Znáte značku LuAZ z Ukrajiny? Vyráběla obojživelná a terénní auta

LuAZ, neboli Lucký automobilový závod, má své kořeny na počátku padesátých let dvacátého století a to v roce 1951. Tehdy začal v městě Luck, ležícím v západní části Ukrajiny na historickém území Volyně, fungovat podnik, který se nejprve zabýval výrobou náhradních dílů a opravami vozidel GAZ, UAZ a ZIL.

GAZ v nové době: Vedle užitkových aut i výroba Škodovek

První vozidlo, které neslo označení LuAZ se začalo rodit v polovině padesátých let dvacátého století a stála za ním potřeba lehkého terénního vozu schopného plavby na vodní hladině, kterou přinesly zkušenosti armády z války v Koreji z let 1949 až 1953.

Na vývoji tohoto vozu nejprve pracoval B. M. Fitterman se svými spolupracovníky ve výzkumném automobilovém institutu NAMI. Výsledkem jejich vývoje se stal prototyp, který měl samonosnou karoserii z tehdy moderního laminátu vyztuženou ocelovými prvky a nezávislé zavěšení kol s odpružením torzními tyčemi.

Prototyp s rozvorem náprav 1800 mm byl osazen vzduchem chlazeným čtyřtaktním motorem z Irbitského motocyklového závodu. Tato pohonná jednotka o výkonu 17 kW byla umístěna vpředu a trvale roztáčela obě nápravy spojené mezinápravovým diferenciálem s uzávěrkou.

UAZ v nové době: Terénní specialista žije dál

První prototyp vyjel v roce 1958, ale provozní zkoušky odhalily řadu nedostatků od malé odolnosti karoserie přes slabou pohonnou jednotku až po nízkou světlou výšku. Druhý vylepšený prototyp byl dokončen v roce 1961, ale i on trpěl řadou neduhů a namísto schválení pro sériové výroby se proto pokračovalo ve vývoji, na němž se začali podílet odborníci automobilky ZAZ ze Záporoží, ležícího v jihozápadní části dnešní Ukrajiny.

Projekt lehkého terénního vozu schopného plavby na vodní hladině se dočkal kompletního přepracování a z původních prototypů byla zachována prakticky jen nízká silueta s rozmístěním hlavních mechanických skupin. Výsledkem dalšího vývoje se totiž stalo vozidlo ZAZ 967 s otevřenou ocelovou karoserií, novou pohonnou jednotkou a kompletně přepracovanou konstrukcí podvozku. Tento vůz byl schválen pro výrobu.

ZiL slaví 100 let. Připomeňte si nejvybranější kousky jeho historie

První exempláře a ověřovací série byly vyrobeny v automobilce ZAZ, ale z kapacitních důvodů bylo rozhodnuto o tom, že sériovou produkci zajistí Lucký automobilový závod a tak se zrodil LuAZ 967.

Lehký obojživelník byl poháněn vzduchem chlazeným vidlicovým čtyřválcem o objemu 887 kubických centimetrů s nejvyšším výkonem 22 kW. Prostřednictvím čtyřstupňové manuální převodovky byla poháněna kola přední nápravy s možností přiřazení pohonu zadních kol. Vozidlo s rozvorem 1800 mm, celkovou délkou 3507 mm a šířkou 1712 mm dosahovalo nejvyšší rychlosti 70 km/h a na klidné vodní hladině se pohyboval rychlostí 3 km/h.

LuAZ 967 na rozdíl od řady větších a těžších obojživelných vozidel ke svému pohonu nevyužívá lodní šroub, ale pouze otáčení kol, které působilo podobně jako kolesa u parníku. Mezi zajímavosti tohoto vozu pak patří i v podélné ose umístěné sedadlo řidiče, které má opěradlo sklopné do vodorovné pozice. Toto řešení mělo v případě ohrožení střelbou umožnit řízení v leže na břiše, při němž řidič ovládal spojku, plyn i brzdu ručně.

První série modelu 967 vznikala v letech 1962 až 1965, následována dalšími. Modernizace v roce 1968 přinesla provedení 967A, které se od svých předchůdců lišilo především motorem o objemu 1197 kubických centimetrů a výkonu 27 kW.

ZAZ v nové době: Jak dopadl výrobce Záporožce a Tavrie?

LuAZ 967M, který zamířil do sériové výroby v roce 1972 a udržel se v ní, podle dostupných údajů, až do roku 1991 přinesl především novou elektroinstalaci, dvouokruhový brzdový systém a motor, který při zachování objemu 1197 kubických centimetrů disponoval výkonem 37 kW. Maximální rychlost se zvýšila na 75 km/h, zatímco rychlost plavby se nezměnila.

LuAZ 972 přímo navazoval na model 967M a byl v osmdesátých letech dvacátého století vyvíjen jako jeho možný nástupce, který se od něj lišil koncepcí podvozku s konfigurací 6x6 a řízením prvních dvou náprav. Původní projekt tento vůz prezentoval jako lehké terénní vozidlo schopné plavby na vodní hladině, které mělo sloužit pro průzkum a dopravu raněných, ale zároveň mělo být použitelné jako nosič lehkých zbraňových systémů. Do sériové výroby však tento model nezamířil.

LuAZ 1901 představuje evoluci projektu 972, s nímž sdílí koncepci podvozku, ale liší se vzhledem i pohonnou jednotkou v podobě tříválcového vznětového motoru. Přepracováno bylo i zavěšení a odpružení kol. Toto vozidlo údajně úspěšně absolvovalo armádní zkoušky, ale rozpad Sovětského svazu na začátku devadesátých let dvacátého století stál za ukončením vývoje a na sériovou výrobu tedy nedošlo.   

Připomeňte si sovětský džíp LuAZ 969: Víte, že to byla první předokolka ze SSSR?

LuAZ 969 se zrodil na základech modelu 967, ale na rozdíl od něj nepředstavoval armádní vozidlo, ale lehký terénní automobil pro civilní trh. Tento model pocházel z vývoje automobilky v Záporoží a nejprve nesl označení ZAZ 969.  

Tento automobil již nebyl schopen plavby na vodní hladině, ale stal se prvním sériově vyráběným terénním vozem pro civilní trh v Sovětském svazu. Zároveň představoval první sériový automobil s pohonem předních kol na území Sovětského svazu, protože pod značkou ZAZ byl v letech 1966 až 1971 nabízen s pohonem přední nápravy.  

Model 969 s rozvorem náprav 1800 mm, celkovou délkou 3370 mm, šířkou 1640 mm a výškou 1760 mm využíval ke svému pohonu vzduchem chlazený vidlicový čtyřválec o objemu 887 kubických centimetrů a výkonu 22 kW, který byl spojen se čtyřstupňovou převodovkou s redukcí. V roce 1971 se ZAZ 969 mění v LuAZ 969 a výrobní linku opouští již jen s pohonem všech kol. Rok 1975 přinesl vidlicový čtyřválec o objemu 1,2 litru a výkonu 29 kW.

LuAZ 969M, který byl uveden roce 1979 přinesl přepracovanou příď nebo vylepšený interiér se sedačkami z Žigulíku nebo s osvětlením. Novinkou byl také posilovač brzd. Tato varianta vydržela v produkci až do začátku devadesátých let, kdy přišla další modernizace a s ní i nové číselné označení.

LuAZ 1302 nabídl lehce pozměněný vzhled a dostal nový motor, kapalinou chlazený čtyřválec o objemu 1091 kubických centimetrů z modelu ZAZ Tavrija, který dosahoval výkonu 39 kW. Vedle osobních variant přitom byla k dispozici i nákladní verze nebo sanitka. LuAZ 1302 nakonec vydržel ve výrobě až do roku 2001, Lucká automobilka se tehdy postupně přeorientovala na výrobu autobusů. To když jí koupila společnost Bogdan Group.

Ruská značka Ural a její současná produkce: Vrcholem je model Next

LuAZ 1301 je označení pro malou sérii prototypů z let 1984 až 2002. Základem těchto vozidel byly většinou upravené podvozky modelů 969M a 1302, které nesly nově navržené karoserie, odpovídající svými liniemi i provedením interiéru době vzniku konkrétního exempláře. Většina z nich byla koncipována jako kompaktní třídveřové terénní automobily, které doplňoval malý pick-up a pod označením 13019 byl údajně v roce 1990 postaven šestikolový pick-up. Cílem při vývoji prototypů 1301 bylo vytvořit nástupce pro modely 969M a 1302, ale to se nezdařilo a k výrobě ve velkých sériích nedošlo.

LuAZ Proto se zrodil na konci osmdesátých let dvacátého století jako lehký terénní automobil, který se mohl pochlubit moderní designem. Karoserie s odnímatelnými panely střechy pod svými atraktivními liniemi ukrývala poměrně moderní techniku v čele s kapalinou chlazeným řadovým čtyřválcem o objemu 1,1 litru a šestistupňovou manuální převodovkou. Vpředu bylo použito zavěšení typu McPherson, zatímco zadní náprava byla typu De Dion. Přelom osmdesátých a devadesátých letech bohužel nebyl v Sovětském svazu nakloněn novým modelům domácích automobilek a LuAZ Proto zůstal osamocen v jediném exempláři.

Zdroj a foto: luaz.narod.ru, kolesa.ru, wheelsage.org, auto.cz