Opel Agila (2000-dosud) - nejdřív haha, potom aha!

Ondřej Láník 30. 1. 2006 • 08:04

Zobrazit galerii

Zobrazit náhledy (24)

Na úspěch Zafiry chtěl Opel navázat malým mikrovanem. Snadným rozšířením modelové palety směrem dolů, pod úroveň Corsy, se v roce 2000 stal model Agila, který je evolucí sesterského Suzuki Wagon R.

Nejmenší třídu automobilů bychom mohli definovat různě. Délková míra patří k tomu nejjednoduššímu měřítku, když minivozům jsou přisuzovány hodnoty od 2,5 do 3,5 m. Nejmenší Opel – krabicovitá Agila – je na samém vrcholu této třídy. Plusové body přesto získává především za prostornost své pětidveřové karosérie. Ta pochází původem z Japonska.

Koncernové spojení značek Opel a Suzuki nakonec přivedlo derivát malého Suzuki Wagon R až do prodejen Opelu. Němečtí konstruktéři upravili příď a záď tak, aby odpovídala firemní identitě značky s bleskem ve znaku, změny proběhly také na nastavení podvozku a pod kapotou jsou výhradně zážehové motory z produkce Opel AG. Základ je tvořen litrovým tříválcem 1.0 12V (43 kW), nad ním je v nabídce již jen čtyřválec 1.2 16V (55 kW). Spotřeba paliva se u tunu vážícího Opelu pohybuje od 6,3 do 6,5 l/100 km v kombinovaném cyklu, zrychlení z 0 na 100 km/h udával výrobce za 18 a 13,5 sekundy. Původní hydraulický posilovač nahradili v Rüsselsheimu úspornějším elektrohydraulickým. Změn doznal také interiér. Ačkoli vše bylo připraveno do výroby v německých konstrukčních dílnách, Agila byla odpočátku vyráběna v polském výrobním závodě GM v Gliwicích, spolu s Astrami Classic.

V roce 2001 byla rozšířena paleta barev, o dva roky později se objevil na trhu inovovaný Opel Agila, jenž dostal modernější kabát a technické novinky, které však již byly předtím představeny v dalších vozech. Nová přední část se ještě více odlišuje od japonského originálu Suzuki Wagon R. Nová větší maska je dělená chromovaným žebrem, tvarově shodné světlomety mají čirou optiku. Nové jsou nárazníky a zadní koncová světla. Vyšší výbavy mají v barvě i kliky dveří a zpětná zrcátka.

Agila dostala také nový malý turbodiesel 1.3 CDTI (51 kW, 170 Nm). Nejmenší čtyřválec common-rail z dílen Fiatu splňuje, stejně tak jako oba zážehové motory, emisní standard Euro 4 a na 100 km mu v kombinovaném cyklu stačí 5,2 l nafty. Další motorovou novinkou byl zážehový tříválec 1.0 Twinport (44 kW), který dosahuje oproti předchozímu provedení úspory paliva 0,2 l/100 km a absolutně žádá 5,8 l/100 km.

Změnila se také výbava. Tak jako v ostatních Opelových řadách jsou i v Agile od roku 2003 čtyři stupně výbav s označením “Essentia”, “Njoy”, “Cosmo” a “Njoy Design-Edition”. Poslední jmenované provedení má dvoubarevný lak a chromované díly karosérie. Na západoevropských trzích jsou součástí sériové výbavy airbag řidiče i spolujezdce, boční airbagy, Pedal Release System (omezuje nebezpečí zranění končetin řidiče při nehodě), ABS, tónovaná skla a elektricky nastavitelná vnější zpětná zrcátka.

Agila na první pohled vzbuzuje úsměv, ale prostorové řešení a variabilita interiéru je u takto malého vozu ukázková. Zadní sedadla sklápěná v poměru 60:40 mohou jednoduchým pohybem uvolnit místo větším zavazadlům a vzniklý prostor o objemu 1250 l má takřka rovné dno.

Uživatelé Agily se rekrutují z řad mladých rodin nebo seniorů. Automobil je doma především ve městě, kde nabízí řidiči výborný výhled všemi směry, přehlednou karosérii, snadné parkování a přiměřenou obratnost. Pamatovat je třeba na fakt, že posilovač řízení nebyl součástí standardní výbavy a tak zejména vozy zakoupené v ČR nebudou pravděpodobně tímto prvkem vybaveny. Na delší trasy se lze bez obav vydat i s malou Agilou, ale počítat je třeba s omezeným komfortem, který plyne z velikosti rozvoru náprav (2360 mm) i malých kol. Tužší podvozek je optimem z hlediska jízdní bezpečnosti, cestující na palubě Agily však při delších jízdách trpí. Celkovému dojmu neprospějí ani malé od Suzuki převzaté sedačky s minimálním bočním vedením těla. Jízdním vlastnostem nepřidají ani slabé brzdy a poněkud necitlivé řízení.

V interiéru je znát příslušnost k nejlevnější třídě na trhu. Agila sice dostala Opelův tříramenný volant, ale plasty na přístrojové desce i potahové materiály sedadel patřily již v době uvedení na trh k tomu nejlevnějšímu, co bylo k dispozici. V prvních letech výroby se k tomu přidalo horší zpracování a několik dětských nemocí, které však nebyly zásadního rázu.

Pokud bychom hodnotili Agilu v rámci pověsti značky Opel, jde o excelentní model s minimálními problémy v provozu. Nízká pořizovací cena, nízké náklady na provoz, minimální ztráta hodnoty, tak bychom mohli stručně zhodnotit výsledek spolupráce Opel-Suzuki. V roce 2004 byla Agila dokonce mezi tříletými vozy v TÜV Reportu na skvělém druhém místě, s minimálním počtem problémových vozů, což se o rok později o několik procentních bodů zhoršilo, ale i tak jde o nadprůměrný automobil z hlediska spolehlivosti. Může za to snad jednoduchá a osvědčená konstrukce. Vždyť Suzuki prodávalo podobný Wagon R již od roku 1997!

K problémovým místům patří tradičně elektronika (stávkující imobilizér), u městských automobilů se vyplatí zkontrolovat stav tlumičů (často nesouměrný účinek), stav brzdové soustavy, akumulátoru a výfuku. Ten zejména při častých krátkých jízdách snadno začíná korodovat. Koroze naopak není, vzhledem k nízkému věku vozů, zásadním problémem. Agilu dnes koupíte novou již za 210 tisíc, což tlačí ceny ojetých vozů níže. Setkat se můžete s širokou nabídkou různých ročníků a akčních modelů, včetně užitkových verzí pro podnikatele. Ceny začínají již hluboko pod stotisícovou hranicí.