Maserati Mexico a jeho příběh: Pamatujete si nejhezčí italské gran turismo své doby?

Maserati patří mezi nejstarší, dosud fungující automobilky, však bylo založeno už v roce 1914, a tak v jeho historii najdeme spoustu úžasných automobilů. Zatímco některé jsou dodnes známé, Quattroporte, Bora, Merak či Shamal, jiné už jsou zapomenuté. A tak jsme se jeden takový vůz rozhodli připomenout, krásné Maserati Mexico.

Mexico se veřejnosti poprvé prezentovalo 6. října 1966 na tehdejším 56. ročníku pařížského autosalonu, v letošním roce tak slaví 55 let od své premiéry. Šlo o čtyřmístné gran turismo odvozené od tehdejší první generace sedanu Quattroporte, od něhož se však neodlišilo jen svou koncepcí a jménem.

Maserati Quattroporte: Čtyřdveřový luxus s Neptunovým trojzubcem (1. díl)

Zatímco autorem prvního Quattroporte, vyráběného mezi lety 1963 až 1969, byl Pietro Frua, Mexico navrhoval Virginio Vairo ze studia Vignale. Základní silueta sice byla výchozímu autu podobná (samozřejmě však měl jen jediný pár dveří), jinak se ale styl novinky zásadně odlišil. Jinak řešená byla hlavně příď, přestože oba sourozenecké modely měly čtveřici kulatých svítilen. Design se autorovi povedl, a tak je dodnes Mexico považováno za jedno z nejhezčích italských GT všech dob.

Rozvor náprav se pak zkrátil o 110 mm, na výsledných 2.640 mm. Maserati Mexico pak bylo 4.760 mm dlouhým, 1.720 mm širokým a 1.360 mm vysokým automobilem.

Charakterově šlo přitom o typické Maserati. Vnější design byl sice ryze elegantní, v útrobách se však skrývalo sportovní srdce. Mexico bylo třetím produkčním modelem, které použilo agregát odvozený od závodního speciálu 450 S, po sedanu Quattroporte a kupé 5000 GT.

Maserati Quattroporte: Čtyřdveřový luxus s Neptunovým trojzubcem (2. díl)

V útrobách tudíž pracoval zážehový vidlicový osmiválec, Typ 107, dostupný ve dvou variantách. Prototyp sice používal 4,9litrovou verzi, do sériové výroby se ale dostaly menší jednotky, dostupné i pro Quattroporte. Menší verze o objemu 4,2 litru poskytovala výkon 260 koní, zatímco větší, s objemem 4,7 litru 290 koní. V závislosti na motoru pod kapotou tak Mexico zvládlo jezdit rychlostí až 240 km/h, respektive 255 km/h.  Motory byly spárovány s pětistupňovým manuálem, za příplatek šlo ale objednat rovněž třístupňový automat Borg Warner.

Eleganci pak odpovídala luxusní výbava na palubě, která podle tehdejších hodnocení evokovala salónek v italském střihu. Standardem bylo kožené čalounění, elektricky ovládaná okna, dřevěné dekory na palubní desce, stejně jako klimatizace. Vůbec poprvé u sériového auta pak Maserati použilo ventilované přední kotoučové brzdy s posilovačem. Za příplatek pak vedle samočinné převodovky šlo objednat rádio nebo posilovač řízení.

A proč bylo toto kupé pojmenované právě po středoamerickém státu? Legenda praví, že v roce 1961 do Modeny dorazil jistý mexický klient, se svým 5000 GT od karosárny Allemano, dříve vlastněným mexickým prezidentem Adolfem Lópezem, aby jej v továrně nechal po nehodě opravit. Při návštěvě historické továrny Viale Ciro Menotti přitom spatřil návrh chystaného vozu od Vignaleho, o němž prohlásil, že si ho musí koupit. Zákazník byl přitom tak neoblomný, že podvozek jeho 5000 GT byl následně užit pro prototyp chystaného automobilu. Na jeho počest tak nový vůz dostal jméno Mexico. Ryze náhodný pak byl fakt, že v roce premiéry John Surtees vyhrál Velkou Mexika za volantem monopostu Cooper poháněného agregátem Maserati.

Maserati Mexico nakonec ve výrobě vydrželo do roku 1972. Za tu dobu bylo postaveno na 482 kusů tohoto kupé, z čehož 182 exemplářů připadlo na verzi s větším motorem. Až v roce 1976 se nepřímou náhradou stalo gran turismo Maserati Kyalami, postavené na bázi De Tomasa Longchamp, poté co modenskou automobilkou převzal Alejandro De Tomaso. O něm si ale řekneme třeba zase někdy příště...