Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Moskvič 2142: Limuzína Ivan Kalita a kupé Duet byly posledními výkřiky do tmy s otřesnou kvalitou

Aleš Dragoun
Diskuze (58)
Limuzíny a kupé Moskvič 2142 měly oslovit ruské politiky, podnikatele a bohatší obchodní cestující. Základ ale beznadějně zastaral, otřesné kvalitě nepomohly ani motory Renault.

Koncem 90. let minulého věku se finančními problémy zmítaná továrna OAO Moskvič rozhodla vyrábět malé série luxusních limuzín. Ty prosazovali dealeři značky a koneckonců i generální ředitel Ruben Asatrjan. Jenže jiný základ než zastaralý typ 2141 se základem ve francouzských Simcách 1307/1308/1309 k dispozici neměla. Skončí projekt katastrofou? Na výsledných autech byl jasně vidět původ, rysy zapřít nemohla – a dnes už víme, jak špatně všechno dopadlo.

Skoro pět metrů

Nejluxusnější variantou Moskviče 2142, prodlouženého provedení výchozí modelové řady, navíc s tříprostorovou karoserií, se stal Ivan Kalita. Navazoval na „Knjaze Vladimira“. Čtyřdveřová limuzína měla ztělesňovat myšlenku reprezentačního automobilu. Byla postavena na prodlouženém podvozku s rozvorem 2,78 m, ale délka karoserie narostla o dalších 20 cm, až na 4,91 m. Zvětšil se zejména zadní převis. Nejluxusnější moskvič byl 1,69 m široký a 1,40 m nízký. Výrobce nazýval nové modely podle významných osobností z ruských dějin.

Design návrháře S. Saakjana vzbudil i v samotném Rusku spíše odpor a posměšky. Byl pokládán za drsný a surový. Mohutná chromovaná maska měla připomínat soudobé lincolny a cadillacy, nebo dokonce rolls-royce. stejně jako obří přední i zadní světla a bílé pásky na pneumatikách. Moskvič ale vypadal ve finále spíše jako parodie, amatérská stavba, nikoli produkt profesionálů, automobilky se skoro sedmdesátiletou historií, pokud do ní započteme i původní KIM.

Změny se ale přece jen odehrály, jedna dost zásadní. Ivan Kalita totiž dostal zcela novou oblou palubní desku s dřevěnými dekory. Výbavu měl více než slušnou: centrální zamykání, hydraulický posilovač řízení ZF, klimatizaci. kožené sedačky s elektrickým nastavováním, nepostrádal jej ani volant a ovládání oken i vnějších zpětných zrcátek, rádio s CD přehrávačem a dokonce ledničku! Na tehdejší ruské poměry až přebohatou. Automobilka využila mnohých zahraničních komponentů, třeba hydraulické brzdy s posilovačem nesly značku Lucas, na zadní nápravě ovšem zůstaly bubny, jednokotoučová spojka byla od Valea.

Motory z Francie

Pod kapotou trůnil dvouventilový dvoulitr (1998 cm3) Renault F3R s výkonem 83 kW (113 k)/5200 min-1 a točivým momentem 171 N.m/3500 min-1. Moskvič se pro něj rozhodl po zkouškách, které prováděl od poloviny 90. let, ale roli hrály i dobré rusko-francouzské vztahy. Dostaly jej také ostatní odvozeniny od Aleka.

Známý benzinový čtyřválec, který debutoval na začátku 80. let a vznikl rekonstrukcí dieselu, poháněl o dekádu později Lagunu a Mégane první generace, to už plnil Euro 2. Spolehlivá jednotka vydržela bez problémů půl milionu kilometrů. Pro moskviče musel být ale upraven, neboť v nich byl uložen podélně a nikoli napříč. Dostal tedy doplňkový kód 272. Dovážel se z Mexika, kam Renault přesunul výrobu. Fanoušci ruské značky si jej oblíbili i přes dražší náhradní díly.

Se čtyřmi ventily

Kalitovi na čtrnáctipalcových kolech s pneumatikami 185/70 umožňoval dosáhnout rychlosti 175 km/h a akcelerace z klidu na stovku mu trvala méně než 12 s. Premiéru si „Ivan“ odbyl na moskevské výstavě MIMS-98. Přišel ale drsný propad rublu, vrchol ekonomické recese...Později se pod kapotou objevily i čtyřventilové Renaulty F7R a F4R, aby lépe vyhověly těm, pro které byla auta určena – podnikatelům.

Taktéž dvoulitrový agregát F7R DOHC disponoval 145 koňmi (107 kW) v 6000 otáčkách a 188 N.m/4500 min-1. Vozy s nimi upalovaly až 187 km/h a na stovku zrychlovaly za 10,5 s. Všechny francouzské jednotky měly průměr válce (vrtání) 83 a zdvih pístu 93 mm a pracovaly při kompresi 9,8:1. Slabší F4R, který už byl připraven pro Euro 3, dával 103 kW (140 k) a taktéž 188 N.m.

Nikdo Kalitu nechtěl kvůli vysoké ceně 20 tisíc dolarů a značné zastaralosti, kvalita vozů byla navíc doslova otřesná. Jen na motory žádné stížnosti nepřicházely. Naštěstí. Jeden kus si koupila moskevská radnice, která jinak automobilku štědře dotovala. Není známo, zda jej tehdejší starosta Jurij Lužkov někdy použil, na parkovišti ale stál. Individuální kusová stavba na objednávku, ty se ale zrovna nehrnuly, běžela tři roky, od ledna 1998 do ledna 2001. Verze s pohonem všech kol se začala vyrábět v listopadu 1998, navíc se svébytným s kódem 2144, který převzala od zajímavého prototypu Istra. Kolik jich vzniklo, není zcela jasné. Jedna, dvě, nebo více? Systém se třemi diferenciály byl produktem vlastního vývoje, který běžel už v 80. letech a Rusové na něj byli náležitě pyšní.

Kupé

Na o plných 48 centimetrů zkráceném podvozku vzniklo také dvoudveřové kupé Duet (1999), údajně pro pohodlné obchodní cesty a volný čas. Představilo se na 5. ročníku průmyslového veletrhu v Moskvě. Úpravy šasi zlepšily jízdní vlastnosti, dynamiku i stabilitu na silnici. Iniciátorem stavby byl sám výše zmíněný starosta, který při návštěvě automobilky řekl, že by měla vyrábět lidová menší auta. Vzhledem k aktuální orientaci na tento krok ale měli manažeři Moskviče vlastní názor.

Od prezentace návrhů na papíře uběhly jen dva týdny a vůz už byl na světě. Měl široký zadní sloupek a zesílené prahy. Proč? Původní plány hovořily i o kabrioletu s klasickou plátěnou střechou, jenže ten nakonec akcionáři neschválili. Musela by ji dodat externí firma, Moskvič neměl kapacity...

Příď zdědil Duet z Kality, záď z Vladimira. Dveře byly prodlouženy oproti pětidveřovým hatchbackům 2141 o celých 28 cm, aby se lépe nastupovalo dovnitř a auto bylo naopak o plných 12 cm nižší. I tak ve srovnání se základními modely nepřibralo, jenže bylo třikrát dražší! Vozy opět poháněly motory Renault. Interiér prototypu nebyl béžový, ale v červeno-bílé kombinaci, dřevo mu zůstalo.

Dvojka

Následující Duet-2 se zrodil jako levnější varianta s jednodušším „čumákem“ i „ocasem“ a kabinou „knížete Vladimíra“ se zastaralou hranatou palubní deskou a bez koženého čalounění a luxusní výbavy, jen s elektrickými okny. Poptávka po něm byla. Jediný pár dveří se natáhl o dalších 17 centimetrů, rozdíl oproti hatchbackům tedy činil už 45 cm. Navíc sešikmenými, takže vypadala díky užším zadním sloupkům o něco elegantněji, ale existovala i varianta s kratšími rovnými.

„Dvojka“ měla být vybavena výhradně karburátorové motory domácí výroby VAZ-2106, aby si zachovala od dražší specifikace patřičný odstup. Známé litinové čtyřválce OHC s hliníkovými hlavami měly objem 1568 cm3 (parametry 79 x 80 mm), 77 koní (57 kW)/5400 min-1 a 121 N.m/3000 min-1.

Duet-2 se nabízel o třetinu levněji než první verze, ale to mi nepomohlo. Poslední nové modely Moskviče představovaly labutí píseň s hořkým koncem. Narychlo vytvořené rádobyluxusní varianty s šíleně nadsazenými cenovkami finanční problémy podniku nevyřešily, odbyt nezvýšily. A to jim i šéf Asatrjan trochu naivně věřil... Ba právě naopak, zoufalé pokusy zatloukly poslední hřebíčky do pomyslné rakve automobilky. Pro sběratele a ortodoxní fanoušky moskvičů jsou ale dnes vzácností a exkluzivitou, platí to zejména u kupé, kterých se zrodilo jen pár.

Aleš Dragoun
Diskuze (58)
Avatar - Barrichello
2. 12. 2017 17:19
Re: "Pěkný" příspěvek
Zpracování je jistě super věc, ale ono 18 a 22 sekund zrychlení u dokonale zpracovaného skvostu působí poněkud humorně ve srovnávní s 11 s s ruského špatně zpracovaného Moskviče se starým designem víš >:D >:D >:D

Jízdní vlastnosti 4x4 verze Moskviče byly určitě horší jak u FWD škodovky vid

>:D
Avatar - Barrichello
2. 12. 2017 17:15
Re: A jdu blejt velebnosti
Ono krom hodných statkářů a továrníků byli bohužel i ti nehodní, kde lidi dělali za almužnu otorčinu od nevidím do nevidím a když se trošku ozvali, okamžitě je vyrazili nebo jim v dobách o něco dřívějších dali přes hřbet holí.

To si nech vyprávět, ty předku. Jak lidi makali u sedláka a aby přežili, museli po robotě u něj ještě hákovat na svým kamenitým políčku do tmy. Jinak by oni a jejich děti zdechli hlady.

Avatar - Barrichello
2. 12. 2017 17:12
Re: Proboha proč?!
Já myslím že jim toho šlo celkem dost, od stavby přehrad elektráren, plynovodů, ropovodů, zpracování uranu, zpracovnání vyhořelého paliva, stavby lodí, letadel, jaderných elektráren atd atd

To nebyla jen vojenská technika a vesmír.

Děláte tu z rusáků blbce, ale ta země měla mraky šikovných a chytrých lidí.
Avatar - Barrichello
2. 12. 2017 17:10
Re: Proboha proč?!
v KLDR žádný komunisti nejsou to je diktatura křížená vojenskou juntou s prvky fašistického japonska.....

A navíc Kim je magor >:D
Avatar - Barrichello
2. 12. 2017 17:07
Re: A jdu blejt velebnosti
Jasně, západ vůbec neměl plány na útek na SSSR a východní blok, to byly jen pohádky.

Temelín a Dukovany nám taky postavil kdo, asi japonci ne.

Krom vojenské techniky sem šla i ruská technika do zemědělství a stavebnictví.

Ty si neviděl nikdy v JZD ruskej kombajn, gazíky, traktory Kirovec a na stavbách Bělorusy?