Účastníci se vydali ve smyčce Neon – Neon (579 km, 465 km RZ) na břeh Rudého moře a trať se vinula podle pobřeží. Posádky jely po rychlých a často po hodně kamenitých, místy písčitých úsecích, kde tlačily pedál plynu na podlahu. Délkou měřeného úseku a rozmanitostí povrchů se etapa řadila mezi nejtěžší v letošním ročníku.

Nejsem mistr světa

Pilot Martin Macík podporovaný navigátorem Františkem Tomáškem a jištěný mechanikem Davidem Švandou vybojoval v 9. etapě Dakaru vítězství a v celkovém hodnocení drží 5. pozici. Týmoví mechanici přes noc vyladili Karla k dokonalosti. Už před startem bylo v bivaku cítit, že se něco chystá. Etapa byla extrémně rychlá a prašná. Karel hned od začátku postupoval pořadím, aby na 8. kontrolním bodu převzal vedoucí pozici. A díky vyrovnané jízdě Martina Macíka, bezchybné navigaci Františka Tomáška a technickému jištění Davida Švandy ji bez zaváhání dovezl až do cíle. 

„Devět let to trvalo a konečně to vypadá na první vítězství v etapě. Musíme bojovat dál, máme ještě tři etapy před sebou. Karlovi jsme dali na prdel. Dneska to zase pro mechaniky bude dlouhá noční práce. Snad to zvládnou stejně dobře jako předešlou noc. Každopádně, bylo to náročné, dlouho jsem se tak nezapotil. Ale zahřálo to u srdce a ukázali jsme, že rychlost máme,“ popisuje Martin Macík. A navigátor František Tomášek doplňuje: „Navigace nám tam skvěle padala. I když etapa byla hodně tvrdá a rychlá. No, nevím, jestli bych to chtěl zažívat každý den.“ A mechanik David Švanda tuší, že jeho práce v cíli nekončí: „Auto je trochu rozebrané, musíme ho dát přes noc zase dohromady a zítra znova! Ale za mě to dneska byla super etapa a bavila mě od začátku až do konce.“ 

Do konce Dakaru zbývají tři etapy. Závod se začíná rozhodovat, přesto je potřeba zachovat si chladnou hlavu. Všichni vědí, že stát se ještě může cokoliv. Kdo Dakar nezažil na vlastní kůži, těžko si dokáže představit, jak náročný je fyzicky i psychicky. „Ego ve zdravém formátu je na Dakaru důležité. Bez něj se nemůžeš postavit na start. Musíš si od začátku věřit, že to zvládneš. Já si musím být jistý v řízení. František v navigaci. Když se na trati cokoliv stane, David musí mít koule říci, jak to vyřešíme. Ale současně vám ego nikdy nesmí přerůst přes hlavu. Když si začneš myslet, že jsi mistr světa amoleta, je zle. Bude tě to omezovat. Přeceníš se a někam to pošleš nebo nezvládneš situaci. Na Dakaru musíš umět pracovat s tím, co právě máš,“ říká Martin Macík.

Rallye Dakar, 9. etapa: Macík vyhrál etapu

Skvělý den Orion MRG

Favorité odpadávali, na trati bylo k vidění několik hrozivých pádů. Jezdci z týmu ORION – Moto Racing Group ale náročný den na dakarské rallye přežili a posunuli se celkovým pořadí dopředu. Milan Engel se blýskl patnáctou příčkou v etapě a celkově drží 21. místo. 

„Za výsledek jsem moc rád. Určitě se mi pojede lépe z předních pozic,“ prohlásil v cíli Engel. To jeho kolega Martin Michek se trápil. „To, co se dělo na trati, bylo drsné. Dlouho jsem bloudil a ke konci jsem měl pád.“ Bývalý elitní motokrosař dojel v úterý na 20. místě, v celkovém pořadí se však posunul na skvělou třináctou příčku. 

Tohle byla skvostná etapa pro ORION – Moto Racing Group. Dva čeští jezdci v nejlepší dvacítce? To se jen tak na dakarské rallye v motocyklové kategorii nevidí! Navíc během úterka museli favorité končit, pro zraněné létaly vrtulníky. „U všech pádů jsem projížděl. U Poláka Giemzy jsem se zastavoval a ptal se, jestli je v pořádku,“ popisoval náročný den Martin Michek. Své nejlepší umístění v etapě si připsal Milan Engel. Nejprve dojel na dvanáctém místě, jenže poté ho pořadatelé odsunuli na patnácté. Některým soupeřům se totiž zohlednil čas, který ztratili při pomoci havarujícím jezdcům na trati. 

Jaká byla podle něho klíčová strategie? „Hlavně být pozorný, protože na trase byly skryté waypointy a musel si člověk pro ně zajet. Kdo jel hlavou, tak měl navrch,“ dodal Engel. Trasa během úterka vedla velmi náročným terénem. „Duny nebyly žádné, byl tam hlavně písek a v něm vylezlé šutry. Bylo to strašně ubíjející a velmi dlouhé na psychiku,“ doplnil jezdec, kterého v předchozí maratonské etapě brzdily technické problémy. „Bohužel i během úterka to blblo. Se samotným čerpadlem už nebyly problémy, ale motorka mi moc nešla nastartovat. V elektronice je furt nějaký hokej a musíme na to přijít.“

Náročné chvíle prožil Michek, který po dojezdu do cíle přiznal, že si vybral svůj den. „Od dvacátého kilometru jsem bloudil, což mě stálo 25 minut. Než mi došlo, že jedu zcela mimo, tak to byla dlouhá doba. Skoro jsem pak nevěděl, na jaké místo se mám vrátit. Bylo to pro mě frustrující,“ tvrdil Michek, který se pak rozjel a pohyboval se kolem dvanáctého místa. Před tankovacím bodem ale opět zabloudil a ke konci se potýkal s pádem. 

„Přihodilo se to v řečišti. Vjel jsem do pole kamenů, jeden z nich mi nakopl zadní kolo, přetočil jsem se a mě to katapultovalo do vzduchu. Nicméně jsem se posbíral, motorka a já jsem v pohodě,“ popisoval Michek, který na nejlepšího ztrácí hodinu a padesát minut, celkově je třináctý. „Dakar se chýlí ke konci a špička tlačí na pilu, proto se dělají chyby. Celkové třinácté místo mě těší, je krásné. Ale určitě by mě těšilo víc, kdyby závodníci byli v pohodě, závodili se mnou, a já je překonal svojí rychlostí.“

Podle Engela se dají čekat v následujících dnech další náročné trasy přes kamenité cesty a vyschlé řečiště. „Bude to podobný terén, tedy hodně kamení a dost tvrdý povrch. Ve čtvrtek nás čeká v tomto 511 kilometrů, což bude rozhodující den,“ dodal Engel. Úterní etapu si pochvaloval Ervín Krajčovič, šéf týmu ORION – Moto Racing Group. „Je to skvělá výchozí pozice. Martin je dostatečně motivovaný, aby v následujících dnech uspěl a pohlídal si navigační chyby. Milanovi se po technických potížích v maratonské etapě zvedla nálada a chce se posunout výš. Víme moc dobře, že na lepší umístění rozhodně má,“ řekl Krajčovič.

Macháček jde do vedení! 

Byl to opravdový očistec, shodují se jezdci Buggyra Racing. Devátá etapa měla být dle pořadatele nejobtížnější, což se posléze potvrdilo. Josef Macháček topil pod kotlem, rovněž ale šetřil techniku a po problémech průběžného lídra Quintera (USA) se ujal se speciálem Can-Am DV21 vedení. 

Téměř pět set kilometrů dlouhý měřený úsek jel Josef Macháček přes šest hodin. Radost v cíli ale zastínila dlouhou a únavnou etapu. „Pořadatel si dal opravdu záležet. Navigačně složitý, všude samý kámen, už na šestém kilometru začaly první kolize. Řešili jsme elektroniku a snažili se jet tak, abychom si pohlídali celkové druhé místo. Na trati jsme viděli stát vedoucího muže, tak uvidíme, jak bude pořadí vypadat. I když jsme se snažili jet opatrně, byly z toho dva defekty,“ uvedl Josef Macháček, který figuruje na prvním místě v průběžném pořadí lehkých prototypů. Zároveň se zařadil mezi jezdce kalibru Peterhansela, kteří se těšili na Dakaru z průběžného lídrovství ve dvou různých disciplínách. 

Mimořádný výkon podává při své premiéře rovněž, Tomáš Enge, který dnes zaostal za vítězem měřeného úseku jen o sedmačtyřicet vteřin (!!) a skončil v etapě druhý. „Nejelo se vůbec v písku, ale vše vedlo po pistách nebo mimo ně a hrozně se prášilo. Tím, že jsme měli včera problém, jsme museli předjíždět spoustu aut a ztratili desítky minut. Byla to další zkouška odolnosti posádky a auta. S umístěním jsem samozřejmě spokojený. Doufám, že zítra využijeme dobré startovní pozice a poletíme,“ řekl v bivaku Tomáš Enge. 

Hned od začátku letěl s kamionem Tatra Phoenix, Ignacio Casale. Ještě v polovině etapy trojnásobný vítěz kategorie quadů senzačně vedl! Pak ale přišly problémy s elektronikou a velká ztráta. „Bylo to neskutečné. Předjížděli jsme kamazy a spolu s Alvarem věděli, že máme na vítězství. Vše klapalo a navigace nám šla bez problémů. Pak jsme ale zastavili a zjistili, že nám odešly baterie a už nenatočili motor. Je to velká ztráta a velké ponaučení. Ale je to náš první rok v kategorii kamiónů, získáváme zkušenosti. Chceme tu být i příští rok a bojovat o první trojku,“ prohlásil v bivaku chilský závodník. 

Problémům se nevyhnul ani Martin Šoltys, který si dojel pro deváté místo. „Hned na začátku etapy jsme měli problém se šrouby na turbu, s Tomášem Šikolou jsme vedli debatu, jestli to vyměníme nebo dojedeme. Je to tam vždy hrozně rozpálené a výměna trvá opravdu dlouho, až hodinu. Rozhodli jsme se, že to dojedeme a tu ztrátu vidíte sami. Do toho jsme řešili ještě jeden defekt pneumatiky. Zastavili jsme i u Ignacia, který měl problém s baterií, ale nedokázali jsme mu pomoci,“ vysvětlil český jezdec.

Rallye Dakar 2021: Konečné výsledky

Pabiška už je čtvrtý

Po maratonské etapě přišla na řadu smyčka v okolí Neomu se 465 měřenými kilometry. David Pabiška jí dojel na 36. místě a v celkovém pořadí si polepšil na 32. příčku. V pořadí Original by Motul (kategorie bez asistence mechaniků) dojel etapu čtvrtý a stejná pozice mu patří i v celkovém pořadí. 

„Pořadatel nás chce asi ještě vyselektovat a teď se mu to povedlo. 450 kilometrů převážně po kamenech několik kluků vyřadilo. Ale já se naštěstí držím, i když to bylo hodně i o navigaci. Ze začátku jsme ve skupince zabloudili, což mě mrzí, protože jsem nedal na svůj instinkt a nechal se strhnout davem. Takže jsem hodně ztratil a pak se musel prokousávat dopředu. Bylo to dlouhé, ale jsem fyzicky v pořádku, motorku jsem dovezl celou, takže jedeme dál,“ řekl Pabiška.

Rudolf Lhotský zajel 51. čas což znamenalo 11. příčku v Original by Motul. V celkovém pořadí poskočil na 44. místo a je stále na 9. pozici hodnocení kategorie bez asistence. „Nepodařilo se mi chytit jeden waypoint, takže očekávám penalizaci a sestup pořadím, ale zatím nevím kolik. Waypoint byl někde na skále, sjel jsem z ní a už se nešlo vrátit zpět, tak jsem ho tam nechal. Dakar je mistrovství světa v navigaci a chyby se dělají. Bylo navigačně hodně těžké. 

Zuby naštěstí nebolí, antibiotika zabrala, ale také to není ideální. Člověk je furt pod prášky a tělu to dává hodně zabrat. Ale jedeme dál, už zbývají jen tři etapy a to se musíme kousnout, sebrat poslední zbytky sil a do toho cíle to klidně dotlačit,“ uvedl Lhotský.

Po 8. etapě Dakaru: Tománek pomohl Lopraisovi a skončil

Jako Střihoruký Edward

Motocyklista Libor Podmol předvedl v nejtěžším dnu Dakaru skvělý výkon. V 9. etapě, jejíž měřená část činila 465 kilometrů, dojel třicátý. Opět však na trati bojoval s namoženými šlachami v rukách. „Když jsem se ráno probudil, cítil jsem se jako Střihoruký Edward. Nemohl jsem hýbat prsty. Hodně mě to limitovalo, protože ta trať byla převážně kamenitá a nedalo se nikde moc pustit řídítka a odpočinout si,“ uvedl šéf Podmol Dakar Teamu. 

Úterní trasa měla včetně přejezdů celkem 580 kilometrů. Charakterizovaly ji kameny, které závodníky brutálně potrápily. Zranili se na nich například i hvězdní borci, jakými jsou Toby Price nebo Lukas Benavides. Slavná rallye pro ně předčasně skončila. „Byla to hodně kamenitá a pomalá etapa, fyzicky velmi náročná a zrádná,“ potvrdil Podmol. „Viděl jsem snad všechny, kteří spadli. Bylo to fakt dost nebezpečný, hodně závodníků skončilo na zemi. Na těch kamenech stačí malá chyba a když spadneš, tak to bolí buď motorku, nebo tebe,“ popsal Podmol, který svoji motorku značky Husqvarna pojmenoval jako GAIA. 

Bývalý mistr světa ve freestyle motokrosu si s nástrahami trati poradil, ale také několikrát zaváhal. Naštěstí jen při navigaci. „Na začátku jsem zabloudil a vlastně trochu i na konci. Prvních 200 kilometrů jsem jel ve velkých bolestech, pak ty ruce trošičku odezněly. Nějak jsem si na to zvykl. Pokusím se to do zítra zase nějak zregenerovat,“ dodal Podmol, který musel často zpomalovat kvůli projíždějícím autům. „Na prašných cestách mě předjelo čtyři nebo pět aut, během vteřiny jsem se ocitl pokaždé v úplné tmě kvůli prachu. Musel jsem hodně zpomalovat.“

Podmol je nyní průběžně na 35. místě, což je na nováčka Dakaru znamenité. „Každý den se snažím zajet co nejlíp. Prioritou je dostat se do cíle, protože jak je vidět, i ti nejlepší vypadávají. Před startem jsem chtěl být do čtyřicítky. Tam už jsem. Takže teď to jen udržet. Musím dál dávat pozor na sebe i na motorku, abychom to spolu dotáhli do konce,“ dodal Podmol, který tentokrát dojel do cíle se ztrátou hodiny a čtrnácti minut na vítězného Argentince Kevina Benavidese.

Rallye Dakar, 7. etapa: Loprais oslavil narozeniny

Hvězdy končí, kluci pokračují

Devátá etapa Rallye Dakar rozbíjela techniku i psychiku závodníků. Kamenitá trať znamenala problémy pro spoustu posádek, některé z nich se museli poroučet ze závodu. Tak jako včera hvězda konvoje Sebastian Loeb, kterou následoval spoustu dalších. Ovšem bojovníci z Ultimate Dakar Racing pokračují navzdory problémům dál. 

Úvod deváté etapy nezačal vůbec dobře. Posádka deset minut před odjezdem z bivaku, zjistila, že mají u toyoty upadlý tlumič na předním levém kole. „Takže jsme odjeli z bivaku, hned se vrátili a oba přední tlumiče vyměnili.  Přesto jsme stihli přijet v časovém limitu do prostoru startu rychlostní zkoušky,“ přibližuje ranní komplikace Tomáš Ouředníček.

Start deváté etapy pořadatelé připravili v nádherném prostředí u moře. „Dlouho jsme jeli po pobřeží. Pak se začalo pekelně prášit. Bylo téměř nemožné předjet. Přesto jsme pár bugin předstihli, ale pak uvízli v prachu za dvěma auty a najednou se ozvala rána. Narazili jsme totiž do nějaké skály. Bohužel to odnesly disk i pneumatika.“ 

Při výměně kola se ale objevily komplikace. Silně poškozený disk se posádce dlouho nedařilo sundat. „Pak už jsme museli jet na pohodu. Protože tahle etapa byla vysloveně hnusná, kamenitá. Kromě startu a několika pískových cest to bylo utrpení na šutrech. Jeli jsme pomalu, kolikrát na jedničku, šplhali jsme po skalách a velkých balvanech. Já myslím, že něco takového na Dakar nepatří. Akorát se tím ničí závodní stroje. Nic pozitivního to nepřinese,“ myslí si Tomáš a dodává: „Cestou jsme potkali spoustu strojů, které měly defekt nebo ulomené rameno. Sami jsme pomohli jednomu závodníkovi ze Saudské Arábie, který jel bývalým Hummerem Robbyho Gordona. Auto mu nestartovalo, tak jsme mu připojili naši baterii, aby mohl odjet.“

Do cíle dojížděli Tomáš s Davidem jako 44. v kategorii aut za tmy. Stejnou pozici drží i celkovém pořadí. „V průběhu etapy se nám povedlo pěkně zabloudit, celá skupinka aut a kamiónů. Kvůli prachu nebylo skoro nic vidět. Snad dvacet kilometrů jsme jeli na dvojku, protože nebylo poznat, jestli tam jsou kameny, rokliny nebo kudy se dá jet. Pozitivní je, že máme splněnou misi. Chtěli jsme totiž porazit Sebastiana Loeba. A už se nám to dvakrát povedlo. Jednou v roce 2018 a letos. Není to takový bojovník, jako my s Davidem. V tom jsme lepší,“ říká s úsměvem Tomáš.

Toyota Hilux dobitá kamenitou devátou etapou potřebuje celonoční servis, aby byla připravena na další dakarské dějství. Podle Tomáše totiž desátá etapa bude podobná úterní. „Bude to opět náročné na psychiku. Musíme to zvládnout s větším nadhledem. Prostě najít v sobě víc optimismu a dobrou náladu. A přidáme naši tradiční bojovnost. To jsou naše zbraně,“ uzavírá pilot Tomáš Ouředníček.

Pro první část středeční etapy z Neomu do Ala-Uly (583 km, 342 km RZ) neexistuje dostatek superlativů, aby popsaly krajinu. Kopcovité oblasti jsou opravdu úchvatné. Písečné tratě však poskytnou účastníkům hodně navigačních možností, aby zvládli všechna údolí.

Klid před bouří?

Přestože mnozí účastníci označili devátou etapu za vůbec nejnáročnější v dosavadním průběhu Rallye Dakar 2021, z pohledu Instaforex Loprais Praga Teamu se jednalo o relativně poklidný den měřeno dakarskou optikou.

Pořadatelé připravili opravdu náročnou trať, jejíž charakter se několikrát radikálně změnil a s ním i tempo. Především kamenité pasáže, kterých byla spousta, mohly znamenat problém. Závod spěje do finále a minuty ztracené výměnou pneumatiky nebo opravou jiných škod budou v těchto dnech bolet dvojnásob.

Nic z toho trojice Aleš Loprais, Khalid Alkendi, Petr Pokora ale v úterý řešit nemusela. V nebezpečných kamenitých úsecích nepatrně zvolnila a proti zvířenému prachu, s nímž se na speciálce potýkali všichni, se příliš dělat nedá. Praga V4S DKR se startovním číslem 504 dorazila do cíle jako čtvrtá a stejnou příčku nadále drží i v průběžném hodnocení. Od medailových pozic ji tři dny před koncem rallye dělí sedmnáct minut a deset sekund.

„Mohlo to být trošku lepší, ale rozhodli jsme se zvolnit v kamenité pasáži, kde dva kamiony před námi udělaly defekt. Tam nás přeskočila dvě auta. Pak jsme byli rychlejší my, ale tyto kamiony už nás před sebe nepustily. Mrzí mě to, protože to trvalo až do cíle. Borce jsme se snažili objíždět zleva, zprava, ale nepodařilo se,“ popisuje Aleš Loprais. „Navíc jsme při jízdě v prachu udělali menší navigační chybu, která nás stála dvě minuty.“

Přesto panovala v týmu po dojezdu do bivaku spokojenost. Veškeré šotky, kteří v technické oblasti posádku v předchozích dnech poškádlili, se podařilo vypudit a pragovka šlapala jako hodinky. „Rychlost jsme měli pěknou. Super je, že auto funguje skvěle. Musíme jen počkat na otevřenou poušť a dunové pasáže, které by měly přijít hlavně pozítří. Věříme, že právě to jsou místa, kde bychom se mohli posunout dopředu,“ těší se Loprais na nadcházející dny.