Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Packard Predictor (1956): Vůz snů od automobilky bez budoucnosti

Karel Haas Karel Haas 28. 10. 2021 • 09:11
15
7
Zobrazit náhledy (15)
Přídi dominoval dopředu vysunutý chromovaný „nos“, schopný absorbovat drobné nárazy. Moderní interiér měl kožená sedadla a vodorovnou stupnici rychloměru před čtyřramenným volantem. Kožená přední sedadla se při otevření dveří natočila a usnadňovala nastupování. V noci svítila palubní deska a středový panel s rádiem jako vánoční stromeček. Packard Predictor měl nízké výřezy na bocích pro 15palcová kola. Hladkou příď nerušily světlomety umístěné pod kryty. Nad nárazníkem měl Predictor jemnou mřížku protaženou do boků až za dveře. Pod zadními světly byly do masivního nárazníku umístěny couvací světla a koncovky výfuku vyvedené do stran. Koncept Packard Predictor byl častým hostem na soutěži elegance Amelia Island Concours. Na pracích při návrhu Predictoru se podílel rovněž mladý designer Fred Hudson, který vytvořil celou řadu svých vlastních návrhů. Za návrh Predictoru byl odpovědný Richard Arthur Teague (1923–1991), od roku 1952 šéf stylistů Packardu.

Koncept Packard Predictor navrhl Dick Teague a jediný kus vyrobený v italské karosárně Ghia měl výstavní premiéru v roce 1956 na Auto Show v Chicagu.

Severoamerické automobilky vycítily v polovině padesátých let minulého století, že Ameriku čekají roky prosperity a bohatství. Budoucím zákazníkům chtěly svými koncepty, nebo chcete-li vozy snů (dream cars), ukázat co je v příštích letech čeká. V samotném roce 1956 představily více než tucet konceptů fantastických tvarů. Také jejich názvy byly exotické, například GM XP-500, Mercury XM Turnpike Cruiser, Chrysler Norseman nebo Oldsmobile Golden Rocket. Z dnešního pohledu byl jedním z nejzajímavějších koncept Packard Predictor.

Automobilka Packard, založená v roce 1899 v Detroitu (Michigan), musela po skončení druhé světové války tvrdě bojovat proti silné konkurenci Velké trojky (General Motors, Ford a Chrysler) a její luxusní vozy s nimi nemohly soupeřit cenou a zastaralým designem. V roce 1954 se Packard spojil s automobilkou Studebaker. Nová společnost Studebaker-Packard chtěla posílit důvěru zákazníků v její schopnost vyrábět a prodávat žádaná auta. Prezident společnosti James John Nance (1900–1984) a nejužší vedení včetně stylisty Williama Schmidta přišli s nápadem postavit „show car“, ze kterého by se vycházelo při návrhu nové řady vozů Packard. Za návrh vozu byl odpovědný Richard Arthur Teague (1923–1991), od roku 1952 šéf stylistů Packardu. Na pracích při návrhu Predictoru (původní název studie byl Projector) se podílel rovněž mladý designer Fred Hudson, který vytvořil celou řadu svých vlastních návrhů.

Málo chromu a tlačítkové ovládání

Poprvé si mohla veřejnost prohlédnout nový koncept Packard Predictor (foto) 7. ledna 1956 na autosalonu v Chicagu. Predictor byl velký dvoudveřový hardtop s rozvorem náprav 3.099 mm, délkou 5.639 mm, šířkou 2.159 mm a výškou 1.375 mm. Predictor nebyl jen vozem snů, ani návrhem na model příštího ročníku, ale testem ke zjištění reakcí veřejnosti na řadu inovací. Nebyl ani první studií značky Packard. Tou byl Pan American z roku 1952, který se stal inspirací pro luxusní Caribbean.

Na Auto Show v Chicagu sklidil Packard Predictor zaslouženou pozornost. Na Auto Show v Chicagu sklidil Packard Predictor zaslouženou pozornost.

 

Dick Teague dal Predictoru dlouhou, nízkou siluetu a jako základ použil podvozek modelu Clipper, neboť s podvozkem z typu Patrician by byl Predictor příliš dlouhý. I tak byl Predictor s délkou přes 5,6 metru o 15 cm delší než Cadillac ročníku 1956. Od „zobáku“ na přídi až po velké zadní ploutve (foto), do kterých byly vsazené trojúhelníkové zadní svítilny, představoval Predictor předzvěst vozů Packard modelového ročníku 1957 a na čas potlačil rostoucí obavy ze zániku společnosti.

Koncept Packard Predictor byl častým hostem na soutěži elegance Amelia Island Concours. Koncept Packard Predictor byl častým hostem na soutěži elegance Amelia Island Concours.

 

Hlavními tématy designu bylo minimum chromu na karoserii a tlačítkové ovládání uvnitř. Predictor potvrdil, že chrom není to jediné, co dělá automobil atraktivním. Krásy se dá dosáhnout vhodným tvarováním plechových panelů karoserie a jejich propojením. Neobvyklou funkcí byly roletové zatahovací nerezové střešní díly, které usnadňovaly nastupování do nízkého vozu. Přídi dominoval dopředu vysunutý chromovaný „nos“, schopný absorbovat drobné nárazy a pokračující po kapotě až k přednímu oknu (foto). Hladkou příď se zaoblenými rohy nerušily vyklápěcí světlomety umístěné pod kryty. Nad nárazníkem měl Predictor jemnou mřížku protaženou do boků až za dveře.

Hladkou příď nerušily světlomety umístěné pod kryty. Nad nárazníkem měl Predictor jemnou mřížku protaženou do boků až za dveře. Hladkou příď nerušily světlomety umístěné pod kryty. Nad nárazníkem měl Predictor jemnou mřížku protaženou do boků až za dveře.

 

Pod zadními světly, připomínajícími okna katedrály, byly do masivního nárazníku umístěny couvací světla a koncovky výfuku vyvedené do stran, aby neobtěžovaly zplodinami ostatní řidiče. Zadní okno mělo, podobně jako koncept Balboa z roku 1953, záporný sklon (spíše bylo posazeno mezi široké zadní sloupky svisle) a mohlo být stiskem tlačítka částečně staženo. Zadní okno, stejně jako přední panoramatické okno, mělo dolní lištu rámu umístěnou pod povrchem karoserie.

Tlačítkové domácí přístroje znamenaly revoluci v poválečné Americe a Packard byl průkopníkem ve stejně snadném ovládání automobilů. Tlačítka ovládala automatickou převodovku Twin-Ultramatic, boční okna a zadní okno, střešní panely, vyklápění světlometů a mnoho dalších funkcí.

Jelikož designová studia Packardu měla plné ruce práce s úpravami modelů 1956 a přípravou modelů pro rok 1957, bylo rozhodnuto požádat italské studio Carrozzeria Ghia o spolupráci při stavbě Predictoru. Kontakty mezi oběma firmami začaly už v roce 1952, kdy technický ředitel William Graves a stylista Edward Macauley odletěli do Turína, aby dohodli spolupráci na úpravách vzhledu sériových modelů. Ghia souhlasila, že postaví Predictor podle výkresů Dicka Teague a dodá hotový vůz do 90 dnů od zadání.

Svůj slib dodrželi, ale vůz dopravený do Detroitu ještě nebyl zcela připraven na svoji premiéru. Hlavně interiér (foto) byl spíchnut horkou jehlou a elektroinstalace hrozila spálením auta ještě dříve, než se mohlo objevit na veřejnosti. Vše však bylo uvedeno do pořádku, včetně kožených předních sedadel, která byla otočná a usnadňovala nastupování a vystupování. Konečná cena za zhotovení studie činila 70.000 amerických dolarů, což v přepočtu na současnou měnu bylo kolem půl milionu dolarů.

Moderní interiér měl kožená sedadla a vodorovnou stupnici rychloměru před čtyřramenným volantem. Moderní interiér měl kožená sedadla a vodorovnou stupnici rychloměru před čtyřramenným volantem.

 

Motor a podvozek

Packard začal používat v roce 1955 vidlicové osmiválce a jeden z nich byl použit v konceptu Predictor. Překvapivě to nebyl motor V8 z modelu Patrician s objemem 6,14 litru a výkonem 290 koní, ale motor V8 z modelu Clipper s rozvodem OHV, objemem 5,8 litru a nejvyšším výkonem 260 k (191 kW). Do motoru s kompresním poměrem 9,5:1 dodával palivo karburátor Rochester 4GC. Motor poháněl zadní kola přes dvoustupňovou automatickou převodovku Twin-Ultramatic.

Všechna kola s 15palcovými ráfky měla bubnové brzdy Bendix s hydraulickým ovládáním a posilovačem. Vůz měl rámový podvozek s centrální výztuhou ve tvaru X. Přední kola byla nezávisle zavěšena na nestejně dlouhých ramenech s příčným stabilizátorem, torzními tyčemi a automatickým nastavením světlé výšky podle zátěže. Zadní tuhá náprava byla odpružena rovněž torzními tyčemi s automatickým nastavením světlé výšky. Hmotnost vozu se odhaduje na 2.720 kg.

Packard Predictor se stal hitem nejen v Chicagu. Absolvoval další výstavy, objevil se na titulních stranách časopisů Car Life a Motor Life a Packard s ním podnikl okružní cestu po prodejnách Packardů. Všude se setkal s velkým zájmem a oceňovaly se jeho tlačítky ovládané funkce. Po skončení předvádění byl Predictor umístěn do sbírky Packardů. Peníze na jeho další vývoj a zařazení do sériové výroby však chyběly a celý projekt byl odložen. Predictor byl po nějakou dobu umístěn v hlavní centrále Studebakeru a později přemístěn do továrny v South Bendu. Nakonec se stal majetkem Národního muzea Studebakeru.

Osud celé automobilky Packard se naplnil jen o málo později. 15. června 1956 byla zastavena výroba a 15. srpna byl společností Curtiss-Wright, která získala automobilku Studebaker-Packard, vydán příkaz k prodeji majetku automobilky Packard. Poslední Packardy ročníku 1957 a 1958 byly vlastně modely Studebaker President.

Související články

Témata
29. 10. 2021 21:09
Re: Takto to má vyzerať. Pekný článok.
kdybych měl volit jestli koupit Spartaka nebo tenhe koráb, bral bych ameriku. Samozřejmě cenou je to neporovnatelné
Avatar - Stejsn
29. 10. 2021 13:01
Re: Takto to má vyzerať. Pekný článok.
To si vůbec nemyslím. Spartak je vyvážené, pohledné auto. Tohle má naprosto roztříštěné tvary, snažící se za každou cenu šokovat. No prostě concept car. Nehodnotím samozřejmě použitou techniku, jen vzhled.
29. 10. 2021 11:35
Re: Takto to má vyzerať. Pekný článok.
Koncept pochází z doby kdy se u nás začínal vyrábět Spartak. Proti němu je to absolutní pecka.
Avatar - Barrichello
29. 10. 2021 10:06
Re: Takto to má vyzerať. Pekný článok.
styl 50 let je celkem fajn, akorát tohle je moc futuristické, jako většina konceptů té doby
29. 10. 2021 08:07
Re: Takto to má vyzerať. Pekný článok.
No tak je to megalomanský americký štýl päťdesiatych rokov, a ešte poznačený snahou o modernu, takže páčiť sa nám naozaj nemusí. Každopádne je to zaujímavý voz o ktorom som nevedel.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku
Články odjinud