Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Martin Vaculík a ojetá Lada Niva: Fakt kvalita, nebo jen nostalgie?

Martin Vaculík
Diskuze (0)

Co vede Čechy už zhýčkané moderními vozy k opětovaným nákupům ruské ikony, která se od roku 1977 změnila jen nepodstatně? Za prvé nedostupnost jiných alternativ, za druhé očekávání nezničitelnosti. Zda bude naplněné, na to si dnes odpovíme.

Lada Niva zažívá na českém trhu své vzestupy a pády. Její hvězda rychle vystoupala hned po uvedení v roce 1977. Šlo o zázrak nejen na poměry RVHP. Nikdo jiný na celém světě tehdy nedokázal nabídnout auto tak terénní, jehož ovládání, dynamika a spotřeba by se tak blížily autům osobním. Těch šťastných sudiček byla u kolébky celá řada – od motorického základu vycházejícího ještě z Fiatu 124, přes rozhodnutí, že se půjde cestou lehké samonosné karoserie, až po opravdu značné nasazení konstruktérů, kteří zvládli všechna témata pružnosti a pevnosti tak, že reálná odolnost vozu nijak nezaostávala za těžkými rámovými offroady.

Zázračná, ale nedostupná

Stálý pohon všech kol s mezinápravovým diferenciálem byl tehdy unikátní věc – všechna terénní auta té doby ho měla připojitelný natvrdo, který nesměl řidič zapomenout zařazený na suchém povrchu, jinak třeba ukroutil poloosu. Běžné tehdy bylo, že řidič musel před terénním úsekem vystoupit a připojit volnoběžné náboje předních kol. Ne Land Rover, ne Toyota, ale ruská Lada udělala první auto na světě, s nímž těžkým terénem projel každý, kdo se nebál šlápnout na plyn. Se šestnáctistovkou o výkonu 59 kW a pohotovostní hmotností 1150 kg byla i dynamická a úsporná. Desetilitrová spotřeba byla půlka toho, co bral libovolný jiný stroj podobných schopností. Z typu VAZ 2121 se tak okamžitě stal úspěšný exportní artikl a asi nejlepší zdroj nedostatkových deviz, jaký Sovětský svaz měl. Export na Západ měl přednost, takže české podniky donekonečna opravovaly ještě staré gazy. Kdo získal jako služební vůz malou, obratnou a snadno ovladatelnou nivu, nosil se jako páv. Když si v roce 1983 zahrála v seriálu Návštěvníci, stále měla auru auta, která není běžně k vidění.

Video se připravuje ...

Dostupná, ale zoufalá

Po převratu mohl nastat blahobyt. Do nové doby vstoupila niva s pověstí toho jediného dobrého, co nám Sovětský svaz přinesl, a také čtvrtinovou cenou proti japonským offroadům. Ruská automobilka si tu otevřela moderně vypadající zastoupení, a v roce 1993 dokonce klíčový model zásadně modernizovala (21213), když zvětšila zadní výklopné dveře, aby zasahovaly až dolů. Jenže kvalita padala asi jako kurz rublu. Koroze začínala vykukovat už po roce, z první STK čtyřleté vozy vyhazovali jako životu nebezpečné. Co bylo dřív občasnou slabinou modelu (převodovka), odcházelo nyní zcela pravidelně, startéry si majitelé kupovali rovnou po dvou. Nicméně dost zákazníků si stále spočetlo, že když terénní vůz stejně za čtyři roky celý omlátí, tak je asi jedno, když je i zrezlý. Ještě v roce 2013, kdy jsme nivu (už model 21214 po další modernizaci) měli naposledy půjčenou od oficiálního zastoupení CS Autolada (stála 239.000 Kč), si ji ročně zvolila stovka zákazníků. Kvalita se tehdy už zlepšovala – testovaný vůz nás ve více ohledech mile překvapil.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Martin Vaculík
Diskuze (0)

Doporučujeme