Po dálnici D1 jezdíme už 30 let

Úsek z moravské metropole do hlavního města Slovenska nese označení D2 a od roku 1993 s jedná o spojení mezi dvěma suverénními státy. Její stavba trvala poměrně krátkých třináct let, od roku 1967. Myšlenka stavby rychlostních komunikací na našem území je však mnohem starší.

První návrh Národní silnice Plzeň-Košice vznikl již v roce 1935. Projektem autostrády se zabýval také Jan Antonín Baťa. Podle jeho plánů měla vést z Chebu až do Velkého Bočkova na Zakarpatské Ukrajině, která byla součástí tehdejšího Československa. Vyhýbala se velkým městům, například neměla vůbec vést přes Prahu, ani kolem ní. Stát měl však jiné starosti a Baťa ani přes velikost svého obchodního impéria nemohl pochopitelně realizaci financovat z vlastní kapsy.

V lednu 1939, tedy až po nechvalně proslulé Mnichovské dohodě začaly práce na projektu Praha-Jihlava-Brno-Zlín, o tři roky později byl ale zastaven. Zbylo po něm několik drobných staveb, které se dochovaly dodnes. Na další začátek si musel náš stát počkat skoro třicet dalších let. V roce 1971 byl otevřen první úsek Praha-Mirošovice, zbylá část pak do listopadu 1980. Při výstavbě bylo přemístěno na 40 milionů m³ zeminy. Stavbaři položili okolo 9 milionů km² asfaltu, betonu a cementu, postavili 280 mostů a 141 nadjezdů. Původní trasa mezi Prahou, Brnem a Bratislavou měřila 317 km, z toho 258 km na území dnešní České republiky.

Dnes dálnice D1 spojuje Prahu a Brno s Ostravou, až na česko-polskou hranici by měla dosáhnout v příštím roce. Momentálně jezdíme po 335 km, přes které vede 176 mostů a 36 křižovatek. Plná délka dosáhne 377 km. Jedná s o jeden z nejnebezpečnějších dopravních tahů u nás, hustota provozu je vysoká a vysoká nehodovost je způsobena také velmi špatným stavem povrchu, zejména mezi Prahou a Brnem.

Zatím poslední komunikací dálničního typu, která byla uvedena do provozu, je jižní část Pražského okruhu, která propojila D1 s D5 Praha-Plzeň-Rozvadov. Byla otevřena 20. září 2010.

Perlička na konec: D1 vlastně ani dálnicí není, její převýšení je větší, než povolují příslušné normy. Má však mezinárodní výjimku.