Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Popelářem v Praze na vlastní kůži: Sen mnoha kluků je opravdu dřina

Tomáš Hadač Tomáš Hadač 27. 9. 2020 • 21:57
33
5
Zobrazit náhledy (33)
Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze Vůz po střechu naplněný nápojovými kartony váží kolem tří tun Popeláři u sebe mají spousty trsů klíčů od vchodů až po uzamknutí jednotlivých popelnic Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze „Naučit mozek, že v některých situacích musím opatrně do jednosměrek, jinak se k odpadu nedostanu, nebylo zezačátku snadné,“ přiznává šofér Vláďa Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze Popelářem v Praze Zatažením páčky směrem k sobě míří popelnice nahoru k vysypání odpadu Popelářem v Praze Popelářem v Praze Řidič Vláďa má na displeji díky zadní kameře dokonalý přehled, co se děje vzadu při vykládání Popelářem v Praze Popelářem v Praze Za volantem řidič Vláďa, zleva popeláři Tomáš a Roman a redaktor Tomáš Hadač Popelářem v Praze

Popelařina je kór dřina, říká se. Sen mnoha kluků jsem si v Praze vyzkoušel na vlastní kůži. Pídil jsem se po všem možném, co by vás mohlo zajímat. A že toho je!

Tu noc nemůžu dospat. Vždyť taky už od půl čtvrté ráno stepuju v Proboštské ulici na Praze 6. Na místě, odkud vyjíždějí den co den desítky oranžových popelářských vozů Pražských služeb. Za hodinu mě čeká moje první šichta, kterou si zkracuji četbou nejnovější analýzy Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Obsáhlý výzkum porovnává náročnost nejtěžších povolání (a světě div se), popeláři předběhli všechny – od dřevorubců přes záchranáře, farmáře až po profesionální sportovce. Jen namátkou: pánové v tomto zaměstnání tráví 36 % času zdviháním těžkých břemen, mají minimum prostoru na odpočinek, za hodinu nachodí průměrně 2783 kroků a 22 minut stráví intenzivním pohybem! K tomu třeba přičíst vdechování exhalací a prvenství je nezpochybnitelné.

Čtyřicetiprocentní couvání

Do dejvického areálu se postupně trousí moji dočasní kolegové, zatímco většina těch novinářských má pravděpodobně půlnoc. Kvůli hygienickým opatřením s nimi nemůžu dovnitř a převlékám se do oranžovo-zeleného mundúru a s rouškou na ústech venku. Shodou okolností v zákrytu Mercedesu Antos o výkonu 240 kW, s nímž se v 5.10 vypravíme vysypávat nápojové kartony na zhruba 160 kilometrů dlouhou trasu. „Naskoč si, mladej, už takhle jsme trochu ve skluzu,“ zve mě tykáním na palubu řidič Vladimír, od této chvíle prý jen Vláďa. V kabině sedí ještě popelář Tomáš, můj dnešní mentor. „Řídit popelářský vůz, to není sranda. Čtyřicet procent směny couváš, většinou se potácíš po úzkých uličkách, a k tomu takhle brzo,“ shrnuje pregnantně náplň šoféra Vláďa a zároveň reaguje na moje zívání.

Svět motorů 39/2020 Svět motorů 39/2020

Do boje s kartony

Vláďova definice ovšem náramně pasuje. Už na úvodních stovkách metrů si uvědomuju, jak prekérní je prodrat se k popelnicím, nota bene když koukám na okolní parkování jinýma očima. „My v nejhorším pro ty odpadky doběhneme, ale představ si, že tam hoří a hasiči se tam prostě nedostanou,“ upozorňuje posádka na běžnou praxi. A pak to přichází. Akce. Beru do rukou černý box na kolečkách s kartony, Vláďa zapíná hydrauliku, já popelnici připojuji zezadu auta, tahám pod dohledem Tomáše za páčku směrem k sobě a krmím náš vůz prvním smetím. Na zem jej prázdný spouštím pouze zatažením na opačnou stranu. Žádná věda. Pánové jsou se mnou spokojeni, byť rázem s lehkým popichováním dodávají, že s mým tempem budou hotoví nejdřív v sedm večer.

Omezovací čidla

Popelář ovšem není jen silák, chodec, respektive běžec, klíčník, neb takový trs klíčů od nejrůznějších vchodů jsem snad ještě neviděl. „Ale též navigátor. Radí mi, kudy si najet, zkratky, bez něj jsem vážně nahraný. Zvlášť když určitý blok neznám,“ vyzdvihuje jejich důležitost znalosti terénu šofér Vláďa. Proto to je často tak, že jeden navádí, druhý se vozí na stupátku, kam se za moment přesouvám. Teď jsem konečně oficiálním popelářem. Se vším všudy! Děti jdouce do škol mi mávají a já si lebedím na netradiční, pro mě kouzelné pozici. Načež mě Vláďa seznamuje s informací o zabudovaných čidlech: pakliže někdo cestuje na stupátku, antos má omezovač na maximálně třicet kilometrů za hodinu a nemůže couvat. Drazí čtenáři Světa motorů, věřte, že i ta třicítka v ostřejších zákrutech ale bohatě stačí. „Mimo jiné se stupátky musíte mít dobrý odhad. Nešikovně zahnete a okolní osobáky otevřete jak konzervu,“ dodává Vláďa.

Klobouk dolů dvojnásob

Oranžový dieselový dostavník s dvanáctistupňovým automatem, jenž na 100 km spolkne přibližně 55 litrů nafty, má zatím nalítáno téměř 72.000 kilometrů. „Nemůžu si na něj stěžovat. Spíš mě štve chování některých lidí, kteří například nevyndají popelnice a pak hubují, že jsme je nenavštívili,“ mrzí Tomáše. Popeláře však hlídá GPS, oni si nadto problémovější lokality pro sichr fotí. Zrovna jako mě teď má bývalá sousedka paní Šebestová na Zličíně. V Míšovické ulici, kde jsem před rokem bydlel, a nyní, druhý zářijový týden, zde pomáhám s odvážením odpadků. „Já se divila, proč se u vás svítí do rána. A vy jste se nejspíš chystal pracovat pro nás pro všechny,“ omlouvá se mi bodrá seniorka. Přestože je trochu (víc) mimo, natrefila na jeden důležitý bod: popeláři slouží bez rozdílu každému z nás. A když na vlastní kůži vidím zblízka desítky špinavých roušek a ostatního nevábného materiálu, smekám svou kšiltovku dvojnásob. Naštěstí byli z vedení tak hodní a poslali mě na pohodovější kartony.

Novoroční smůla

V deset hodin se už cítím jak po kruhovém tréninku. Ne nadarmo spálí popeláři podle již zmíněného výzkumu Karlovy univerzity během šedesáti minut v průměru 243 kalorií. Podobně vyčerpaní jsou z mojí „rychlosti“ také parťáci, proto se pomalu loučím a přenechávám lopotu naplno Romanovi: matadoru mezi popeláři se sedmadvacetiletou praxí, jemuž to jde podstatně líp od ruky. „Já tu práci miluju! Navíc navštívím místa, jako jsou třeba ambasády, kam se jen tak někdo nepodívá. Prostě bych neměnil. Snad to ještě všechno bude šlapat jako doteď,“ uzavírá Roman a pro jistotu třikrát klepe. Samozřejmě na popelnici.

Mercedes-Benz Antos
Rok výroby 2018
Motor naftový řadový šestiválec
Převodovka dvanáctistupňová automatická
Výkon 240 kW
Zdvihový objem 10 677 cm3
Provozní hmotnost 13 480 kg
Nejvyšší rychlost 90 km/h

Související články

Témata
28. 9. 2020 09:44
Re: Sen!
pěkná příhoda. a nadhled, který evidentně nebyl dán každému /viz příspěvek výše...
ve třetí třídě? jsme měli nakreslit, čím chceme být, vyšlo to tak, že třetina policajtem, třetina hasičem a třetina popelářem... děti moc nepřemýšlí nad tím, že odpadky smrdí...
28. 9. 2020 07:47
Sen!
Ako decko som snival o tom ze budem "popelarem" (smetiarom). Pacilo sa mi, ako sa ti chlapi vzadu na schodiku vozia, pozeraju do slniecka, usmievaju na nas, decka. Dokonca nam niekedy aj dovolili postavit sa na ten schodik!

Raz (to som bol hadam v 2 alebo 3 triede ZS) ma ucitelka za nieco hresila, a povedala mi "ked sa nebudes ucit, budes smetiarom (popelarem)!". No mne viac nebolo treba. Prisiel som domov, a cely nateseny vravim rodicom, ze ododnes sa nemusim ucit, lebo pani ucitelka mi slubila ze budem smetiarom. Mamu skoro slak trafil! Nabehla do skoly a vynadala ucitelke, co mi balamuti hlavu. A mal so po kariere smetiara...
27. 9. 2020 23:50
Sen?
Teda sníval som o všeličom, ale o tomto ani omylom. Celý deň poťahovať voz po 20 metroch, alebo sa naťahovať so smradľavými smetiakmi, to je fakt sen za všetky drobné...
27. 9. 2020 16:49
Re: Drina
v reichu byli vždycky uchylové...
27. 9. 2020 14:15
Drina
Je to narocne povolanie a neviem ako zaplatene, ale napr v rakusku su tieto fleky zalezitoustou rodinnych klanov

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku