TEST Peugeot 208 1,6 e-HDI – Jednoduše lepší!

Před časem jste si na našich stránkách mohli přečíst test Peugeotu 208 se zážehovou čtrnáctistovkou, ve kterém jsme na malém frantíkovi (ovšem vyráběném v Trnavě) našli mnoho pozitiv, avšak také nějaká ta negativa.

Pro zákazníky s novou 208 v hledáčku, však máme dobrou zprávu: u dieselového modelu je pozitiv o něco více a negativ znatelně ubylo. Zásluhu na tom má zejména pohonná jednotka.

Le moteur

Motor je totiž bez přehánění nejlepší částí vozu. Je příjemně tichý, rychle a bezproblémově naskakuje (to je důležité kvůli start-stop systému), má dostatek síly a střídmou spotřebu. Podařilo se jej i solidně odhlučnit, takže svým projevem neobtěžuje ani ve vyšších otáčkách. Turbodíra je zřejmě poslední překážkou agregátu na cestě k dokonalosti, nárůst momentu kolem 1.900 otáček by mohl být hladší.

peugeot testy malevozy Od této hranice šestnáctistovka poctivě táhne až ke čtyřem tisícům (s overboostem „umí“ až 285 Nm), dynamika vozu se vzhledem k nízké pohotovostní hmotnosti 1,2 tuny jeví dokonce jako lehce sportovní. Udávaná nejvyšší rychlost 190 km/h se zdá být až zbytečně skromná, dosáhnout této hodnoty, alespoň tachometrově, totiž nebyl problém ani v mírném stoupání. Zajímavým zjištěním bylo, že i při těchto vysokých rychlostech je dieselová 208 stabilní a působí docela jistě i při překonávání příčných spár. Občasné zavlnění karoserie měl na svědomí většinou pouze boční vítr.

Jak se dálniční sprinty projeví na spotřebě? Na šestý převodový stupeň a s nohou v podlaze ukazuje palubní počítač hodnotu 11,6 litrů, klasická stotřicítka už vrátí spotřebu do rozumných intencí; počítač ukázal hodnotu 4,6 litru na 100 kilometrů. Otáčky jsou v tu chvíli zhruba 2.200 min^-1. Kdo chce šetřit, zvolní na 100 km/h. Odměnou za klidnou jízdu bude spotřeba 3,4 litru na 100 kilometrů. Motor si v tu chvíli na šestku v klidu pobrukuje kolem otáček maxima točivého momentu.

...a co ten zbytek?

Zbytek auta naštěstí za motorem o mnoho nezaostává a dá se proto z hlediska jízdních vlastností hovořit o povedeném celku. Zdařilá je také šestistupňová převodovka s dobře vymezenými a rozumně dlouhými dráhami, image zvládnuté strojařiny kazí jen gumové dorazy. Kovová hlavice je efektní a dobře se drží, jen nesmí být venku moc teplo nebo zima. My jsme měli „smůlu“ na sluníčko, takže několik prvních kilometrů jízdy bylo opravdu nepříjemné dotknout se rozpáleného kovu a přeřadit.

V zatáčkách Peugeotu chvíli trvá, než zaklekne, s čímž souvisí i ne úplně jisté chování při více náhlých změnách směru za sebou. Poté však dokáže zatáčku vykroužit s jistotou. Zdá se, že šestnáctipalcová kola jsou tou nejlepší volbou, protože komfort jízdy je stále na velmi vysoké úrovni. Jediné slabší místo podvozku se projeví při najetí na nerovnost v zatáčce, kdy se záď auta má tendenci zavlnit. Rázy tlumil dieselový kus lépe než ten benzinový, přesto by v této oblasti mohli podvozkáři ještě trochu zapracovat.

peugeot testy malevozy

Líbí se nám citlivé a přesné řízení, u kterého se automobilka vyvarovala zbytečného přeposilování v nízkých rychlostech. Design malého volantu je neotřelý, co je však hlavní, dobře se drží. Brzdám ani spojce není co vytknout. I zde najdete dvoustupňový pedál plynu, kde je pro maximální akceleraci nutno prošlápnout cvakající zarážku.

Interiér s chybkami

Motor velmi dobrý, jízdní vlastnosti a komfort jakbysmet. Přesto ještě nemůžeme test ukončit. Ještě totiž zbývá rozebrat několik detailů v interiéru.

Začněme odkládacími prostory. Kam s velkou lahví či velkým kelímkem s limonádou? Nikam, podržet vám jej musí spolujezdec. Příjemná je loketní opěrka (v balíčku za 4.000 Kč), interiér by však snesl ještě jedno odkládací místo – hodně elegantní by byla schránka za barevnou obrazovkou. Dotyková obrazovka jako taková si zaslouží jen a jen pochvalu, je dobře čitelná a grafika působí svěže.

peugeot testy malevozy Rozměrná sedadla jsou velice pohodlná, v tomto ohledu si Evropané nebudou mít na co stěžovat, potěšila by však podélně polohovatelná opěrka hlavy. Kaňkou u daného testovacího kusu bylo uchycení sedadla řidiče k podlaze, které lehce povrzávalo. U novinářského kusu s nájezdem 4.500 kilometrů jde o poměrně nešťastnou chybku. Velké kosmetické zrcátko s osvětlením to už nemá šanci zachránit, byť dámy jím budou nadšené.

O několik odstavců výše jsme velebili malý multifunkční volant za to, jak se dobře drží, zde však nemůžeme opomenout jeho stinnou stránku: při klasickém nastavení dokáže zastínit část přístrojového panelu. V tomto konkrétním případě to u 180 cm vysokého řidiče byla spodní část rychloměru (do 10 km/h) a otáčkoměru (konec červeného spektra). To není žádná tragédie (zvlášť u otáčkoměru je to úplně jedno), zamrzí však částečné zakrytí digitálního počítadla kilometrů na spodní straně multifunkčního ukazatele mezi přístroji.

Závěr

Povedený vznětový lvíček nemá nějaké větší slabiny, celkový dojem však sráží některé detaily v interiéru. Celková cena testovaného kusu se přehoupla přes 400 tisíc korun, což už možná bude psychologická hranice pro nákup modelu 208. Nezapomínejme však, že se v tomto případě jedná o nejdražší nabízenou motorizaci (navíc vynikající) v nejvyšší výbavě Allure.

peugeot testy malevozy

Plusy

• Zajímavý design

• Výborná sedadla

• Vnitřní prostor

• Kultivovaný vznětový motor

• Výhled z vozu

Minusy

• Kovová hlavice pálí/studí

• Výhled na přístrojový štít

• Odkládací prostory