Podívejte se, jak se oživují motoristické dějiny: Víc než jen reinkarnace
Vytvořil program na úpravu fotek, bez něhož se neobejde téměř žádná automobilka. Před pár lety přišel jedenatřicetiletý Jan Rambousek s dalším projektem. Unikátním způsobem vnáší život nejznámějším motoristickým událostem. Jak?
Od redakce jsme ušli přesně 302 metrů. Ocitáme se před masivními černými dveřmi v pražských Holešovicích. „Tak jste to našli,“ pouští nás do svého (skrytého) centra jedenatřicetiletý Jan Rambousek alias Honza, kreativní ředitel společnosti Automobilist. Firmy, která za pomoci nejnovějších technologií oživuje nejvýznamnější milníky motoristické historie.
Zlobivý talent
Rambouskovo mládí se dá charakterizovat třemi pilíři: láskou k autům, designu a počítačové grafice. Už ve dvanácti si modeloval první návrhy ve 3D. O čtyři roky později se dostal se svým konceptem futuristického vozu do nejužšího výběru v soutěži francouzského Peugeotu. V sedmnácti se vykašlal na střední a přestěhoval se z Plzně do Prahy. V hlavním městě nezvlčil, ba co víc – ponořil se do motorů a grafiky s daleko větším zanícením. „Přidal jsem k tomu ještě focení a zaměřil se na vývoj programu, který by záběrům dodal dynamiku,“ hlásí Honza. To se mu povedlo v roce 2008 s pomůckou VirtualRig.
„Když se podíváte na billboardy a vidíte tam vozidla, která vypadají, že v ostrých zatáčkách valí ohromnou rychlostí, pozadí vzniku snímků je úplně jiné. Zpravidla to zachytí ve statické pozici a vše se dolaďuje až na PC,“ stahuje Jan oponu. A právě k tomu slouží jeho „zlepšovák“, který od té doby využívá většina automobilek.
Stovky hodin v archivech
„Vždycky mě bavily křivky karoserií, prostředí závodů, ale hlavně z dřívějška. Nejvíce mě fascinují dvacátá a třicátá léta. Jenže fotky z té doby bývají často nekvalitní, osekané, ze špatných úhlů, černobílé a tak dále. Proto jsem ty nejzajímavější situace chtěl oživit,“ dostává se Rambousek k současné náplni práce. Jak proces začíná? A v čem je unikátní? „Jedná se o takovou archeologii motorismu. Vezmeme si známou situaci a tu se snažíme přenést na plátno. Jsou za tím stovky hodin strávených v archivech. Kolikrát debatujeme s tehdejšími mechaniky, kde přesně měla formule škrábanec. Prostě nechceme podcenit žádný detail,“ zapojuje se do rozhovoru dvaatřicetiletý Petr Doupal, jenž v české firmě řeší veškerou komunikaci. Když nashromáždí dostatek pramenů, načrtne Rambousek skicu budoucího obrazu. Poté následuje výběr lokace. „Co nejvíce věcí se snažíme nafotit, takže se po světě nalétáme celkem dost. Některé okruhy už ale neexistují, takže i ty vytváříme z referencí. Stejně tak promýšlíme oblečení řidičů, diváků, aby vše sedělo,“ bere si zpět slovo Rambousek a navazuje: „Na herce, které pak zasadíme do virtuální reality, se pořádají castingy.“ To nejpodstatnější se však odehrává před monitory, zde v prostorném studiu na Praze 7.
Strašně piplání
Tisíce minut netráví pouze rešeršisté v knihovnách a rozhovory s pamětníky. Extrémní dřinu si užijí také grafici. Jeden z nich – čtyřiatřicetiletý Vojtěch Čada – se právě brodí na levé obrazovce stovkami referenčních fotografi í monopostu legendy formule 1 Ayrtona Senny. „Musím,“ říká, „stačí totiž podcenit malinkou drobnost a lidé chyby neodpouštějí.“ Na pravém monitoru pak modeluje stroj ve 3D se všemi detaily. Co je pro něj nejtěžší? „Pokaždé něco jiného, ale dělat světla, to nechcete,“ usmívá se. Za největší frajeřinu však pokládáme, jak z pár kružnic vykouzlil propracované pneumatiky s drážkami skutečnějšími než skutečnost. Tím majstrštyky ani zdaleka nekončí. Na červené Porsche 917K z vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans nechává v počítači napršet. Dál se rovněž piplá se sedřeným lakem, aby co nejvěrněji odpovídal realitě z června 1970.
Rekord vycházejícího slunce
Jeden obraz zabere pětičlenné skupince šest měsíců. To se poté odráží také na ceně. „Každý vizuál nabízíme ve třech velikostech. V té největší vyrobíme limitovanou edici pěti kusů. Zájemce za ně zaplatí kolem sto dvaceti tisíc korun,“ popisuje Doupal s tím, že poslední kousky můžou zdražit mnohonásobně. „Například ten s Jamesem Huntem z roku 1976, když se stal v Japonsku mistrem světa F1. Šlo o úplně poslední a jeho hodnota se vyškrábala na téměř čtyři sta padesát tisíc korun,“ poznamenává Rambousek k obrazu, jenž patří k jeho srdcovkám. Zvlášť pikantní na tom je, že coby pilota využila parta z Automobilistu Hunta juniora – Freddieho. „Je mu neskutečně podobný, myslím, že jsme nemohli vybrat lépe,“ těší oba.
Až do oblak
Byť Rambousek a spol. chtějí lovit klienty především v zahraničních vodách, nezapomínají ani na tuzemské rybníky. Jednak tím, že kromě fajnovějších obrazů se sofistikovaným pozadím tvoří „obyčejnější“ plakáty, které se dají sehnat i do tisíce korun. Dále tím, že několik děl má českou stopu. Lze si tak třeba koupit obraz s královnou rychlých kol Eliškou Junkovou, jež na Grand Prix ve dvacátých letech pořádně zatápěla mužským protivníkům. U příležitosti výročí Bitvy o Británii se pak Honza odlepil v tvorbě i do vzduchu, když vzdal hold Josefu Františkovi – československému letci a noční můře nacistických messerschmittů. „Teď se ale především soustředíme na dodání vizuálů k jubilejnímu tisícímu závodu formule 1, který se uskuteční v Číně,“ svěřuje se Jan a vytahuje na závěr dvojici exkluzivních plakátů. Prý je to ale teprve začátek, ujišťuje nás, zatímco pomalu zavírá bránu své „laboratoře“. Necháme se překvapit.
Autor: Tomáš Hadač
