Mercedes-Benz třídy S: Stručný životopis luxusní hvězdy

Trojcípá hvězda se vždy snažila prošpikovat své prestižní modely tou nejlepší a nejpokrokovější technikou, kterou měla k dispozici. Byly logicky pojízdnou výkladní skříní a nabízely značnou porci komfortu. Vše vlastně předznamenala už „cestovní limuzína“ Simplex 60 PS z roku 1903, kterou používal Emil Jellinek. A nezapomínejme, že přezdívka jeho dcery dala značce samotné jedno ze dvou jmen.

Prvním osmiválcem, už po spojení společností Daimler-Motoren-Gesellschaft a Benz & Cie., Rheinische Automobil- und Motorenfabrik AG byl Nürburg série W08. Mercedesy 770 Grosser z třicátých let představovaly absolutní vrchol nabídky, stejně jako později série W100. Ty do životopisu „eska“ vlastně úplně nepatří... Ale to neznamená, že by nemělo své přímé předchůdce.

Nový Mercedes-Benz S oficiálně: Zahřeje opěrky hlavy a světly pomůže s řízením

W187 (1951-1955)

Tím prvním se stal model 220 z dubna 1951, kdy byl prezentován na IAA ve Frankfurtu. Čtyřapůlmetrové sedany a kabriolety měly ještě předválečné linie, ale světlomety už zapuštěné do předních blatníků. Trojčíslí obchodního označení tehdy odpovídalo zaokrouhlenému zdvihovému objemu motoru. Řadový šestiválec byl veskrze moderní, už s rozvodem OHC. Všechny 220 série W187 dostaly dopředu duplexní brzdy, existovaly i coby kupé a OTP s plátěnou střechou pro policii. Kabriolety B byly na rozdíl od A plně čtyřmístné a s dvěma bočními okny na každé straně.

Ještě výše v hierarchii se nacházely Mercedesy 300 řad W186, W188 a W189 s řadovými třílitrovými šestiválci. Sedanům se dodnes přezdívá „Adenauer“ podle západoněmeckého kancléře, který jeden z nich používal jako služební. Ve své době šlo o nejrychlejší německé sériové sedany, zadní náprava udržovala elektricky světlost při vyšším zatížení a topení využívalo mechanického dmychadla. Dvoudveřová kupé a kabriolety W188 jsou vzácnější než slavný „racek“ 300 SL... Limuzíny vydržely až do roku 1962 a staly se posledními osobními auty značky s rámem.

Velký ponton W180/W128/W105 (1954-1960)

V březnu 1954 se objevil nástupce, „velký ponton“ W180. Stejně jako dříve představené čtyřválcové verze W120 měl i on poprvé v historii Mercedesu samonosnou karoserii a novou jednokloubovou kyvnou zadní nápravu. Šestiválce, stále s objemem 2,2 l byly ale delší a luxusnější. Nabídku opět doplnily otevřené i uzavřené verze s jedním párem dveří.

Coby alternativa se nabízela samočinná hydraulická spojka Hydrak. Modely 220 SE (W128) dostaly mechanické vstřikování. Mercedes-Benz 219 série W105 sdílel kratší příď s levnějšími čtyřválci, ale i tuto verzi poháněl agregát R6.

Velký křídlák W111/112 (1959-1971)

Velké křídláky byly vyvíjeny jako bezpečná auta s buňkou pro cestující a přední a zadní deformační zónou. Uplatnily se zde patenty Bély Barnényiho včetně polstrovaného volantu a tříbodových bezpečnostních pásů vpředu. Mohly poprvé v historii dostat i samočinnou převodovku, zatím se čtveřicí rychlostních stupňů. Třílitrové sedany 300 SE W112 byly k dispozici i v o 10 cm delší verzi. Měly dvouokruhové kotoučové brzdy na všech kolech a vzduchové odpružení.

Řadu W111 poháněly zprvu motory 2,2 l s karburátorem i vstřikováním, od poloviny 60. let přešly limuzíny na šestiválec 2,3 l, dvoudveřové modely pak i na motory 2,5 a 2,78 l. Sedany 220 SE se velmi dobře uplatnily v automobilových soutěžích. Kupé a kabriolety vyběhly z výroby až v roce 1971, poslední poháněl vidlicový osmiválec 3,5 l z W108/109. Nástupce tyto karosářské verze totiž nedostal...

W108/109 (1965-1972)

Luxusní série W108 a 109 naposledy sdílely karoserii s levnější a menší řadou (W114/115), využívaly patentovaného bezpečnostního sloupku řízení. Vozy už měřily minimálně 4,9 m. Při uvedení na trh v létě 1965 byly k mání dva šestiválce, 2,5 a 3 l. Ty postupně vystřídal agregát 2,8 l. Již zmíněný vidlicový osmiválec měl tříapůllitrový objem, pro USA byl v nabídce i ve verzi s 4,52 l. Oba s elektronickým vstřikováním paliva Bosch místo mechanického.

Ještě luxusnější řada W109 se vyráběla výhradně v delší verzi SEL s hydropneumatikou na zadní nápravě, W108 si musely vystačit s tradičními ocelovými pružinami. Chyběl jí základní dvouapůllitr, zato se mohla pochlubit V8 6,33 l. Německé dálnice měly nového krále, majitelé Porsche 911 S museli uhýbat do pomalého pruhu „usedlým neškodným sedanům“...

Slavná závodní „Rudá svině“ od AMG měla dokonce 6,8 l, skončila druhá ve 24 hodinách Spa-Francorchamps 1971. Zajímavou karosářskou variantou na těchto podvozcích byly landaulety s pevnou střechou nad řidičem a spolujezdcem a plátěnou vzadu.

W116 (1972-1980)

Řadu W116 samotný výrobce považuje za první třídu S. Pravda, toto označení se objevovalo v propagačních materiálech, avšak prakticky pouze v Evropě. Význam „Sonderklasse“ (speciální třída) pak v prospektech zcela chyběl. Proč? Možná by leckomu připomněl stejně značené dvoutakty DKW... Poslední dílo dlouholetého šéfdesignéra Friedricha Geigera se vzdalo svislých předních světlometů, směrovky byly poprvé protaženy do boků.

Ze zkušebních prototypů série C 111 zdědila novou dvojitou přední nápravu. Palivová nádrž byla chráněna před nárazem zezadu, nacházela se nad nápravou. Vroubkování zadních světel skvěle odvádělo nečistoty.

Základní motor představoval šestiválec DOHC 2,75 l doplněný o osmiválce 3,5 a 4,52 l. Mercedes-Benz 450 SE získal titul evropského Automobilu roku 1974. Vrcholem nabídky se stal v polovině 70. let osmiválec 6,83 l. Pětiválcový turbodiesel 300 SD (1977) byl určen pouze pro Spojené státy. Takto luxusní osobní auto ještě nikdy naftový motor nemělo. O rok později přišel protiblokovací systém ABS, W116 měla i tempomat. Celková produkce této řady překročila 473 tisíc exemplářů.

W126 (1979-1994)

W126 ze září 1979 už navrhl Ital Bruno Sacco a délka se přiblížila pěti metrům. Znovu byla posílena bezpečnost, asymetrický čelní náraz do bariéry (tedy nikoli celou přídí, ale pouze její částí) mohla posádka přežít bez výraznější újmy na zdraví. Novinku představovaly také integrované plastové nárazníky. Tříbodové pásy se objevily poprvé i vzadu. Šestiválce 2,75 l doplnily osmiválce 3,82 a 4,97 l. Základní motor měl ještě karburátor. Naposledy.

Postupně se objevily vzduchové vaky, nejdřív v hlavě volantu a pak spolujezdcův, nejdříve se za ně vždy připlácelo. Přibyla i kontrola prokluzu. Po sedanech přišlo na řadu kupé, u trojcípé hvězdy tradičně bez středních sloupků. Modernizace v půlce dekád znamenala příchod šestiválců 2,6 a 2,96 l, osmiválce měly kromě stávajícího pětilitru rovněž 4,2 a necelých 5,55 l. Třílitrový pětiválcový turbodiesel postupně vystřídaly šestiválce, taktéž 3,0 a 3,45 l. Osmilitr V16 se dostal jen do pětatřiceti prototypů

Se svými více než 818 tisíci vyrobenými vozy je W126 nejúspěšnějším luxusním mercedesem historie. kupé přidalo dalších 74 tisíc exemplářů. Stala se také častým objektem zájmu tuningových firem. Ty dokázaly nabídnout i karosářské varianty, které továrna v katalogu neměla: kabriolety a kombi. Kupé se mnohdy chlubila křídlovými dveřmi ve stylu již vzpomínaných 300 SL z padesátých let. W126 dožívala na jihu černého kontinentu, kde se montovala ze sad.

Mamut W140 (1991-2000)

Řada W140 ze Ženevy 1991 dostala pro svou mohutnost přezdívku „mamut“. Majestátní limuzíny dávaly jasně najevo, že jejich majitelé nejsou žádní chudáci – i když S-Klasse nestála málo ani v předchozích generacích. Nejenže byla minimálně 5,13 m dlouhá, ale vážila 1,9 tuny a více. Zdaleka to nebylo jen kvůli instalaci dvojitých skel pro zlepšení tepelné a zvukové izolace. Bruno Sacco vybral návrh Oliviera Boulaye.

Auta debutovala se šestiválci 3,2 l, osmiválci 4,2 a 4,97 l a vůbec poprvé se pod kapotu sériových vozů dostal V12 o objemu 5,99 l. 800 SEL měly místo V16 dostat motor W18, tři spojené řadové šestiválce, ale zůstalo jen u výkresů. Objevily se i automatické převodovky s pěticí rychlostí. Dveře a víko zavazadelníku se dovíraly samy.

Tříprostorové sedany opět nepřišly o sourozence v podobě kupé. S-Klasse řady 140 využívala sběrnici CAN, měla elektronickou stabilizaci, hlasové ovládání autotelefonu Lingutronic, samočinný systém nouzového volání Tele-Aid, navigaci s mapami na CD, brzdového pomocníka BAS, originální výsuvné vodicí tyče usnadňující couvání vzadu postupem času vystřídal asistent Parktronic. Turbodiesely 3,45 l už nebyly určeny jen pro USA, ale i pro Evropu. „Šetřílky“ potěšil benzinový šestiválec 2,8 l.

Během roku 1993 došlo u Mercedesu ke změně nomenklatury. Tato série se v červenci konečně stala skutečnou třídou S i dle typového označení. Pancéřované vozy se jmenovaly Guard, limuzíny Pullman se natáhly o 110 cm. Binz přestavěl desítku kombíků. V červnu 1996 byla kupé už podruhé přeznačena, tentokrát na třídu CL. Turbodiesel se zmenšil na tři litry. Tuner AMG, kterého Daimler-Benz postupně skupoval, se dostal u dvanáctiválců až na 7,1 a 7,3 l. V této generaci vzniklo 406,7 tisíce sedanů a jen 26 tisíc kupé, poslední Pullman vyjel ze Sindelfingenu až na přelomu milénia.

W220 (1998-2006)

W220 z podzimu 1998 dostala oproti předchůdci mnohem střízlivější tvary Brita Steva Mattina, zmenšila se a decentně zhubla, uplatnily se lehké slitiny a stále více plastů. Místo zážehových řadových šestiválců se uplatnily nové vidlicové – 2,8 a 3,2 l. V8 měly 4,27 a 4,97 l a poprvé i možnost pohonu všech kol 4Matic. Turbodiesely 3,22 l zůstaly u řadové konfigurace, ale místo předkomůrek dostaly přímý vstřik CDI.

Nová třída S představila adaptivní tempomat Distronic, asistent nouzového brzdění, bezklíčkový vstup a spouštění motorů Keyless Go, odvětrávaná sedadla, vzduchové odpružení Airmatic s adaptivním tlumením a samočinnou regulací světlé výšky, příčné zkrutné stabilizátory nahradila u ocelových pružin Active Body Control, dále jí nechybělo hydraulické dálkové ovládání víka kufru a aktualizovaný informační a zábavní systém Comand.

Kupé z pera Petera Arcadipaneho obdrželo tentokrát svébytný kód C215 a dopředu dvě dvojice kulatých reflektorů. Atmosférické dvanáctiválce 5,79 l doplnila ostrá verze 55 AMG s V8 5,44 l. V létě 2000 debutoval čtyřlitrový biturbodiesel s osmi válci do V, následoval vrchol nabídky 63 AMG poháněný V12 6,26 l. Menší „áemgéčko“ se od roku 2002 chlubilo dopingem v podobě kompresoru, přišel i benzinový šestiválec 3,72 l. Pětistupňové automatické převodovky byly nahrazovány sedmistupňovými, manuální už neměla W220 vůbec.

Špičkou nabídky se nakonec stala 65 AMG s dvanáctiválcem 5,98 l biturbo. Verze S 500 a S 600 byly mimochodem vybaveny deaktivací válců pro snížení spotřeby. Do srpna 2005 vzniklo 485 tisíc sedanů, kupé CL skončilo v březnu 2006 s 46,8 tisíci kusy na kontě.

W221 (2005-2013)

Řada W221 ze září 2005 uvedla noční vidění (americký Cadillac jej ale měl v sérii už na přelomu milénia). Tempomat Distronic Plus uměl sám přibrzdit, zatímco předchozí Distronic pouze varoval. Upgradem prošly veškeré palubní elektronické systémy včetně parkování a navigace, audiofilové určitě ocenili prostorový zvuk. Kupé neslo tovární kód C216. Sedany navrhl Gorden Wagener, kupé Peter Pfeiffer.

Základem nabídky zážehových motorů se stal V6 3,5 l, osmiválce měly 5,46 l. V roce 2006 ale následovaly další pohonné jednotky: benzinový třílitr, V8 4,66 l a 6,21 l, ten pro S 63 AMG, dvanáctiválce biturbo disponovaly objemy 5,51, respektive 5,98 l (S 65 AMG). Turbodiesel CDI s konfigurací V6 měl 2,99 l, naftový osmiválec biturbo byl čtyřlitrový.

V této S-Klasse se také poprvé objevil mild hybrid s lithium-iontovou baterií, která se dobíjela rekuperovanou energií při brzdění. S 400 Hybrid (2009) měla benzinový třílitrový V6 a 15kW elektromotor. Na začátku minulé dekády dostala S 63 AMG vidlicový osmiválec 5,46 l, ale s biturbem a přímým vstřikem. S 500/550 ten atmosférický záhy nahradila menším 4,66 l, na přímý vstřik přešel i nepřeplňovaný třiapůllitr, ale bez „dopingu“.

Trend downsizingu neminul ani třídu S. Čtyřválec v luxusním autě? Všechno je možné, S 250 CDI Blue Efficicency se chlubil normovanou spotřebou nafty 5,7 l. Motor s dvojicí turb měl objem 2,14 l. W221 vznikla do června 2013 v půl milionu kopií, do prosince pak ještě takřka 32,3 tisíce kupé C216.

W222 (2013-dosud)

S-Klasse W222, kterou navrhli Il-hun Yoon a Robert Lešnik, se kompletně vzdala klasických žárovek ve prospěch diod. Dvě kamery systému Magic Body Control četly nerovnosti vozovky patnáct metrů před autem a nastavily odpružení podle toho. Nechybělo varování řidiče před únavou, asistent udržování v jízdním pruhu, bezpečnostní pásy vzadu dostaly své airbagy. Datové sběrnice přešly na vysokorychlostní optická vlákna.

W222 debutovala coby atmosférický hybrid s V6 3,5 l, V8 biturbo 4,66 l a 63 AMG s osmiválcem 5,46 l. Diesely zastupoval znovu V6 2,99 l. Následovaly dvanáctiválce 5,98 l (také coby 65 AMG) a třílitrový hybrid. Naftový čtyřválec 2,14 l tentokrát spolupracoval výhradně s elektromotorem. Zážehový třílitr V6 biturbo přišel na řadu na začátku roku 2015. Montovaly se sedmi- a devítistupňové automatické převodovky. Kupé a kabriolety řady 217 byly zařazeny zpět do třídy S. Od poloviny minulé dekády se vyrábějí rovněž superluxusní specifikace nově vytvořené divize Mercedes-Maybach.

Od léta 2017 se benzinové šestiválce částečně vrátily k řadovému uspořádání, kdy debutoval nový třílitr, už výhradně podporován elektromotorem. Také naftový motor 2,93 l dostal konfiguraci R6. Přišel i nový vidlicový osmiválec 3,98 l, na který přešla rovněž S 63 AMG. Pro Čínu se dodával benzinový V6 3,5 l se dvěma turby a čtyřlitr V8, taktéž s dvojitým dopingem. Série W222 vzniklo dosud na půl milionu kusů a od uvedení Pontonu 220 se jich zrodily čtyři miliony. Kupé a kabriolety skončí příští rok bez přímého následovníka.

W223 (od 2020)

Na řadě je W223. Přinese zapuštěné kliky, natáčení zadní nápravy, čelní airbag i pro zadní sedadla, vyspělou ochranu před bočním nárazem a osvětlení interiéru z optických vláken. Dvanáctiválec jí zůstane, očekávejme ale paletu čtyř-, šesti- a osmiválců, nesmějí chybět ani plug-in hybridy. Většinu funkcí bude možné ovládat jen přes svisle orientovanou obrazovku multimediálního systému, údaje se promítají i na čelní sklo – včetně navigační šipky. Oficiální premiéra se odehrála 2 září. 2020.

Zdroje: Daimler AG, Top Gear, Wikipedia, Motor1, archiv Veterán.auto.cz, Auto World Press, Auto Bild

Foto: Daimler AG