Podivnost jménem Dymaxion: Měl se pohybovat po souši, ve vodě i ve vzduchu

Už v minulém století badatelé a vynálezci zdůrazňovali touhy zrealizovat představy zázračného dopravního prostředku schopného přenést člověka vysoko do vzduchu, zpět na zem a poté bez potíží vyrazit do vln. Ani jeden popularizátor vědy se k metě skutečné stavby nepřiblížil, ačkoliv velmi blízko cíli se dostal americký vynálezce Richard Buckminster Fuller.

Nadaný rodák z Massachusetts perfektně rozuměl architektuře, matematice, literatuře i technice, však po něm pojmenovali sférické molekuly alias fullereny, nicméně automobilový segment je mnohem vděčnější za prototyp teoreticky obojživelného stroje. Plánovaný zázrak nese jméno Dymaxion.

Rus si postavil ohromující obojživelný teréňák. Navíc překvapivě rychlý

Mikrobus pro všechny případy

Rozhodně odvážný snílek tušil naivitu svého vnímání světa, uvědomoval si souvislé problémy konstrukce takového "všeživelného" originálu, a tak se rozhodl postupovat od úplných základů.

Znáte značku LuAZ z Ukrajiny? Vyráběla obojživelná a terénní auta

S odvoláním na myšlenku čtyřrozměrného transportu napříč všemi sférami Richard vymyslel prototyp pojmenovaný složeninou anglických slov DYnamic, MAXimum a tensION – česky dynamika, maximum a napětí. Dymaxion bylo vlastně tříkolové letadlo tvaru vodní kapky s pohonem předních dvou kol. Zadní samostatné kolo sloužilo k řízení směru pojezdu. 

Univerzální mikrobus byl představen dávno před módou privátních tryskáčů. Fuller obdivoval ptáky, proto nejprve v duchu praktikoval variantu létajícího a pojízdného stroje, což mělo být následně podpořeno vysněnou plavbou. Z povahy věci neměla být tříkolka nikdy definována jako automobil, i když byl projekt do této kategorie zaregistrován a v ní i navždy zůstal.

První generace Dymaxionu byla odhalena na chicagském veletrhu v roce 1933 za doprovodu obrovského zájmu veřejnosti. Dychtiví novináři obdivovali tunový trup dlouhý 6,1 metru pro celkové obsazení 11 cestujícími. Řízené zadní kolo dovolovalo prudké otočky či kruhy s malým poloměrem a splývavý tvar přispěl k údajné spotřebě 6,5 litru na 100 kilometrů.

Když se konstruktéři utrhnou: Desítka technických unikátů

Tvůrce chtěl dosahovat maximální rychlosti 206 km/h pomocí vidlicového osmiválce Ford uloženého vzadu a vybaveného převodovkou stejné společnosti. Technika byla zabalena v hliníkovém plášti vyhlazeném dle námořních zvyklostí za asistence návrháře lodí a letadel Starlinga Burgesse. Aerodynamická tématika byla patrná ve strohém interiéru kapkovitého obojživelníku.

Katastrofický úvod Dymaxionu

Koncept One byl zničen v roce vystavení, když do něj vrazilo další auto rychlostí 112 km/h a z trosek se nepodařilo zachránit mrtvého řidiče. Protože Fuller před katastrofou promlouval o špatné stabilitě a otázkách řízení prototypu, dobová média ignorovala možného viníka a jedním hlasem reportovala příběhy o převrácení špatně usazeného vozu. Následné vyšetřování vyloučilo jakékoliv podobné problémy s Dymaxionem, příčiny havárie byly zcela odlišného charakteru.

Fuller a Burgess mohli užívat dar pěti tisíc dolarů (dnes 117 tisíc Kč) od obchodníka s cennými papíry a tyto peníze byly použity k vytvoření druhé a třetí verze Dymaxionu. Dvojka je jediným dochovaným kusem vystaveným ve sbírce nevadského muzea National Automobile Museum. Výstavní exemplář z Chicaga byl při havárii těžce poškozen, Fuller ho nakonec obnovil, a přesto byl technický skvost časem nenávratně ztracen. Třetí dílo bylo v 50. letech bohužel zničeno.

Schlörwagen (1939): Vejce z Göttingenu

Trojice v dobách slávy putovala po USA a propagovala různé firmy či produkty včetně leteckého paliva. Občas si zájmu všímali také výrobci běžné konfekce na poli čtyř kol. Walter Chrysler, Henry Ford a Henry Kaiser se o projekt obzvláště zajímali, přestože Fuller uznal potřebu zásadních vylepšení v případě zahájení sériové výroby létající tříkolky. Například nemohla být nasazena během silného větru, přesto si Chrysler myslel, že vznikl revoluční výtvor zastiňující veškerou ostatní produkci.

Jezdí už jen repliky, jedna z Česka

Po silnicích jezdí už jen dvě ukázkové repliky Dymaxionu. Jsou jimi Foster Dymaxion Replica postavená podle druhého prototypu konstruktérem Normanem Fosterem a Lane Dymaxion Replica složená údajně před šesti lety v moravské Kopřivnici podle specifikací zpřístupněných veřejnosti. 

Automobiloví novináři poctěni zkušební jízdou pochybují o deklarovaných schopnostech pravého Dymaxionu. Převratný vynález prý nebyl nikdy tak revoluční, jak by mohl jeho autor očekávat. Bez ohledu na horší jízdní vlastnosti má nafouklý mikrobus pevné místo mezi důležitými milníky automobilového průmyslu. Richard Buckminster Fuller se odvážil myslet dále než na hranici čtyřkolové krabice a opravdu nabídl možné řešení jednoho z nejstarších problémů lidstva.