bylo No. 1 prodáno, na Brooklands s ním jezdil John Cobb, který se později stal také nejrychlejším mužem planety. Pak se znovu dočkalo běžné karoserie a jezdilo po normálních silnicích, ale v polovině 30. let minulého věku s ním prokazatelně závodil Harry Mundy znovu na Brooklands.
Postupné oživování
Druhou světovou válku bohužel nepřežilo, dopadly na něj nacistické bomby. A co se s ním stalo potom? To nikdo neví. Jenže... na začátku 90. let minulého věku se zničehonic objevil původní motor. Štítek s číslem EC/1 105 byl pravý a agregát objemu takřka 7,3 l dokonce spočíval na příčném nosníku. Velmi rychle našel kupce – a ten se začal pídit po dalších dílech. Začala čtvrt století trvající obsese. Sehnal taktéž originální zadní nápravu a výfukové potrubí. A nápad znovu postavit celé auto byl na světě.
Naštěstí přežila kompletní Thomasova výkresová dokumentace, takže bylo z čeho vycházet. Znovuvytvoření podvozku si vzal na starosti Julian Gosh, karoserii vyrobili Western Coachworks v Mickleoveru (hrabství Derbyshire). Ano, je to kopie, ale s několika původními částmi. Původní zapalování bylo nahrazeno moderním elektronickým, aby motor chytil na první pokus. Jinak se dochovaly i některé náhradní díly: třeba dva karburátory Zenith o průměru 42 mm a druhá sada drátových kol s centrálním upevněním.
V posledních letech bylo tohle pozoruhodné auto vystaveno v muzeu přímo na bývalé dráze Brooklands. Zúčastnilo se ale také Festivalu rychlosti v Goodwoodu 2017, několika dalších podniků včetně závodů do vrchu a setkání Vintage Revival na autodromu v Linas-Montlhéry u Paříže, kde kdysi závodil i originál. Objevil se také ve specializovaných časopisech včetně titulní strany The Automobile. Je samozřejmě plně funkční a jezdí. No. 1 má číslo podvozku AT105 a původní registrační značku TB 9025. Není divu.
Dražba
Momentálně odpočívá v Taplow (hrabství Berkshire). Aukční síň RM Sotheby's jej posílá do dražby v Cliveden House, která se uskuteční 8. července 2025. Majitele může změnit za 220-280 tisíc liber (6,42-8,18 milionu korun).
Bílý závoďák nezapře to, že původní kus vznikl před více než stoletím. Při jeho zmrtvýchvstání se samozřejmě dbalo na autenticitu. V kokpitu bylo místo nejen pro pilota, ale i případného mechanika, který seděl vlevo. Už jen vstup do vozu vyžadoval akrobatickou průpravu. U spolujezdce byl bok zvýšený, protože po straně procházelo směrem dozadu výfukové potrubí. Před ním se nacházelo zpětné zrcátko, řidič seděl za čtyřramenným volantem s dřevěným věncem a měl před sebou jen větrný štítek. Řadicí páka byla umístěna ještě vně.
Dobová fotografie dokazuje, že se na voze používala kromě lehkých drátových kol i plná disková. Kromě zmíněného elektronického zapalování řadového osmiválce je dalším moderním prvkem hasicí přístroj. Aukční fotky byly pořízeny přímo na bývalém autodromu Brooklands, část klopené dráhy se dochovala dodnes, i když se na ní nezávodilo od roku 1939.
Zdroje: Ben Wright, Antique, Vintage, Classic, Rare & Other Vehicles, RM Sotheby's, Wikipedia, MyRacingCareer
Foto: Leyland Motors, Wikipedia, RM Sotheby's
