Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Motocestovatel Marek Slobodník: Kokot drevený, plechom pobitý

Petr Slováček
Diskuze (3)

V Africe prodělal malárii, v Jižní Americe si dvakrát vykloubil rameno a v Austrálii přežil hrozivý pád. Přesto nedá slovenský cestovatel Marek Slobodník na motorku dopustit. Ale jakou: starého pionýra nebo jawu!

Ještě před deseti lety byl Marek Slobodník (31) z Banské Bystrice nezaměstnaným snílkem, který toužil po motorkářských výpravách. Dnes ho poznávají lidé na ulici díky dokumentu z cesty pionýrem po Kazachstánu a účinkování v „první české cestovatelské docureality“ Dana Přibáně a jeho Žlutého cirkusu – několikaletého cyklu z výpravy dvěma trabanty, maluchem a jawou kolem světa. Odtud se vžila jeho přezdívka „Kokot drevený, plechom pobitý“ asi proto, že jezdí na motorce z dřevních dob a přežije všechno. Před osmi lety se s trabantisty vydal do Jižní Ameriky, před pěti do Austrálie a před dvěma do Indie. Marek zažíval vše sám v sedle motorky, zatímco ostatní seděli v autech. Dnes ho najdete na internetu pod hesly „dobrodruh a režisér“, do českých kin míří jeho film Afrikou na Pionýru o pěti bláznech, kteří urazili na starých padesátkách 15.000 km během pěti měsíců ze střední Evropy na Střelkový mys. 

Marku, napadlo by vás před lety, že jednou budete označován jako režisér?

Člověk se podobným cestováním může stát čímkoliv, takže já jsem teď třeba takový malý režisér. I když jsem režíroval film Afrikou na Pionýru, já sám bych to o sobě netvrdil.

Čím se vlastně živíte? Když jste odjížděl na první výpravu s Danem Přibáňem, uváděl jste se jako nezaměstnaný…

Když jsem se spojil s Danem, byl jsem opravdu nezaměstnaný. Až poslední roky se mi daří z cestování vyžít. Projekty kolem filmu mám naplánovány ještě na dlouhou dobu dopředu. Dostali jsme nabídku od Slovenské televize, že máme udělat osmidílný seriál po třinácti minutách. Děj zůstane stejný jako ve filmu, ale aspoň do seriálu dáme věci, co se na plátno nevešly. 

Poprvé jste na sebe upozornil před deseti lety krátkým snímkem z cesty do Kazachstánu na pionýrech. To byla hned první výprava?

Ne, celé to vzniklo o dva roky dřív po střední škole, kdy jsme chtěli být s kamarádem Rasťom velcí motorkáři. Ale neměli jsme na velké motorky peníze. Za tři tisíce se dal koupit pouze pionýr, ten můj teda stál pět, protože byl v super stavu. Tak jsme si oba koupili pionýry, cestovali po Slovensku a poprvé se cítili jako motorkáři, protože nás zdravili ostatní v protisměru. Tvářili jsme se s Rasťom jako harlejáci a měli dobrý pocit. Byla to nejlepší dovolená, a tak jsme se dohodli, že musíte jet dál. A rok nato vyrazili do Rumunska v pěti, v roce 2010 pak k Aralskému jezeru. 

Jako kluk jste nejezdil po vesnici na motorce?

Od deseti jsem jezdil na pionýru, simsonu, čezetě, a dokonce závodil na KTM v enduru. Ale všechny motorky byly bez dokladů a nesměly tedy na silnice. Pionýr byl první.

Co na to říkali doma, že jedete na padesátce do světa?

Máma byla v šoku, otec to bral sportovně. Tehdy s námi jel i kamarád Ludvigo, který doma jenom řekl, že nás jede doprovodit za město. Večer napsal SMS, že už je v Košicích a jede dál. Z Maďarska den nato psal z mého mobilu, protože neměl roaming. V deset večer mu volala hrozně naštvaná máma. Jenže telefon nezvonil v mojí kapse, ale v kapse Rumuna, se kterým jsme tam popíjeli. Tehdy jsme pochopili, že cestování je i chůze po tenkém ledě.

Jinak se vám ale krádeže obdivuhodně vyhýbají, ne? Nebo se to jen do filmů nedostane?

Dávali jsme si velký pozor, na motorce se věci nedají zamknout. Vždy jsme spali s kameramanem Maťom vedle motorek. I tak nám ukradli mobil.

Nenapadlo vás někdy jet na moderní motorce?

Když jsme chtěli jet do Kazachstánu, spočítali jsme si, že buďto koupíme lepší motorky, nebo nám nezbudou peníze na cestu. Dnes už by to šlo, ale záměrně jsme to neudělali. Chtěli jsme lidem ukázat, že si mohou splnit sny a vyrazit do světa třeba na pionýru. Horší motorku byste těžko našli. Navíc film by nebyl takový, hodně situací vznikne jen proto, že jedeme pomalu, pořád něco opravujeme a potkáváme se s lidmi.

To jezdíte pořád na stejném pionýru?

Ano, to je pořád ta stejná motorka, co se mnou byla už v Kazachstánu. Má najeto aspoň sto tisíc kilometrů. A to jsem ji kdysi koupil od starého horníka, který na ní jezdil denně do práce. Dodnes sedí číslo rámu a dokonce i motoru. Nejzajímavější je, že ten vydržel celé roky Rumunsko i Afriku a teprve tři tisíce kilometrů před cílem v Jižní Africe se zadrhlo ojniční ložisko. Měnil jsem motor za náhradní, vezli jsme dva. Doma jsem ho opravil a zase je zpět.

Některé situace v dokumentech jsou až neuvěřitelné. Opravdu se to takhle stane, nebo točíte podle scénáře?

Nejsme herci, málokrát něco opakujeme a většinou to ani nepoužijeme, protože to ve střižně vypadá hrozně.

Neměl jet s vámi do Afriky i Radek z Polska, který se zúčastnil předchozích výprav a žije teď v Asii?

Měl, byli jsme tak dohodnuti a stále vymýšlel, jak přijede rovnou do Egypta a tak. Ve filmu je dobrý, ale jet s ním na cestu je komplikované. Je to starost navíc. Je inteligentní, šikovný, ale problémový. V prosinci jsme za ním byli ve Vietnamu a podnikali výpravu na motorkách, po třech dnech jsem litoval, že jsme s ním jeli.

Setkáváte se s dalšími členy vašich výprav?

Skoro se všemi jsme se už potkali na pivu, stali jsme se kámoši, vždyť jsme spolu strávili mnoho měsíců.

Vydrží vztahy tak dlouhé cesty?

Po dobu výpravy většinou ano, ale po měsíci to často skončí. Stalo se to mnoha účastníkům.

Nemrzí vás, že už Dan Přibáň další výpravu s trabanty podnikat nechce?

Možná ještě pojedeme, i když už ne s trabanty. Něco se rodí, ale nemůžu o tom mluvit. A já bych rád podnikl cestu na pionýru do Ruska a Mongolska na motosraz do Vladivostoku, který bývá první týden v srpnu. Zpátky přes Ameriku a pak pionýra hodit někam do muzea.

Celou dobu jste jel na motorce sám, ostatní v autech ve dvou. Nemrzelo vás to?

Mně se to líbí, že jedu sám. Jsem sám se svými myšlenkami a napadne mě řada věcí. Taky nemám ponorku a těším se, jak pokecám, až zastavíme.

Opravdu jste s jawou neměl během výprav žádný problém? Vždyť to je stará kývačka, ne?

Tuším, že je z šestapadesátého roku, a fakt funguje. Největší problém bývá s baterkou, ale naše jawa dostala na cestu bezkontaktní zapalování. Zato na pionýrech jsme nechali originální kladívka, protože jsme potřebovali nabíjet notebooky a bezkontaktní zapalování dává málo energie. Ale i tak jsme to dali a poctivě mazali plsť kladívek.

Dají se ještě vaše cestovatelské filmy dělat s minimálními náklady amatérsky?

Dnes už existují mobily, se kterými jste schopen natočit celý fi lm, který dokonce půjde pustit na plátně. Ale v noci nic nenatočíte. Potřebujete tedy drahou techniku, jinak televize nemají o dokument zájem. Naši kameramani i fotografové jsou profesionálové, kteří se tím živí. Dokážou vycítit, co a jak nasnímat. 

Zákulisí amatérských cestovatelských dokumentů poodhalil pořad Busny s tím, že je třeba dopředu mít scénář, promyslet, co kde natočit a kudy jet. Máte to stejně?

Znám Busny, radil jsem jim s cestováním do Izraele a jak propašovat v Egyptě dron. My ale pionýry točíme jinak, opravdu nemáme naplánováno, co natočíme. Někde se ocitneme a většinou ani nevíme, kudy dál. Potkáváme u toho zajímavé lidi, je to velmi autentické.

Film zatím v ČR neběží, na Slovensku už ano. Poodhalíte, co uvidíme?

Například jednou v noci přišli ozbrojení muži, že spíme na nebezpečném místě, a odvezli nás do věznice, kde jsme potkali lidi, kteří se snažili dostat do Německa. A povídali si s nimi o tom. V Malawi za námi zase přišly děti, že spíme na hlavní cestě lvů a hyen, že máme jít k nim domů. Tam jsme vyzpovídali osmdesátiletého chlapíka, který žil v Anglii a stará se o místní děti. Takové příběhy nevymyslíte dopředu. A když jsme v Mosambiku dostali malárii, potkali jsme Portugalku Ester, která se o nás starala. Bylo to krásné, a když jsme jí chtěli zaplatit za to, že jsme u ní v penzionu další dny bydleli, nic nechtěla s tím, že až bude někdo jiný potřebovat pomoc, tak mu pomůžeme. Za všechno mohou náhody.

Kina jsou zavřená, premiéra se odkládá. Co budete dělat?

Budu asi doma opravovat tatrana, kterého jsem si nedávno koupil. A budu mít konečně čas dokončit pilotní zkoušky na letadlo. Možná za deset patnáct let, až to budu mít v ruce, natočím i nějaký dokument o leteckém cestování. 

Rychlé otázky

Kam byste okamžitě vyrazil, pokud byste mohl?

Východní Timor, už jsem tam byl a líbilo se mi tam.

Jakým vozidlem byste se tam dostal nejraději?

Ještě nikdy jsem neletěl balonem a láká mě to.

S kým byste chtěl vyrazit?

S kamarádem Ludvigem, který se mnou jel na úplně první cestu na Ukrajinu. Jenže to už se mi asi nepovede, má dvě děti.

Co nikdy nezapomenete přibalit na cestu?

Plavky, které jsme si půjčil od kamaráda v roce 2007 a ještě mu je nevrátil. Na každé výpravě je mám s sebou.

 

Kvůli koronaviru byla premiéra filmu Afrikou na Pionýrů přesunuta z kina na internet. Premiéru navíc stihne načas, hned od 26. března nabídne Afriku na Pionýru videotéka O2TV,  Aerovod a Starmax.

Petr Slováček
Diskuze (3)

Doporučujeme

Avatar - 3_diamanty
28. 3. 2020 17:25
mam rad jeho "cestopisy"
aj tie jeho "songy" https://www.youtube.com/watch?… :D :yes:
Avatar - Ronault.
28. 3. 2020 16:52
Frajer
Marek je frajer a ten flegmatický rozvážný přístup je fenomenální. Potkal jsem ho krátce na preméře posledních trabantů a i na živo prostě pohodář. :yes:
Díky za skvělé cestopisy a přeji mnoho šťastných kilometrů :yes:

A můžu ho doporuučit redakci na kvalitního testéra: https://youtu.be/-DN_Ubt175o :D