Martin Vaculík a ojetá Alfa Romeo Giulia (952): Auto samé překvapení

Že se něco velkého chystá a možná to i vyjde, věděli tehdy jen zasvěcení fandové značky. Ostatní sledovali její skomírání, když v roce 2011 ukončila výrobu modelu 159 bez nástupce. V takových situacích nebývá obvyklé, aby se s odstupem víc než pěti let nakonec přece jen objevil. Ctitelé ojetin to většinou vydrží, ale solventní a loajální zákazníci, obměňující auta třeba každé tři roky, musí hledat u konkurence.

Těžko je pak už přitáhnete zpět a těžko tak umoříte jakýkoliv nákladnější vývoj či výrobní zařízení. Když už se automobilka dostane do tak blbé situace, volí spíš převzetí jiného modelu a jeho prodej s vizuálními úpravami. Zkrátka něco, co v případě neúspěchu (a ten fakt velmi hrozí) nebude ekonomicky likvidační.

TEST Alfa Romeo Giulia a Stelvio 2.0 GME (206 kW) – Jedna je výjimečná

Mluvili spolu?

Alfa Romeo postupovala zcela opačně. Platforma Giorgio je jednou z vývojově i výrobně nejdražších, jaké kdy vznikly. Vpředu je lichoběžníková náprava, vzadu víceprvek. Víc než 80 procent dílů je hliníkových. Jde o zadokolku s motorem podélně, volitelně nabízející automaticky připojitelný pohon všech kol. Hlavní hnací hřídel, lidově kardan, coby častý zdroj vibrací a pazvuků je karbonový.

Existují tři provedení zadního diferenciálu: standardní otevřený, se zvýšenou svorností nebo aktivní. Existují také tři typy tlumičů: standardní mechanické, lepší mechanické s útlumem závislým nejen na rychlosti, ale i na zdvihu, a elektronicky řízené. Výrobce si nezjednodušil práci ani tím, že by z nabídky vyřadil manuální převodovky. Do roku 2018 se nabízely pro slabší varianty dieselů 2.2 Multijet (100, 110 kW) a také pro špičkové benzinové QV 2.9 V6 biturbo (375 kW).